Jelikož Spojené království nemá psanou ústavu, byl zákon nutný pro účinnost evropského práva na britském území. Dualistické pojetí mezinárodního práva v Británii by totiž jinak neumožňovalo řídit se římskými smlouvami. Zákon v zemi umožňuje transpozici evropských směrnic, přímý účinek evropských nařízení, ale také závaznost precedentů Soudního dvora EU. Také princip přednostní aplikovatelnosti evropského práva před právem britským by bez zákona o EU nebyl možný.

Dnem zrušení zákona zanikne přednost unijního práva před právem britským a přímý účinek evropských nařízení. Zůstanou v platnosti jen ty části evropského práva, které byly ze směrnic transponovány do britského vnitrostátního práva. Jelikož britští soudci právo jen nenalézají, ale hlavně ho vytvářejí, vytvořili také řadu precedentů ve světle práva unijního, jeho přednosti a jeho lucemburských rozsudků. Jakkoliv se britská judikatura vyznačuje svoji kontinuitou, není to princip, který musí vždy a věčně platit. 

Do účinnosti vystoupení své země z EU připraví britští právníci zákon nový, který umožní rušit ty části britského práva, které muselo Spojené království přijmout v důsledku transpozice evropských směrnic. To jim možná bude nejeden člen EU závidět, protože ne všechny „bruselské“ směrnice jsou všemi členskými státy hlavně jejich obyvatelstvem (voliči) přijímány s nadšením.

Oslavy výročí nemusejí samy o sobě zaručovat dějinnou trvalost oslavovaných událostí. Letošní rok ostatně skýtá sté výročí dějinné události, kterou jsme povinně slavili až do její sedmdesátky, abychom na ni raději zapomínali. Přejme Unii, aby její výročí nebyla jen oslavami, ale příležitostí k sebereflexi, jak se dalšího jubilea dožít ve zdraví.

Související