Stanislav Přibyl je knězem, vysokoškolským pedagogem a soudcem Metropolitního církevního soudu Arcidiecéze pražské. Těsně před revolucí absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, nakonec se ale rozhodl pro duchovní službu. "Tak nějak si říkám, že to ve mně dřímalo třeba již od mých deseti let, ale změna politických poměrů ve mně zájem o kněžství probudila," říká.

V současné době už jeho profese takový nádech exkluzivity nemá. "Pro lákadla dnešního světa kněží službu opouštějí stále častěji. A to je nemilé," popisuje Přibyl.

HN: Jako soudce máte na stole nejčastěji manželské kauzy. Jaký je rozdíl mezi klasickým rozvodem a tím církevním?

Z hlediska civilního práva začíná manželství souhlasem a může končit rozvodem. Z hlediska církevního práva nelze rozvádět, ale je možné manželství prohlásit za neplatné od samého počátku. Pokud jsou obě strany pokřtěny, jedná se o skutečnou svátost, a proto musí být proces velmi důkladný.

Stanislav Přibyl

Rektor kostela Nanebevzetí Panny Marie a Karla Velikého v Praze na Karlově slouží mše také v kostele svatého Václava na Smíchově. Je garantem a vyučujícím předmětů církevního práva na Teologické fakultě Jihočeské univerzity.

HN: Takže se zruší celý svazek?

Církevní soud dojde k závěru, že manželství bylo neplatně uzavřeno, přičemž výrok rozsudku platí od počátečního momentu vyslovení manželského souhlasu. Tento parametr je od civilního práva odlišný. Civilní rozvod sice církev sám o sobě nezajímá, ale jako podmínku podání žádosti přijímáme také rozvodový rozsudek. To aby církev neanulovala manželství platné před státem. Což je třeba rozdíl od islámu, kde se manželství řídí pouze náboženským právem.

HN: Jak řízení probíhá?

Obsahuje spoustu filtrů. Někdy stačí poslechnout si příběh a je zřejmé, že ani nemá smysl o prohlášení nulity usilovat. Podle procent úspěšných procesů to sice může vypadat, že církevní soudy anulují většinu napadených manželství, ale my odfiltrujeme hned na začátku ty, u kterých víme, že šanci na úspěch nemají.

HN: Kdy je tedy prohlášena nulita?

Představme si člověka, který před svatbou neprozradil, že má 500 tisíc dluhu, či neuvedl, že je homosexuál. Anebo si představme těhotnou ženu, která přišla k dítěti vlastně jen kvůli náhodnému záletu, na niž pak matka vytvořila nátlak a k manželství ji donutila. Je třeba pak za pomoci svědeckých výpovědí a jiných důkazních prostředků zjistit, zdali vůle ke sňatku existovala, nebo jestli byl přítomen například takzvaný "metus reverentialis" čili obava z neúcty − v tomto případě k mamince.

HN: To je poměrně přísné.

Uvědomte si, co je součástí slibu manželství v kostele: "Já se ti odevzdávám, přijímám tě, slibuji lásku, úctu, věrnost na celý život." Pokud se zaměříte na obsah slibu, pak žalobní důvody poukazují na to, že slib nebyl uskutečněn. Podobně je to s dětmi. Jako bezprostřední otázku před samotným manželským slibem se kněz táže, zdali chce pár založit rodinu a přijme děti od Pána Boha ochotně a bude je vychovávat podle Božího zákona. Pokud pár slib složí, avšak v manželství poté mateřství donekonečna odkládá a děti následně nemá ani je neadoptuje, porušil slib.

HN: To, že pár nemá děti, je důvodem pro anulaci?

Samo o sobě ne, ale trvalé odmítání dětí ano. Existují sňatky například v důchodovém věku, kde je mateřství vyloučené.

HN: Pokud se jedná o manželství mezi katolíkem a nevěřícím, je praxe rozdílná?

Katolická strana, která by si chtěla vzít nekatolickou nebo nepokřtěnou stranu, získá za určitých podmínek dovolení, díky němuž se může svatba uskutečnit.

HN: Jaké jsou ty podmínky?

Katolík přislíbí, že si hodlá uchovat víru a nechá děti pokřtít a vychovat v církvi. Druhá strana je informována o jeho závazku, z čehož by měla plynout také ochota k toleranci náboženského přesvědčení partnera. Jedním z důvodů anulace manželství může pak být porušení přislíbené tolerance.

HN: Jsou také další případy, které soudci řeší?

Existují trestné činy kleriků. Například v USA nebo v Irsku se udály některé skandální příklady. Nebudeme si samozřejmě lhát, že by byli čeští kněží "svatější" než ti v Americe a Irsku. Většina jejich prohřešků se ovšem řeší mimo soudní proces, biskup obviněného potrestá sám.

HN: A co exkomunikace?

Jde o takzvaný trest "léčebný". Katolík je vyřazen mimo komunitu a nemůže přistupovat ke svátostem, ale smyslem exkomunikace je právě ta léčba. Člověk by měl litovat a vrátit se polepšený. Je důležité zmínit, že kanonické právo zná samočinné tresty. Katolík něco spáchá, a upadá tak do trestu spácháním činu samého. Například u dokonaného potratu upadá do exkomunikace ten, kdo potrat provedl, ale i žena, která si zákrok nechala provést.

HN: Jak vnímáte právní úpravu zpovědního tajemství?

Ohledně zpovědního tajemství jsou rozšířena poměrně velká klišé. V detektivních filmech chodívají vyšetřovatelé za farářem, který tvrdí, že zpovědní tajemství nemůže za žádnou cenu porušit. V českém právním řádu sice nemusí duchovní trestný čin oznamovat, ale měl by se pokusit jej překazit.

HN: Takže občas je nutné zpovědní tajemství porušit?

Naprostá většina kriminálníků kněze nevyhledává, ale pokud by se tak stalo, je na zpovědníkovi, aby se jej pokusil přimět k přiznání. Ve výsledku by to vypadalo tak, že kněz vyzve osobu osnující zločin, aby se na policii přiznala, nebo aby svého úmyslu zanechala.

 

Celý rozhovor vyjde v dubnovém vydání měsíčníku Právní rádce

Související