Kvalita zboží je v Čechách nižší, zákonem ji ale vymáhat nelze, právo totiž mlčí

Přestože je evropský trh jednotný, neplatí to pro kvalitu výrobků, které se na něm prodávají. Na složení potravin a drogistického zboží výrobci "šidí" spotřebitele v zemích střední a východní Evropy. Potvrdila to i zatím poslední studie, kterou nechal vypracovat ministr zemědělství Marian Jurečka. Výzkum srovnával výrobky v pěti zemích. Zjištění jsou jednoznačná − obchodníci nabízí českým zákazníkům výrobky s jinou chutí, složením, ale i gramáží než v Německu nebo Rakousku.

Výrobcům však nelze úroveň kvality potravin nijak nařizovat a není ani možné stejnou kvalitu výrobků ve všech zemích vymáhat. Neexistuje totiž právní ochrana, která by dvojí kvalitu výrobků zakazovala. "Nejlepším řešením by byla změna legislativy na celoevropské úrovni. Je to ale velmi složité, protože do jednání vstupují všechny členské státy," vysvětluje Blanka Vítová, expertka na nekalé obchodní praktiky z univerzity Palackého v Olomouci.

Změna v nedohlednu

Evropští lídři se společným řešením zatím otálejí. Problém se totiž netýká všech členských států. "Mé předchozí zkušenosti s prosazováním tohoto tématu v Evropském parlamentu jsou dlouhodobě špatné. Situace se mění až v posledním roce, protože do debaty výrazněji vstoupili premiéři V4," popisuje své zkušenosti europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD), která se dvojí kvalitou výrobků dlouhodobě zabývá. Například bulharský premiér Bojko Borisov už avizoval, že dvojí kvalita bude jednou z hlavních priorit bulharského předsednictví EU v roce 2018.

Zástupci zemí Visegrádské skupiny se snaží prosadit, aby se problémem zabývala Evropská komise. Je to totiž jediná instituce, která může navrhnout legislativní úpravu. "Podle vyjádření komise dosavadní poznatky z 21 členských států nevykazují žádné vážné narušení trhu, k čemuž se přidali zástupci výrobců. Podle těch se řada výrobků skutečně liší, ale ne kvůli rozdělení trhu na Východ a Západ. Zpochybňují také dosavadní výzkumy, které často neporovnávaly stejné výrobky, ale pouze jakési odnože jedné značky," říká Sehnalová, která proto navrhla projekt na celoevropské srovnání trhu. Průzkum se zaměří na potraviny a drogistické zboží, například na kosmetiku. Na podzim ho bude schvalovat rozpočtový výbor Evropského parlamentu. "Jsem přesvědčena, že důkazů pro existenci praktik dvojí kvality je na stole dost, ale celoevropský průzkum by mohl pomoci toto neustálé zpochybňování výsledků průzkumů vyjasnit," zdůvodňuje Sehnalová.

Klamou prodejci své zákazníky?

Výrobci své jednání obhajují a tvrdí, že musí přizpůsobovat chutě potravin a složení kosmetiky zvláštnostem národů, preferencím zákazníků a také jejich kupní síle. Srovnávací nákupy ale ukázaly, že potraviny na českém trhu jsou sice někdy méně kvalitní, cena se však příliš neliší.

Podle právníků se jedná o klamání zákazníků. "Když obchodník falešnými informacemi ovlivňuje zákazníka, aby koupil výrobek, o který by jinak neměl zájem, je to klamavé jednání," tvrdí právnička Vítová. Problém je také v tom, že výrobci někdy uvádí potraviny na trh ve vyšší kvalitě, složení ovšem po určité době změní, aby byla jejich výroba levnější. Zákazníka na to ale neupozorní. "Je důležité, aby zákazník věděl, že výrobek se liší od toho, za jaký ho považuje," vysvětluje Vítová. Nicméně český zákon o ochraně spotřebitele je na prodejce krátký a podobné jednání nenajdeme ani na černé listině nekalých obchodních praktik.

"Není problém samo odlišné složení, ale skutečnost, že výrobci o tom své zákazníky dostatečně neinformují nebo vůbec neuvádí, že se výrobek něčím liší. Pokud nahradí třeba přírodní cukr umělým sladidlem, měli by to uvádět na obalu," myslí si Sehnalová. Výklad směrnice o nekalých obchodních praktikách ale není dostatečně jasný, takže se o něj dozorové orgány nemohou opřít. Řešením by mohlo být upřesnění směrnice. Prostřednictvím úpravy vlastních zákonů se proti většímu množství konzervantů nebo umělým sladidlům namísto pravého cukru rozhodlo bojovat například Maďarsko. To nyní požaduje na obalu jasné označení, že výrobek má jiné složení než kdekoliv jinde v Evropě.

Známky pro potraviny

České pivo je jedinečné díky surovinám pocházejícím z přesně vymezených oblastí, postupu výroby a umu českých sládků. Proto získalo ochrannou zeměpisnou známku, která zákazníkům zaručuje jednotnou kvalitu a zvláštní chuť českého piva bez ohledu na to, kde si ho koupí. Právníci se shodují, že takové ochranné známky úspěšně zamezují praxi výrobků dvojí kvality, vztahují se ale jen na malou část potravin.

"Známkové právo dnes stejnou kvalitu výrobků prodávaných v různých zemích nezajišťuje," upozorňuje Michal Černý, znalec práva průmyslového vlastnictví. Řešením by podle něj mohlo být zavedení zvláštní certifikační známky, za níž by stála Evropská komise. "Obchodník si sám stanoví pravidla spojená s obsahem výrobku, která bude dodržovat, ať už bude potraviny prodávat kdekoli v Evropské unii, a podrobí se potom kontrolování," navrhuje Černý. Podpořit debatu na evropské úrovni je nyní úkolem i pro ministra zemědělství Jurečku, který bude výsledky své studie prezentovat v Evropském parlamentu.