V oblasti pracovního práva považuji bezesporu za jedno z nejpodstatnějších soudních rozhodnutí letošního roku nález Ústavního soudu ze dne 13.9.2016, sp. zn. I ÚS 190/15. Tímto nálezem došlo k podstatnému výkladovému zásahu do problematiky a dosavadní konstantní soudní judikatury týkající se tzv. souběhu funkcí. Ústavní soud v tomto svém nálezu shledal souběh funkcí v zásadě jako přípustný.
Ústavní soud svoji argumentaci opírá mj. o princip minimálního zásahu veřejné moci do svobody jednotlivce, o smluvní volnost při právním jednání a v této souvislosti upozorňuje i na skutečnost, že zákaz souběhu funkcí je dán soudní praxí, nikoliv právním předpisem.
Ve zcela obecné rovině lze s těmito dílčími argumenty Ústavního soudu souhlasit, nicméně ve světle posuzované problematiky nemůže dle mého názoru aplikace uvedených principů vést k závěru, jenž Ústavní soud ve svém rozhodnutí učinil. Ztotožnit se nelze zejména s názorem Ústavního soudu, jenž se týká přípustnosti uplatnění vůle stran s cílem rozšíření režimu zákoníku práce i na jiné právní vztahy, v nichž nejde o výkon závislé práce. V krajním případě by dle této úvahy bylo možné aplikovat režim zákoníku práce i na právní vztahy, které s výkonem závislé práce a předmětem právní úpravy zákoníku práce absolutně nesouvisí, což by s sebou nutně do právních vztahů vneslo nejistotu a také možnost vzniku zcela absurdních situací.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 30 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.