V dubnu 2009, 3 dny po narození, byla dcera stěžovatelky přesunuta do ústavní péče na základě předběžného opatření. To bylo prodlužováno až do března 2010, kdy soud vydal druhé předběžné opatření, díky kterému bylo dítě v dětském centru až do září 2011. Předběžné opatření by přitom nemělo ani po prodloužení trvat déle než půl roku a mělo by sloužit pouze pro vydání řádného rozhodnutí. Druhé předběžné opatření navíc ignorovalo nález Ústavního soudu.

Případ je dalším že série lidskoprávních nálezů Kateřiny Šimáčkové, která zdůrazňuje: „není možné odebrat dítě rodičům a umístit je do ústavní péče jen proto, že podle soudů by v ústavní péči mělo lepší materiální podmínky než u rodičů,“. Podle ní odebráním dítěte nebyla jen znemožněna individuální výchova matkou, ale také kontakt se zbytkem rodiny. V nálezu nadále stojí, že dítě vykazuje negativní následky jako je strach z opuštění matkou či opoždění psychosomatického vývoje. Od takových skutečnosti by se mělo odvíjet dle Ústavního soudu odškodnění pro nezletilou i pro matku, navíc je nutné z dlouhodobého hlediska posoudit přerušení přirozené vazby mezi matkou a dcerou. Odškodnění ve výši 610 tisíc korun, které dceři a matce přiznaly obecné soudy, je tak podle Šimáčkové nedostatečné.

Nález také školí obecné soudy, které nezohlednily pochybení soudu, který opakovaně vydal předběžné opatření. Podle červencového kasačně závazného nálezu Ústavního soudu z roku 2010 bylo již o umístění nezletilé rozhodnuto jako o protiústavním, přesto soudy ponechaly v platnosti druhé předběžné opatření, jehož zdůvodnění bylo totožně s předchozím. Takové jednání soudu dle Šimáčkové ještě zvyšuje pocit bezpráví, čímž zvyšuje i způsobenou nemajetkovou újmu. Tuto argumentaci nyní bude muset při novém rozhodnutí zohlednit Obvodní soud pro Prahu 2.

Celý text nálezu je dostupný zde

Související