Letos v březnu podala rodina zesnulé Wandy Holbrookové žalobu na pět společností, které vyrábí roboty, za to, že před dvěma lety jejich robot v továrně v Michiganu způsobil Wandinu smrt. Loni v červenci zase bezpečnostní robot v obchodním centru v Silicon Valley zranil batole. První havárie už za sebou mají i samořídící auta Tesly, Googlu nebo Volva. Nehod způsobených roboty bude přibývat a spolu s tím je stále aktuálnější otázka, kdo je vlastně za excesy způsobené umělou inteligencí zodpovědný. Diskutovali o tom už i europoslanci, kteří vyzvali Evropskou komisi, aby se dala do vytváření příslušných zákonů. Vedle odpovědnosti za škodu mají definovat právní postavení robotů či stanovit, jak by měli být kontrolováni.

Podle Evropského parlamentu roboti v současnosti nejsou v právu členských států dostatečně uchyceni. "Výjimečně bychom tak mohli mít jednotnou úpravu ještě předtím, než státy začnou přijímat vlastní zákony, které se pak budou lišit a budou se muset složitě harmonizovat," říká lucemburská europoslankyně Mady Delvauxová, která je zpravodajkou schválené poslanecké zprávy. A to se možná Evropské unii povede − členské státy se zatím do překotného přijímání nových zákonů o robotice nehrnou.

Robot je věc

Ani české zákony s umělou inteligencí nebo roboty výslovně nepracují. Nicméně podle právníků se v oblasti odpovědnosti dá použít nedávno rekodifikovaný občanský zákoník.

"České právo má řadu obecných ustanovení týkajících se odpovědnosti, která jsou aplikovatelná i na nové technologie," řekl na konferenci o právu a umělých technologiích Law Fit právník a spoluautor občanského zákoníku Filip Melzer. "Máme široké pojetí věci. Nic nebrání tomu, abychom za věc označili i software," řekl. A se škodou způsobenou věcí, případně výrobkem, naše právo pracovat umí. Pokud podle občanského zákoníku škodu způsobí věc sama, odpovídá za ni ten, kdo nad ní měl mít dohled. Nelze-li takovou osobu určit, bude za vše zodpovídat vlastník věci.

V anglosaském právu je za auto odpovědný řidič. S autonomním vozidlem si tak na rozdíl od české legislativy neumí poradit.

Jinak to funguje, pokud újmu způsobí vada výrobku. "Jestliže škodu způsobí vada robota, tedy třeba dá-li lékařský robot místo léčivé dávky dávku smrtelnou, měl by být odpovědný výrobce," uvádí Josef Donát z advokátní kanceláře Rowan Legal. S výrobcem by podle občanského zákoníku společně a nerozdílně odpovídal i prodejce robota a také osoba, která robota označila svojí ochrannou známkou či jménem. Toto pravidlo se však použije jen tehdy, pokud byl výrobek skutečně vadný, a ne v případě, byl-li jen uživatelem špatně použit. Dva výše uvedené typy odpovědnosti by se zpravidla uplatnily právě v situacích, kdy by se "zbláznil" třeba chytrý domácí elektrospotřebič.

Umělá inteligence získává místo i v továrnách. "Zde se nabízí ustanovení občanského zákoníku týkající se škody z provozní činnosti, kdy za škodu způsobenou tímto strojem třetím osobám odpovídá provozovatel závodu," uvádí Donát. "Vůči zaměstnancům továrny pak za škodu odpovídá jejich zaměstnavatel," dodává.

Výhoda proti anglosasům

České právo se dokáže vypořádat i se samořídícími auty. Na škodu způsobenou takovým vozem by se podle právníků použila odpovědnost za škodu z provozu dopravního prostředku. "Při provozu dopravního prostředku odpovídá ten, kdo jej provozuje, což je osoba, která má největší možnost stav dopravního prostředku ovlivnit," řekl Filip Melzer. Odpovědná osoba tedy nemusí být ten, kdo auto zrovna řídí. "To anglosaské právo nezná, protože staví odpovědnost na osobě řidiče. Proto má pak problém s tím, když auto neřídí nikdo," dodal Melzer.

A jak řeší otázky odpovědnosti země, které jsou v robotice na špici a kde už roboti v některých profesích začali nahrazovat lidi? "Japonsko nemá v právu definici umělé inteligence, má ale definici robota a průmyslového robota," uvedla na konferenci Law Fit právnička Akademie věd ČR Alžběta Krausová. Robot je podle Japonců "hybatelná věc" a dopadá na něj zákon o odpovědnosti za výrobek. Za škodu na životě, zdraví nebo majetku, kterou způsobí vada výrobku, tam odpovídá výrobce.

Europoslanci mimo jiné navrhují, aby vzniklo speciální povinné pojištění, které by krylo škody napáchané velkými roboty.

"Výjimkou je, pokud nemohl závadu objevit v průběhu výroby anebo pokud je robot využit ještě v jiném produktu," vysvětluje Krausová. Problémem japonské legislativy je ale podle jejích slov to, že dopadá jen na roboty, kteří nejsou pevně spojeni se zemí. Stejně tak se nedá odpovědnost za výrobek použít na software, který není součástí robota. Země podle právničky nová pravidla pro inteligentní roboty plánuje, zatím ale nejsou ani ve vládních akčních plánech.

V Americe na rozdíl od Japonska definice robota zahrnuje i software. Odpovědnost za škodu se tam řídí podle dvou modelů. "Prodejci jsou odpovědní za zranění způsobená neužitím bezpečnějšího přístupu, který je levnější než zranění, kterým by užitím tohoto bezpečnějšího přístupu bylo předejito," vysvětluje Alžběta Krausová. Pokud byl ale pro předejití nehody využit bezpečnostní postup, který je dražší než samotná nehoda, prodejce škodu nekompenzuje.

Evropská unie v úpravě odpovědnosti robotů váhá mezi dvěma variantami. Jednou z nich je model absolutní odpovědnosti výrobce. "Podle tohoto modelu by byl zodpovědný výrobce, protože má nejlepší předpoklady k tomu, aby zamezil poškození. Výrobce se pak může soudit se svými dodavateli," uvedla europoslankyně Mady Delvauxová. Druhou variantou je takzvané řízení rizik. To zohledňuje fakt, že roboti se učí i v průběhu svého "života". "Pokud by došlo ke škodě, posoudilo by se, kdo k ní nejvíce přispěl, a největší díl náhrady by nesl ten, kdo mohl rizika nejvíce minimalizovat," vysvětluje Krausová. To by mohl být jak výrobce, tak i uživatel. Europoslanci také navrhují, aby vzniklo povinné pojištění alespoň pro velké roboty. To by zohlednilo všechnu potenciální odpovědnost v celém řetězci životního cyklu robota.

Jak rychlý bude vznik příslušné legislativy, není zatím jasné. Podle europoslance Pavla Svobody se k tomuto tématu chystá zanedlouho schůzka s eurokomisaři a právní výbor Evropského parlamentu si dal robotiku na seznam priorit. Přesnější časový harmonogram, kdy by evropská pravidla pro robotiku mohla vzniknout, ale podle Svobody v tuto chvíli neexistuje.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související