Soudy si na trestání firem ještě nezvykly, tvrdí advokát Tomáš Gřivna

Od prosince bude možné firmy stíhat za více trestných činů než dosud. Novinkou bude i to, že se firmy budou moci z trestní odpovědnosti vyvinit. Podle advokáta a experta na trestní právo Tomáše Gřivny by to pro soudy mohl být problém, protože se úplně nena­učily používat ani dosavadní podobu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Ten je přitom součástí českého právního řádu už pátým rokem. Soudci podle něj často sahají jen k jednomu druhu trestu a sankce někdy ukládají tak, že je obtížné je vykonat. "Soudy také skoro vůbec neodůvodňují kritéria pro ukládání trestu," říká Gřivna.

HN: Novela významně rozšiřuje okruh trestných činů, za které může být právnická osoba trestně odpovědná. Nepovede to k zahlcení soudů?

Především bude záležet na aktivitě policie a státních zástupců, protože kde není žalobce, není soudce. Je otázkou, do jaké míry začnou tyto orgány používat častěji takzvanou zásadu subsidiarity trestní represe, tedy že budou uplatňovat prostředky trestního práva zdrženlivě. To znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Rozsah kriminalizace právnických osob bude teď značný. Nárůst očekávám, ale s určitým zpožděním. Minimálně rok bude trvat, než se takové trestné činy začnou stíhat, pak dva až tři roky, než doputují k soudům. Také je otázkou, nakolik se budou soudy zabývat novým ustanovením o vyvinění, které umožňuje právnické osobě se trestní odpovědnosti zprostit.

HN: Ze statistik ministerstva spravedlnosti se dá vyčíst, že loni byly v některých krajích odsouzeny desítky právnických osob, a v jiných žádné. Čím to je?

Tím důvodem může být třeba koncentrace sídel firem ve větších městech. S předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem jsme zanalyzovali všechny rozsudky od nabytí účinnosti zákona do roku 2015, Jiří Říha z pražské právnické fakulty se pak zabýval obdobím od roku 2015 do současnosti, tedy zhruba června 2016. A tam už jsou téměř všechny kraje nějakým způsobem zastoupeny. Samozřejmě je otázka, nakolik si soudci osvojili jako automatické dívat se na případy pohledem přičitatelnosti, tedy zda se trestný čin přičítá i právnické osobě, pokud ho spáchá osoba fyzická. Justiční akademie se tomu tématu každoročně věnuje, takže soudci i státní zástupci mají možnost účastnit se školení a informovat se. Nemůže jim to ale nikdo přikázat.

HN: Co vás v té vaší analýze nejvíc překvapilo?

Poměrně často byl ukládán trest zrušení právnické osoby. A dost často byla právnická osoba zrušena ne proto, že byla založena výlučně k páchání trestného činu, jak to vyžaduje zákon, ale proto, že to byla prázdná schránka a soudce nevěděl, co jiného jí uložit. Uložíte-li totiž takové firmě peněžitou sankci jakéhokoliv charakteru, tak není na čem ji vykonat. Soudy tedy spíše vyčistily rejstřík od takových firem.

HN: Druhým nejčastěji ukládaným trestem byl loni peněžitý trest. Podle státního zastupitelství ale soudy tento trest ukládají spíše na spodní hranici. Proč to tak je?

Někdy ho ukládají dokonce i pod hranicí. Z rozsudků jsme zjistili, že nedokážou dobře aplikovat kombinaci výše a počtu denních sazeb peněžitého trestu.

HN: Co to znamená?

Jestliže nejmenší počet denních sazeb je v trestním zákoníku 20 a nejmenší výše peněžitého trestu v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob je 1000 korun, tak je jasné, že peněžitý trest nemůže být nižší než 20 tisíc korun. Přesto se vyskytly rozsudky, kde byl peněžitý trest uložen ve výši 10 tisíc korun. A to byl pravomocný rozsudek, jenže uložený právnické osobě mimo trestní sazbu. Nejvyšší peněžitý trest byl ve výši pět milionů korun, později snížený odvolacím soudem na jeden milion. To jsou ovšem v zásadě velmi nízké tresty, pokud maximální horní hranice je 1, 46 miliardy korun. Rozpětí je obrovské, soudy se ale skutečně držely spodní hranice. To ale souvisí s tím, jaké právnické osoby byly stíhány. Často šlo o prázdné právnické osoby, jednočlenné firmy nebo měly roční obraty v desítkách tisíc korun. Je to něco jiného, než když jsou teď stíhány právnické osoby s miliardovými obraty.

HN: U těch větších kauz tedy podle vás soudy přikročí k použití vyšší sazby?

Myslím, že ano. Soudy také většinou sahaly k jednomu druhu trestu, tedy tresty nekombinovaly. Jen ve dvou nebo třech případech ze sta byla kombinace například zákazu činnosti a peněžitého trestu, jinak si soudy vybraly jeden trest a toho se sveřepě držely. V běžících známých kauzách bych předpokládal, že se dočkáme i trestů, které dosud nepadly, což je zákaz plnění veřejných zakázek nebo zákaz přijímání dotací a subvencí, a nebo i kombinace více druhů trestu.

HN: Takže se soudy zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ještě pořád nenaučily používat?

Ano, podle mě nemají dostatečnou zkušenost. Také jsme si všimli, že skoro vůbec neodůvodňují obecná kritéria pro ukládání trestu právnickým osobám. Zatímco u fyzických osob má odůvodnění vždycky alespoň dva odstavce týkající se okolností případu, osoby, pachatele a podobně, u právnických osob to chybí. To ukazuje, že praxe se zákonem dosud neumí zacházet. Soudy často například u peněžitých trestů vůbec nezjišťovaly, jaký má firma obrat, a tedy jaký ten trest bude mít efekt. Podobně to bylo také u trestu formou uveřejnění rozsudku. Pokud právnická osoba nevyvíjí žádnou činnost, jaký bude mít takový trest efekt? Něco jiného by to bylo třeba u potravinového řetězce, kde to naopak může mít mnohem větší reputační důsledek než uložení peněžitého trestu.

HN: A systém sankcí vám přijde dostatečný?

Je jich málo. V zákoně chybí jedna sankce, která v zahraničí je a zmiňuje se i ve všech rámcových rozhodnutích a evropských směrnicích.

HN: Která to je?

Dohled nad činností právnické osoby. Zjednodušeně řečeno jde o jakousi podmínku pro firmu. Dnes dohled funguje jen ve specifických oblastech, kdy to nevyplývá ze zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, ale ze zákonů, které regulují určité subjekty jako banky, pojišťovny a další, u kterých může být zavedena nucená správa. A to je taková obdoba dohledu.

HN: Jak by to fungovalo?

Ten, kdo dohlíží, by se zaměřoval na to, aby právnická osoba přijala opatření, která by do budoucna měla obdobné trestné činnosti zabránit. Takže by to bylo něco jako dohled probačního úředníka. V zahraničí je to běžné, jsou obrovské firmy typu Siemens a další, u kterých už byl dohled použit. Důvod úpravy trestní odpovědnosti právnických osob má být především prevenční. Není účelem firmu za každou cenu potrestat, ale dosáhnout toho, aby v jejím rámci nebyla páchána trestná činnost. Což u právnické osoby jde lépe než u osoby fyzické, protože ta má nějaké povahové rysy a vlastnosti. Právnická osoba je toho prosta, protože je to umělý konstrukt. Takže v podstatě každou firmu vlastně můžete vychovat.