V oblasti pracovního práva považuji bezesporu za jedno z nejpodstatnějších soudních rozhodnutí letošního roku nález Ústavního soudu ze dne 13.9.2016, sp. zn. I ÚS 190/15. Tímto nálezem došlo k podstatnému výkladovému zásahu do problematiky a dosavadní konstantní soudní judikatury týkající se tzv. souběhu funkcí. Ústavní soud v tomto svém nálezu shledal souběh funkcí v zásadě jako přípustný.
Ústavní soud svoji argumentaci opírá mj. o princip minimálního zásahu veřejné moci do svobody jednotlivce, o smluvní volnost při právním jednání a v této souvislosti upozorňuje i na skutečnost, že zákaz souběhu funkcí je dán soudní praxí, nikoliv právním předpisem.
Ve zcela obecné rovině lze s těmito dílčími argumenty Ústavního soudu souhlasit, nicméně ve světle posuzované problematiky nemůže dle mého názoru aplikace uvedených principů vést k závěru, jenž Ústavní soud ve svém rozhodnutí učinil. Ztotožnit se nelze zejména s názorem Ústavního soudu, jenž se týká přípustnosti uplatnění vůle stran s cílem rozšíření režimu zákoníku práce i na jiné právní vztahy, v nichž nejde o výkon závislé práce. V krajním případě by dle této úvahy bylo možné aplikovat režim zákoníku práce i na právní vztahy, které s výkonem závislé práce a předmětem právní úpravy zákoníku práce absolutně nesouvisí, což by s sebou nutně do právních vztahů vneslo nejistotu a také možnost vzniku zcela absurdních situací.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 30 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



