Fikce místo reality: posudky v insolvencích jsou zatím dle všeho zbytečné

Uspokojování věřitelů krachujících firem v Česku selhává po právní i ekonomické stránce. V insolvenčním řízení se podle dat Insolcentra podaří věřitelům získat v průměru jen zhruba sedm procent hodnoty pohledávek, více než polovina z nich přitom neuvidí ani korunu. Efektivitu řešení insolvencí podle expertů přitom v mnoha případech snižují i povinné znalecké posudky. Zákon striktně vyžaduje, aby soud nechal ocenění firmy vypracovat v likvidační podobě, tedy tak, jako by mělo dojít k ukončení podnikání. A to i v případě, že společnost dál funguje, vyrábí a připravuje se její záchrana v podobě reorganizace.

"Místo aby znalecký posudek rozhodování věřitelů a soudu usnadňoval, tak ve skutečnosti způsob jeho zadání představuje problém sám o sobě. Výsledkem je výstup, který je zbytečný," říká Jan Hrazdira, společník advokátní kanceláře HKDW. Za typický příklad, kdy posudek vyžadovaný zákonem řešení úpadku spíše zkomplikoval, považuje případ lesnického holdingu Less & Forest. "Přesně tam nastala ta situace − u části holdingu byl konkurz, někde reorganizace, různé posudky a různá ocenění," popisuje právník. Ve výsledku ne všechny posudky věřitelé schválili a zaplatili. Spory kolem upadajícího podniku nakonec protáhly řešení natolik, že z původně plánované reorganizace sešlo a Less & Forest skončil v konkurzu. O práci tak přišlo na 300 lidí.

Realita na vedlejší koleji

Hlavní slabinu zadávání a přípravy posudků kritici vidí v nepřesném zákonném vymezení znaleckého úkolu. Nejednoznačné datum a metoda ocenění představují začarovaný kruh, který vede k rozličným přístupům a nekonzistentním srovnáním. Zákon totiž počítá s předpokladem, že provoz podniku skončil ke dni podání znaleckého posudku. Výsledkem je, že datum ocenění může značně předcházet datu, kdy věřitelé rozhodují o reorganizačním plánu. Dobu mezi oceněním podniku a schválením plánu už ale zadaný posudek nemůže zohlednit, přestože v praxi může podnik v insolvenci dál vyrábět a jeho majetková podstata, a tedy i hodnota pro věřitele, se může do finálního rozhodnutí o způsobu řešení úpadku ještě měnit.

"Zákon počítá s tím, že jsou dvě mezní situace − konkurz, tedy ukončení činnosti podniku, a druhá reorganizace, tedy pokračování činnosti podniku. Ta problematika je ale daleko složitější, dochází ke spoustě variant a kombinací obou postupů," říká soudní znalec Equity Solutions Appraisals Jan Attl. Zakomponovat je všechny do posudku ve chvíli, kdy ještě nejsou přesně popsané ani nikde zakotvené, je podle něj takřka nemožné. Zákonem vytvořená fikce tak vůbec nemusí odpovídat realitě.

Výsledkem v mnoha případech je, že věřitelé posudek neschválí. I za této situace však znalec, který jej zpracoval, předloží účet insolvenčnímu soudu. Částky se odvíjejí od velikosti podniku, který se ocitl v potížích, nejčastěji ale jde řádově o desetitisíce korun. Polovinu odměny by podle zákona měli do majetkové podstaty krachující firmy zaplatit zajištění věřitelé, tedy ti, jejichž pohledávky jsou zajištěné majetkem podniku. "Je pak na věřitelích, zda se do vyúčtování odměny odvolají, pokud nebudou souhlasit s rozsahem znalecké činnosti či absolutní výší odměny znalce," upozorňuje prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.

Insolvence firem

Zvětšit přes celé okno

Roztočit se tak může dlouhá přetahovaná o účty. I vlastní řešení insolvence navíc může po neschválení posudku váznout. Zákon totiž říká, že věřitelé mohou, ale nemusí zadat sepsání nového posudku. Více ale stanoveno není. Je tak už jen na věřitelích, jak se dohodnou na dalším postupu. Jak ukazují starší soudní rozhodnutí, obejít se přitom mohou i bez znaleckého oceňování. "Judikatura dovozuje, že příprava reorganizačního plánu není závislá na tom, zda byl schválen znalecký posudek oceňující majetkovou podstatu," popisuje předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš. Vychází se totiž ze zásady, že skutečná hodnota zajištění se vyjeví až zpeněžením majetku podniku. I to vyvolává otázky ohledně smyslu původního posudku.

Volání po novele sílí

Právníci specializující se na insolvence i znalci proto žádají změnu zákona. A kladnou odezvu nacházejí i mezi soudci. "Věřitelé i soud potřebují ke svému rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka relevantní ekonomickou informaci. Zvláštní je, že ji zákon nevyžaduje například již v samém počátku procesu zvažování reorganizace − podání návrhu na reorganizaci nebo reorganizačním plánu. To by možná situaci usnadnilo," říká k tomu předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl, podle něhož by nezaškodilo, kdyby zákon zohlednil zkušenosti z praxe.

Cest, jak normu upravit, aby podle ní vznikaly kvalitní a v praxi uplatnitelné posudky, je podle lidí, kteří se insolvenčním právem zabývají, více. "Nejvhodnější by bylo rozvolnění stávající právní úpravy, to znamená dát úplnou dobrovolnost znaleckého posudku. Tak je tomu například v Německu," popisuje Hrazdira. Soud nebo věřitelé by pak podle situace konkrétní firmy rozhodli, zda vůbec nechají posudek zpracovat. Anebo by zákon mohl nechat v rukou soudu rozhodnutí o načasování ocenění a o tom, zda bude znalec posuzovat likvidační hodnotu podniku, nebo hodnotu firmy, která dál vyrábí.

Asociace věřitelů by ráda zachovala povinný posudek s tím, že by ale vedle likvidační hodnoty zohlednil i reorganizační plán. "Takový znalecký posudek by pro věřitele a uspokojení jejich pohledávek přinášel přidanou hodnotu a zjednodušil jim rozhodování při hlasování o schválení reorganizačního plánu," podotýká Staněk. Ubýt by tak mohlo i neschválených posudků.

Aktuální novela insolvenčního zákona, která je ve sněmovně před závěrečným čtením, ale situaci nijak neřeší a otázku využitelnosti zákonem požadovaných posudků nechává stranou. Mezi právníky a znalci se proto formuje pracovní skupina, jež má prosadit předložení další novely, která by parametry oceňování podniků v insolvenčním řízení přenastavila.