Slovo inovace pochází z latinského slova innovare, což v českém překladu znamená obnovovat. O zdomácnění tohoto pojmu zejména v ekonomické oblasti se postaral především americký ekonom Josef Alois Schumpeter (1883−1950), rodák z Třešti u Jihlavy.
Schumpeter ve svém díle za nosný prvek inovací považuje podnikatele. Jeho výkladový scénář se odehrává na přelomu 19. a 20. století, kdy jezdí koňské povozy a vlaky dopravující náklady a lidi sem a tam − všechno se v klidu stále opakuje. Do děje vstupuje "podnikatel", který začne vyrábět a na trh uvádět automobily. Tato inovace má ovšem na počátku destruktivní charakter. Narušuje předchozí rovnováhu, stabilitu a klid na trzích. Vlastně je tím narušen "klid" ve společnosti jako takové. Zdroje jsou přemisťovány, lidé přicházejí o práci, jsou ničeny některé kariéry, mizí některé podniky, dokonce celá odvětví mohou zažívat krizi. Podle názoru věhlasného ekonoma jde však o tvořivou destrukci, jež úzce souvisí s investicemi a tím i se zvyšováním produktivity.
Právě podnikatel a jeho podnikání jsou tedy motorem inovací. Podnikový právník pak logicky musí být účasten na inovačních procesech svého zaměstnavatele − podnikatele. V čem lze spatřovat prostor pro inovaci v činnosti podnikového právníka? Určitě je to ve vztahu k podpoře činnosti podnikatele lepší znalostí procesů výroby nebo služeb jím provozovaných, v komplexnějším přístupu k internímu (kolegům) i externímu zákazníkovi nebo v hloubce a rozsahu znalostí stále se inovujícího právního řádu. Dávno je pryč doba, kdy odborní pracovníci podnikatele měli perfektně zvládnutou právní úpravu jednotlivých procesů. Při stále se měnícím právním řádu se nezřídka obávají posoudit bez právníka i obyčejnou plnou moc.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 40 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později