Aktuální číslo časopisu Ekonom
Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl převzal v roce 2014 dlouhodobě nejpomalejší soudy v republice. Dnes se situace otáčí a počet nevyřízených věcí se snižuje. Přesto soudci bojují na jiné frontě − s množstvím oddlužení lidí. Podle Dörfla by se mělo uvažovat, jak tuto agendu od soudů co nejvíce odklonit. "Oddlužení je pro soudce agenda na hranici toho, co by vůbec měl dostat. Soudy ji dělají proto, že jde o bankrot, osobní úpadek, ale v podstatě to, jak je splátkový kalendář nastavený, není právnicky zajímavé," tvrdí Dörfl. "Soudy by měly řešit jen ty spory, jež pak z úpadku vzejdou. Nebo situace, kdy oddlužení není dobře zvládnuté a řeší se formou konkurzu," dodává šéf severočeské justice.
HN: Ministerstvo spravedlnosti připravilo dvě novely insolvenčního zákona. Pomohou vám s množstvím případů?
První novela, kterou minulý týden schválili poslanci, směřuje k tomu, aby na sebe insolvenční správci převzali aspoň část soudcovské práce. Aby předpřipravili návrh oddlužení a soudce kvůli tomu nemusel jít do jednací síně. Další návrh, který míří do Legislativní rady vlády, pak směřuje k tomu, že by se prodloužila lhůta oddlužení z pěti až na sedm let a ještě by se snížila hranice uspokojení věřitelů. V tomto bodě jsme se s předsedy krajských soudů shodli na tom, že si to technicky nedovedeme vůbec představit.
HN: Proč?
Ročně přijde asi 30 tisíc insolvenčních návrhů, což se rozdělí mezi osm krajských soudů. Vy jako soudce návrhy nevyřešíte jako jiné případy tak, že je odsoudíte a někam založíte. Spisy jsou na soudu v neustálém oběhu, kontrolujete, jestli dlužník splácí. Takže se soudy plní spisy, které ale také musí někdo administrovat. Pokud se zvedne počet oddlužení tím, že dlužníci nebudou muset plnit 30 procent, a pokud se prodlouží doba, tak exponenciálně vzroste počet projednávaných případů. Aktuálně jeden soudce posuzuje asi 1500 běžících insolvenčních případů a většinou jsou to tahle únavná oddlužení, která nejsou právnicky náročná, ale pracná. Bráníme se, aby se více otevíraly dveře možnostem oddlužení. Chápeme, že vláda má nějaký politický záměr, nicméně přesahuje to možnosti soudů − my ty spisy prostě nemáme kam dát.
Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem působil před rokem 2014 jako předseda senátu Vrchního soudu v Praze. V minulosti byl místopředsedou Krajského soudu v Praze či předsedou Okresního soudu v Nymburku.
HN: Jak by se to podle vás dalo řešit jinak?
Jestli je vůle otevřít více dveře pro dlužníky, tak myslím, že nazrává chvíle, kdy bychom nesporné insolvence odklonili od soudů. K soudu ať jdou jen případy, kde se řeší spor o právo. Není to tak, že bychom nechtěli dlužníkům ulehčit jejich těžkou životní situaci, ale máme nějakou kapacitu. Jeden insolvenční soudce potřebuje pět spolupracovníků. Takže i kdybych dostal dva soudce, musím na soudu najít místo pro dalších 10 zaměstnanců. První novelu v tomto světle tedy vítáme, druhé se bojíme. Pokud je snaha pomoci dlužníkům, musí se pro to najít i technické řešení.
HN: V novele, která míří do Senátu, neprošla změna, že by měl být insolvenční správce vázán nově jen k jednomu kraji. Je to dobře?
To je věc, která mi z pohledu praxe nepřipadá natolik zásadní, abych ji musel měnit. Možná pro to jsou důvody z globálního hlediska. Já se trochu podivuji nad tím, že po osmi letech fungování zákona se mají znovu měnit pravidla pro insolvenční správce. My v kraji nenarážíme na to, že by nám tu pobočky správců dělaly nějaké větší problémy.
HN: Nevedla by ale krajová praxe k užším a klientelistickým vazbám insolvenčního správce na soud?
Krajová praxe má své výhody v tom, že komunikace mezi soudem a správcem probíhá snadno. Dá se to však sjednotit i na celostátní úrovni. Teď předsedové krajských soudů pracují na tom, aby byly komunikační vzory mezi soudy a správci všude podobné. Já osobně si nemyslím, že by se insolvenční správce musel vázat na obvod kraje.
HN: Aktuální novela chce také zvýšit obranu proti šikanózním insolvenčním návrhům, kdy dává soudu možnost nezveřejnit podezřelý návrh hned.
V dnešní době už má soud určité nástroje, aby se omezil počet šikanózních návrhů. Tohle je další krok, který míří na některé nadnárodní společnosti obchodující s pohledávkami, takzvané offshorové společnosti. Věřitelských návrhů na insolvenci je ale minimum, drtivá většina pochází od dlužníků. Navíc za dlužníky jsou členové statutárních orgánů vedeni k tomu, aby návrhy skutečně podávali, jinak jim hrozí odpovědnost. Nejproblematičtější v navrhované úpravě je otázka zveřejňování insolvenčního návrhu v okamžiku, kdy přijde, a povinnost soudu ho "předposoudit". Pokud přijde věřitelský návrh a my ho budeme muset předposoudit, což znamená, že se budeme muset ve velice krátké lhůtě zabývat tím, jestli není šikanózní, kdo bude řešit ty zbývající stovky spisů čekajících v insolvencích na rutinní úkony, které je ale potřeba také provést?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 20 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
