Ústavní soud rozhodoval ve věci střídavé péče u otce, kterému dle rozhodnutí okresního soudu v Hradci Králové náleželo více času stráveného se svými dětmi než podle dohody s exmanželkou. Toto rozhodnutí vzhledem ke špatné komunikaci zamítl odvolací krajský soud. Ústavní soud však rozhodl, že v případě střídavé péče rodičů by se soud měl rozhodovat hlavně dle zájmů dítěte. Podle nálezu by si dítě mělo být schopné budovat na oba dva rodiče stejnou vazbu. 24% času tráveného s otcem je tedy dle nálezu v pořádku a krajský soud vydá nové rozhodnutí. 

Skutkové podstaty

Otec dvou synů se po rozvodu v roce 2012 s matkou dětí dohodl na svěření potomků do její péče. Scházel se s dětmi každý druhý víkend od pátku do neděle. V roce 2014 však zažádal o úpravu styku, kdy požadoval střídavou péči. „Okresní soud návrh stěžovatel na změnu péče o syny zamítl s odkazem na názor znalkyně a opatrovníka. Soud zároveň stanovil styk stěžovatele se syny, opřel se přitom o posudek znalkyně, která doporučila rozšíření styku o přespání mezi dvěma všedními dny,“ upřesňuje tisková mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková. Otec proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, nicméně krajský soud kvůli špatné komunikaci mezi rodiči střídavou péči zamítl a zúžil i otcův čas strávený s dětmi podle rozsudku okresního soudu.

Co na to ÚS?

Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu, který argumentoval tím, že péče uložená okresním soudem připomíná střídavou péči. I přesto, že střídavá péče nemusí nutně znamenat péči o děti každým z rodičů přesně polovinu času, čas otce strávený s dětmi střídavou péči dle rozsudku nepřipomínal. „Tento argument však není obecně relevantním pro omezení styku. Byť střídavá péče nemusí nutně znamenat přesnou polovinu času mezi rodiči, tak styk vymezený okresním soudem se střídavé péči neblíží ani zdaleka, ve skutečnosti měl být stěžovatel s dětmi 24 % času posuzováno v období dvou týdnů,“ říká Sedláčková.

Ústavní soud také upozornil, že střídavá péče je běžným prostředkem pro styk rozvedených rodičů s dětmi a čítá mnoho kladů jak z pohledu rodiče, tak z pohledu dětí, a to převážně ve stejné možnosti navazování vztahů mezi oběma rodiči a dětmi. V nálezu však také podotýká, že pokud je péče o děti řešena po rozvodu dohodou a děti jsou svěřeny matce, kde jsou spokojeny, může být obtížnější v budoucnu péči pozměnit.

Co z nálezu vyplývá

Nálezem Ústavní soud určil, že kritéria používaná pro rozhodování o svěření dítěte, se mají použít i v případě rozhodování o styku. „Pokud obecné soudy rozhodují o úpravě styku, nutno vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo samotného dítěte na péči obou rodičů, a tudíž je-li rozhodnutím soudu svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by tomuto dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn,“ dodává Sedláčková.

 

Celý text nálezu je dostupný zde

Související