Řidič automobilu, který vlivem vysoké rychlosti způsobil havárii, které devatenáctiletý spolujezdec podlehl, se domohl v případě odškodnění pozůstalých u Ústavního soudu zrušení rozsudku. O věci bude znovu rozhodovat krajský soud a musí zohlednit nové skutečnosti, mezi které patří osobní vztah všech tří pozůstalých k zesnulému jedinci, nadále majetkové poměry obviněného. Řidičovi byl v hlavním řízení vyměřen trest odnětí svobody na dobu tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let, zákaz řízení všech motorových vozidel po dobu sedmi let. 

Řízení před soudem

Tři pozůstalí v rámci adhezního řízení uplatnili nárok na náhradu škody za duševní útrapy u okresního soudu, ten je však odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, trestněprávní řízení dle verdiktu soudu bylo pro tyto účely nad jeho rámec, a to díky složitému dokazování vztahu poškozených ke spolujezdci.

Krajský soud pak rozhodl ve prospěch poškozených, když přikázal obviněnému podle trestního řádu uhradit duševní útrapy podle občanského zákoníku, ve kterém je stanoveno: „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Není zde tedy stanovena přesná částka, kterou by se měl soud řídit.

Obviněný se proti navazujícímu výroku Nejvyššího soudu obrátil na Ústavní soud a ten jeho stížnost podpořil. Argumentace krajského soudu pro vyměření odškodnění nebyla dostatečná. „Ústavní soud dodává, že v žádném případě skutkově nezpochybňuje značnou závažnost a neodčinitelnost následku, jejž stěžovatel svým jednáním způsobil. Je zřejmé, že v případech usmrcení z nedbalosti nelze pozůstalým oběti jejich ztrátu žádnou finanční částkou dostatečně kompenzovat. Trestní soud v adhezním řízení však ani za této situace nemůže rezignovat na náležité odůvodnění výroku o náhradě škody,“ dodává Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu.

Soud musí při vyměření odškodnění jednat dle důkazů

Ve svém nálezu z roku 2015 již Ústavní soud stanovil kritéria pro vyměření odškodnění v obdobných případech. Ta nebyla nyní naplněna, a proto musí krajský soud rozhodnout znovu.

Rozhodnutí krajského soudu stálo na skutečnosti, že pozůstalí jsou příbuznými oběti, sdíleli s ní domácnost. Jejich vztah byl tedy intenzivní, a proto by měla poškozeným náležet již zmíněná suma. Ústavní soud však argumentoval, že intenzita vztahu nemusí znamenat dobré vztahy se zesnulým. Vzhledem k tomu, že nebylo řádně prošetřeno, jaké vztahy u rodinných příslušníků panovaly, nelze tak rozhodnout o odškodném.

Vyšetřovací povinnost pak nenáleží soudu v trestněprávním řízení, ale poškození musí prokázat vztahy mezi jednotlivci. V takovém případě, kdy je pro soud příliš náročné takové řešení a adhezní řízení se rozšiřuje, je v pořádku odkázat pozůstalé k civilnímu řízení. Ve výsledku by se soud měl rozhodovat podle několika kritérií, převážně tedy podle průkazných informací o vztahu k zesnulému, ale také k majetkovým poměrům viníka, které po logické stránce hrají roli v tom, kolik peněz ve výsledku opravdu pozůstalí obdrží.

Související