Rozhodnutí soudce, který zrušil verdikt v kauze Rath, musel napravovat NS

Soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka, který aktuálně zrušil verdikt v kauze Davida Ratha, odmítá výtky ze strany ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Ti jeho rozhodnutí označili za formalistické a nezákonné a oznámili, že proti němu podají stížnost k Nejvyššímu soudu. "Je to podobné, jako když sparťané či slávisté nadávají rozhodčímu," reagoval Zelenka v rozhovoru pro HN.

To, že prvoinstanční soudce Robert Pacovský nebude moci použít při svém "reparátu" odposlechy, konec kauzy podle Zelenky neznamená. "Tam se nabízí celá řada možností dokazování zaměřit trochu odlišně, jiným směrem," uvedl a připustil, že jinak se závěrem Pacovského, který předloni v létě Ratha a dalších deset obžalovaných uznal vinnými z manipulace a předražování zakázek, souhlasí.

Jen prý k verdiktu musí dojít jinak, bez použití odposlechů.

Zelenka už v minulosti řešil řadu mediálně známých a kontroverzních případů. A nebude to poprvé, co se jeho verdiktem bude zabývat Nejvyšší soud.

Ten už v některých případech jeho rozhodnutí musel napravovat. Jako třeba v případě zkrachovalého H-Systemu či utýrání tříleté dívky.

Méně papírožroutů

Rukama Pavla Zelenky už prošla více než tisícovka nejzávažnějších případů − specializuje se jak na velké podvody, tak na vraždy.

U krajských soudců má pověst toho, kdo často bazíruje na − podle nich zbytečných − detailech.

Na jméno ale ani jeden z jeho kritiků nechce mluvit − protože jejich případy mohou skončit na Zelenkově stole. "Občas rozhodoval překvapivě, ale nakonec vždy své rozhodnutí obhájil," připouští jeden z nich.

Příkladem mohou být CS fondy, v nichž soudkyně Městského soudu v Praze Hana Hubáčková v lednu 2001 poslala do vězení čtveřici mužů, kteří se na slavném miliardovém tunelu podíleli jako bílí koně.

Její verdikt ale Zelenka zrušil, když jí vytkl například to, že mluvila i o roli těch, kteří zločinu napomohli, ale před soudem nestanuli. A také trval na výslechu svědka z Ruska, který nebyl pro posouzení viny významný. Pravomocný verdikt se tak zdržel o několik let − padl v únoru 2007.

"Jsou to papírožrouti typu Pavla Zelenky, kdo bere naději, že by někdy soudy mohly být rychlé i spravedlivé," okomentoval to v týdeníku Respekt jeho tehdejší šéfredaktor a nyní advokát Tomáš Němeček. Snaha dohnat hlavní organizátory byla pak už marná.

Příliš nízký trest za H-System

Ještě významnější stopu zanechal v kauze H-System. Kvůli jeho verdiktu totiž unikli potrestání tři ze čtyř hlavních aktérů. Ty v roce 2004 poslal do vězení soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka.

Zatímco hlavní organizátor Petr Smetka byl pravomocně odsouzen již v roce 2006, případ tří jeho pomocníků si s prvoinstančním soudcem Kydalkou pinkal několik let, protože nebyl spokojen s odůvodněním vysokých trestů.

Trojici nakonec sám dal podmíněné tresty s tím, že už uplynulo příliš času od spáchání trestného činu. Nejvyšší soud jeho verdikt jako příliš mírný těsně před koncem roku 2012 zrušil a přikázal zvýšit trest. K tomu již nedošlo, protože přišla amnestie Václava Klause.

Zelenka také posuzoval případ utýrání tříleté Lucinky z Královéhradecka. Tu v roce 1993 zabil její otčím Martin Ježek. Poté, co již dříve týrané děvčátko vypilo své roční nevlastní sestře − a Ježkově vlastní dceři − misku mléka, ji zbil obojkem pro psa a strčil do vany s ledovou vodou, kde ji nutil jíst její zvratky a výkaly, jimiž se udusila.

Prvoinstanční soud po roce a půl poslal Ježka za zvláště trýznivou vraždu na tehdy maximálních 15 let do vězení.

I v tomto případě Zelenka případ opakovaně vracel k doplnění dokazování s tím, že může jít "jen" o ublížení na zdraví.

Také zde − a dokonce opakovaně − musel zasahovat Nejvyšší soud. To poté, co Zelenka odsouhlasil zastavení stíhání pro nepřiměřenou délku procesu. Až po druhém verdiktu Nejvyššího soudu a takřka jedenácti letech padl pravomocný trest 8,5 roku vězení.