Vznik tak specifického oboru, jako je fashion law, se díky absenci vlastních zákonů může zdát zbytečný. Argumenty, které však za oborem stojí, mají jasno. "Oddělení práva módního průmyslu je dle mého názoru přirozenou reakcí na specifické problémy a potřeby módního průmyslu. Obdobně jako sportovní, zdravotní nebo automobilová, má i módní oblast celou řadu specifik, na které je potřeba reagovat adresně, nikoli pouze genericky. Z formálního pohledu nejde o vyčlenění "nového" práva, ale o výběr a přizpůsobení norem stávající právní úpravy potřebám určitého průmyslového odvětví," tvrdí Zuzana Šimonovská, zakladatelka Ústavu práva módního průmyslu s tím, že právo módního průmyslu je odvětvím průřezovým, obsahuje a dotýká se celé řady právních odvětví, práva občanského, duševního vlastnictví, ochrany spotřebitele, práva pracovního, správního či trestního. "Specifické je však díky charakteru módního průmyslu a otázek, které je zapotřebí v této oblasti řešit," dodává.

Gros práva módního průmyslu

Právo módního průmyslu se často potýká se specifickými problémy. Sem lze zařadit ochranu duševního vlastnictví, které hraje svou velkou roli nejen kvůli opakujícím se módním trendům, sezonnosti a padělkům. Dále je třeba zmínit i přesahy do dalších odvětví, jako je parfumerie či dekorace domácností, i spolupráci mezi jednotlivými obory, které vedou k nestandardním licencím a závazkům.

Fashion law se zabývá i modelingem. V tomto oboru je nutno řešit různé vízové a daňové povinnosti pro osoby, které v rámci výkonu svého povolání neustále cestují. U nezletilých je pak důraz na tuto oblast ještě vyšší.

Problémem, se kterým se módní průmysl setkává, jsou i stáže v módních domech. Ty často suplují hlavní pracovní poměr, a to i přesto, že jsou neplacené.

Fashion law řeší i pracovní podmínky ve velkovýrobnách, které často nedosahují základních standardů. Dále řeší využívání materiálů, které dle zákonů nelze do určitých zemí vyvážet v rámci ochrany živočišných druhů.

Česká specifika

V České republice se fashion law řadí k oborům mladým, kdežto v zahraničí začínají už vznikat studijní obory, které se jeho problematice věnují. Je tomu tak možná díky nedostatku módních domů v Česku. Podle Zuzany Šimonovské hraje však obor na tuzemském trhu čím dál tím větší roli. "Módní a zpracovatelský průmysl má v Čechách velmi bohatou tradici a silné kořeny, na které se snaží řada mladých talentovaných návrhářů navázat, a v dnešní době, kdy se vše začíná pomalu navracet k lokální výrobě, kvalitním materiálům a řemeslnému zpracování, místo odchodu do zahraničí zakládají vlastní značky," vysvětluje.

Za významnou část českého módního průmyslu považuje Šimonovská inteligentní textilie a tzv. wearable technologies (například chytré hodinky). Veřejnosti je nejvíce známá problematika padělků, která se váže i k nelegální trhové činnosti, nadále i 3D tisk. "Zajímavými případy z praxe jsou však také různé formy spolupráce mezi návrháři a s tím související smluvní nastavení, resp. vzniklé spory," dodává Šimonovská.

Kopírování štítků se nevyplácí

Ke špatnému označování výrobků dochází převážně u menších a začínajících módních návrhářů, kteří štítky kopírují od jiných společností. Větším problémem je však dle Šimonovské nedostatečné označování materiálu, jako například procentní zastoupení látek, za které mohou výrobci nebo jednotliví dodavatelé.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků vede ke snížení legislativní zátěže, a to tím způsobem, že zjednodušuje a zrychluje schvalování a zavádění nových druhů textilních vláken, vede však i k upřesnění označování textilních výrobků materiálovým složením v rámci EU. A hlavně to je třeba při vytváření označovacích štítků zohledňovat. Nařízení samo o sobě dále podporuje inovace v oděvním a textilním průmyslu.

DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ

Nejčetnějším tématem práva módního průmyslu je duševní vlastnictví. Vzhledem k tomu, že celý módní průmysl je založený na jednotlivých módních návrzích, je právě této výseči věnována největší pozornost. K duševnímu vlastnictví se bezpochyby pojí i ochranné známky.

Ochranná známka a judikáty

Za ochrannou známku lze považovat samotný název značky, logo, ale například i barevnou kombinaci či výrazně specifický vzor. Nicméně ochranná známka jako nástroj právní ochrany značky, pomocí které jsou jednotlivé firmy rozlišovány, nemá stále pevně stanovenou definici a její význam je stále pozměňován díky rozhodovací pravomoci soudů.

Jsou vydávány judikáty, které upřesňují, za jaké situace lze považovat za ochrannou značku například barevnou kombinaci. "Rozhodnutí ve věci Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America, Inc. otevřelo otázku, zda barva vůbec může plnit funkci ochranné známky v módním průmyslu. Ve svém konečném rozhodnutí soud sice omezil ochrannou známku Ch. Louboutina na případy, kdy je barva svršku obuvi v kontrastu s červenou barvou podrážky, ale následovala vlna návrhů na výmaz této ochranné známky v jurisdikcích po celém světě," zdůrazňuje Šimonovská.

Nadále zmiňuje probíhající řízení u SDEU, které se pokouší definovat "tvar". Ve sporu jde o to, zda tvar definují pouze trojrozměrné vlastnosti výrobku, jako je objem či rozměry, nebo se k nim řadí i barva.

Významného rozhodnutí se dočkala i světoznámá značka Louis Vuitton, které byla ve sporu odepřena ochrana pro "Damier Canvas", tedy vzor, který je pro značku specifický. Pro evropský trh je dle rozhodnutí vzor považován za běžný šachovnicový. Průmyslový vzor byl předem nezapsaný, v případě, že je poměrně běžný, není dle rozsudku hodný ochrany. "Aktuálním případem je rozhodnutí ve věci Burberry Limited (UK) et al v. Moise proti užití ochranných známek Burberry v rámci uměleckého pseudonymu rappera Burberry Perry, vlastním jménem Perry Moise, a přebalu jeho alba," doplňuje Šimonovská.

Parodie

Do sporů se dostávají i společnosti, které velké módní domy parodují. Jak je mnohým známo z prodejen s humornými předměty, lze narazit na kousky, které parodují například značku Puma. Ta se dočkala i své předělávky na "Coma", kdy šelma místo výskoku leží na zádech, v kómatu.

Německá společnost se soudila se společností Pudel, kdy byla šelma nahrazena pudlem. Soud v tomto případě rozhodl, že Pudel je parodií a ta nemůže být registrována jako samostatná značka.

Sociální sítě

Pro jednotlivé módní domy je stěžejní propagace na sociálních sítích, nicméně ne vždy probíhá dle představ podniku. "Módní dům Chanel na Instagramu užívá účet @chanelofficial, když účet @chanel byl registrován dříve a je užíván dívkou jménem Chanel Bonin," zmiňuje Šimonovská.

V rámci přezkumného řízení iniciovaným společností Chanel bylo v tomto případě pouze rozhodnuto o odstranění dvou zavádějících fotografií, nicméně užívací právo díky křestnímu jménu dívce náleží.

Padělky

Padělání kousků, které módní domy produkují, je dlouhodobým problémem. Nejen v přímořských letoviscích lze na jednom místě potkat kousky z domů Chanel, Dolce & Gabbana i Hermés...

Náklady na odhalování padělků v dnešní době stále stoupají, a proto je díky svému zaměření fashion law vítáno. "Domnívám se, že právě díky zaměřené a specificky formulované právní argumentaci a následně vznikající judikatuře, odpadají výkladové nejasnosti a čím dál přesněji se vymezuje rozsah ochrany a hranice padělatelství," uzavírá Zuzana Šimonovská.

Související