Soudní exekutor má v exekučním řízení dvojí postavení, které je nutno rozlišovat, a to postavení při samotném provádění exekuce, kdy vystupuje jako úřední osoba a jeho úkony se považují za úkony soudu, a na druhé straně má postavení věřitele, jakožto nositele pohledávky na náhradu nákladů exekuce, když v postavení vykonavatele veřejné moci v této souvislosti již nefiguruje. Postavení podnikatele naopak soudnímu exekutorovi přiznává status ekonomického subjektu nenapojeného na státní rozpočet, díky čemuž na jedné straně sice nemá nárok na náhradu nákladů na plat, zřízení a provoz úřadu ani na proplacení marných nákladů v řízení vynaložených, na druhé straně získal ekonomickou svobodu na státu. Stát si od zakotvení podnikatelského postavení soudního exekutora sliboval zvýšení vymahatelnosti práva tím, že vidina zisku z vymoženého plnění bude soudního exekutora ve srovnání se soudním výkonem rozhodnutí motivovat k vyššímu výkonu a efektivitě, aniž by na jeho činnost bylo třeba vynakládat prostředky ze státního rozpočtu.1
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později