Na poli právní regulace vymáhacího procesu jsme v posledních dvou až třech letech svědky neustávajícího proudu novel procesních předpisů různé provenience, kvality a promyšlenosti zejména v otázce dopadů na podnikatelskou praxi. Efekty tohoto stavu z pohledu bankovního sektoru vnímám v zásadě dva.

Jedním je frustrující nestabilita a vzrůstající nepřehlednost právního prostředí. Ještě závažnějším dopadem je kriticky klesající míra akceptace jakýchkoliv dalších navrhovaných změn. Absorpční schopnost a ochota společenského systému ve vztahu k novým pravidlům má nepochybně určité hranice. Výsledný dojem je ten, že se blížíme fázi jakéhosi "nasyceného právního roztoku".

Přimlouval bych se tedy za to, abychom si dopřáli legislativní pauzu. Tu využijme k řádnému zavedení a zejména vyhodnocení praktických dopadů dosavadních změn právní úpravy vymáhacího procesu. Vpouštět do této právní arény další zásadní změny oddlužovacího procesu, jak je navrhuje novela insolvenčního zákona, by bylo vysoce kontraproduktivní.

Předkladatel uvádí, že cílem návrhu takzvané oddlužovací novely je legislativní řešení nadměrného zadlužení některých osob ústící do "dluhové pasti", a to zpřístupněním institutu oddlužení pro širší okruh dlužníků než doposud. V této souvislosti bych navrhoval, abychom se v rámci oné legislativní pauzy zamysleli nad tím, zda je vhodné, systémové a koncepční tyto (nepochybně reálně existující) problémy řešit v rámci a za použití prostředků insolvenčního práva, respektive nakolik se ve skutečnosti jedná o problém sociální s přesahy do oblasti sociální patologie. A uvažujme také o tom, nakolik je legitimní, aby stát, který svou liknavostí výše zmíněný stav (spolu)zavinil, nyní přišel s řešením, podle něhož mají tento sociální problém sanovat ze svého soukromé subjekty – věřitelé.

Předložená novela vytváří živnou půdu pro nárůst neodpovědného zadlužování, k posilování velmi neblahého principu morálního hazardu, a tedy ke značné relativizaci jednoho ze základních principů právního státu, podle kterého se dluhy mají plnit. Podle novely již dlužník nebude nikterak motivován k plnění dluhu svým věřitelům, a to ani v minimální výši.

Osud novely je nyní v rukou poslankyň a poslanců. Přimlouval bych se za to, aby se nerozpakovali dát najevo své rozčarování a rozpaky z této předlohy a novelou se v tomto volebním období již nezabývali, aby tak dali šanci oné širší odborné debatě, kterou si tato problematika zasluhuje.

Související