Školy výuku postižených dětí zvládají. Tíží je ale složité papírování o inkluzi

Prezident Zeman dlouho tvrdil, že vzdělávání postižených dětí v běžných třídách je škodlivé. Ještě v květnu se pokusil odvrátit zářijový start takzvaného proinkluzivního zákona. Společně s dalšími kritiky varoval, že postižené děti budou ostatní ve třídě brzdit a nezažijí radost z učení, protože budou pořád poslední. Po půl roce se ukázalo, že ve výuce se téměř nic nezměnilo, ale přibyla spousta administrativy.

Dětí s lehkým mentálním postižením přešlo do běžných základních škol 205, osmdesát procent škol navíc zkušenosti se vzděláváním takových žáků už mělo. "Máme dost dětí se speciálními vzdělávacími potřebami už z dřívějška, to se pro nás nezměnilo," říká ředitelka Základní školy a mateřské školy K Dolům v Praze Běla Outratová. Na vedení škol a učitele ale podle ní dolehl neuvěřitelný nárůst papírování. "Písemně musíme dokladovat mnohem víc věcí než předtím," popisuje Outratová.

Administrativa zavalila také Základní školu Velvary. "Dříve přišel z poradny jeden papír, teď čtyři. Problém ale je, že učitelé nemají na další papírování čas. Ve třídě mají často i 29 dětí a mnoho z nich potřebuje individuální péči. Případné dělení dětí na menší skupiny během školního roku se mi nejeví jako vhodné řešení," říká ředitel školy Petr Došek.

Obecně ale Došek změny chválí.

"Doporučení poradenských pracovišť jsou jednoznačnější, lépe se z nich vychází pro další speciálně pedagogickou práci. Celý systém v péči o děti, které potřebují podpůrná opatření, se určitě zlepšil, a to tvrdím i přesto, že má své porodní bolesti," dodává ředitel.

"Porodní bolesti" nejvíce zatěžují školská poradenská pracoviště, kde děti vyšetřují a doporučují, jakou podporu mají ve školách dostat.

"Formulář z vyšetření se změnil už nejméně pětkrát, neustále chodíme na školení a učíme se s ním pracovat znovu.

Na druhou stranu se daří vychytávat mouchy a od září se práce s elektronickým formulářem zrychlila," hodnotí ředitelka Speciálně pedagogického centra při Střední škole a
Mateřské škole Aloyse Klara Petra Mikešová.

Vyplňování různých papírů ale stále zabere více času než práce s dětmi. "Bylo to spuštěné brzy a nepřipravené. Všechno se ladí za pochodu," upozorňuje Outratová.

Ze začátku školy i rodiče vyčítali ministerstvu školství, že mají málo informací, jak se celý systém změní. "Mohu říct, že už je to lepší," míní Hana Chalušová z Fóra rodičů.

Ministerstvo školství zdůrazňovalo, že platnost nového zákona neznamená, že se postižené děti násilím přesunou do běžných škol. Mnoho kritiků tak ale novinku vnímalo. Ve skutečnosti se změnilo hlavně financování. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mají nárok na pomůcky či asistenta, stát na něj musí poslat peníze, což dosud nebylo pravidlem.

Školy uznávají, že slíbené peníze na asistenty jim dorazily. "Sice jsme je dostali až v tomto posledním období, ale přišly, to si nemůžeme stěžovat," říká ředitelka Základní školy Bratří Čapků v Příbrami Alena Mašiková. Už loni se těšila, že peníze díky novému zákonu přibudou. "Snažíme se získat i nějaké finance na vybudování bezbariérového přístupu do školy, abychom byli připraveni na všechny děti," popisuje.

Některým školám ale ani peníze nepomohly. Vhodné asistenty nemohou sehnat. "Aktuálně sháníme například asistenta pro nehybného chlapce z osmé třídy, který je na vozíku. Musí to být silný muž, odborník. Jenže najít takového pracovníka pro školu, která nesídlí ve městě, je nereálné. Za asistentský plat 18 tisíc korun hrubého to nikdo dělat nechce," popisuje svou zkušenost ředitel Došek.

Na místo asistenta se jim čím dál častěji hlásí cizinci, kteří neumějí dobře česky, a do školy se proto nehodí. Zatím na asistenty mají nárok jen ty děti, které v poradnách nově diagnostikovali od září.

Do dvou let mají mít "nové papíry", a tudíž i jistotu peněz na asistenty a pomůcky všechny děti, které to budou potřebovat.