Případ libereckého soudce Zbránka, který na internetu publikoval satirické články dehonestující migranty a pracovníky neziskových organizací, odstartoval na české poměry bezprecedentní debatu o chování soudců. Ta se už promítá i do etických pravidel, která svazují soudcovský stav. Soudcovská unie shrnula první závěry do šestice bodů, které vymezují mantinely chování soudců na sociální síti. A novinkám nejspíš není zdaleka konec.

Unie soudců chce v reakci na kauzy z poslední doby pracovat se svým etickým kodexem více než kdy dřív. Měnit by se neměl. Její prezidentka Daniela Zemanová ale plánuje, že se k němu budou vydávat komentáře. "Chystáme se na webových stránkách zveřejňovat všechny případy, kterými se bude zabývat etický soud, aby se zvyšovalo povědomí jak soudců, tak společnosti, kde jsou hranice etického chování soudce v běžném životě," říká Zemanová.

To má podle ní přimět soudce, aby o etických rozporech více přemýšleli a diskutovali, což doposud nebylo příliš běžné. "Naším úkolem je neustále soudce upozorňovat: do etických dilemat se dostáváte pořád, přemýšlejte o tom," míní Zemanová. Jen tak je podle ní možné mravy v soudcovském světě kultivovat.

Mravy v médiích

Etické poklesky soudců stále více přitahují také pozornost médií. Kromě Zbránka to v posledních letech byl také případ teplického soudce Miroslava Čapka, který v první den komunálních voleb v roce 2014 rozesílal e-maily s údajnými přepisy odposlechů politiků. Kárný senát Nejvyššího správního soudu ho za to v květnu 2015 potrestal snížením platu o 10 % na čtvrt roku.

Mediálně sledovaný je také případ bývalého litoměřického soudce Knotka, který čelí obvinění z korupce. Už jednou byl kvůli tomu odsouzen. Nejvyšší soud mu ale trest zrušil s tím, že obecné soudy se v případu dopustily procesních chyb a skutky Knotka a dalších obviněných nesprávně posoudily. Nařídil proto pustit Knotka z vězení. Ten teď čeká na nový proces.

Jen málo problémů

Ačkoliv se z těchto mediálně sledovaných kauz může zdát, že je soudcovská etika v posledních letech pod tlakem, opak je pravdou. Jak ukázala studie Tomáše Friedela, který profesní etiku vyučuje na Právnické fakultě Karlovy univerzity, za sedm let řešily kárné soudy 131 mravních poklesků soudců a jen v 63 případech rozhodly o vině. V Česku přitom působí na 3000 soudců.

Podobné je to i v dalších právních profesích. Na 1200 státních zástupců bylo podáno za stejné časové období pouze 51 kárných žalob. Rozhodnutím o vině skončilo 30 z nich.

Přesto je i podle autora studie důležité, aby se o profesní etice mluvilo. "Je důležité, aby se média tématu věnovala. Veřejná diskuse profesní etiku formuje," říká Friedel. Příkladem dobré praxe v tom podle něj byl právě případ soudce Zbránka. O tom, že i veřejně propíraný skandál může prospět kultivaci profesní etiky, ostatně svědčí i příklady ze zahraničí. Dokonce země, které bývají v oblasti právní etiky považovány za vzor (například USA, Velká Británie, Německo a Francie), prošly mravními krizemi, v důsledku kterých se pravidla chování přepisovala.

Etika tvořená v krizích

Své o tom vědí i Spojené státy, kde má dodržování profesních etických pravidel více než stoletou tradici. První verzi kodexu profesního chování právníků tam American Bar Association vydala už v roce 1908. Úpravou pak stavovská pravidla prošla v 60. letech a znovu pak na přelomu 70. a 80. let v reakci na aféru Watergate. Po skandálu, do nějž byli zapleteni i právníci Bílého domu včetně tehdejšího prezidenta Richarda Nixona, se etika stala dokonce povinným předmětem na univerzitách. To je zatím něco, o čem čeští akademici jen sní.

"V roce 1972 se právní etika scvrkla na nelhat, nepodvádět, nekrást a nedělat reklamu. V myslích právníků − včetně té mé − nehrála téměř žádnou roli. Watergate to změnila − pro mě i pro všechny ostatní právníky," prohlásil v roce 2012 v rozhovoru pro právní magazín ABA Journal John W. Dean III., právník, kterého z postu v Bílém domě smetla podobně jako samotného prezidenta Nixona právě aféra Watergate.

Přepisování pravidel

V dnešní době je to hlavně probíhající on-line revoluce, která nutí stavovské organizace, aby přepisovaly své mravní standardy. Reagovala na ni už třeba American Bar Association a v roce 2012 publikovala svou první analýzu dopadů sociálních sítí na právní profese i mezinárodní právní asociace známá pod zkratkou IBA. V České republice teď vedle Soudcovské unie ČR chystá novinky i Česká advokátní komora. Ta aktuálně připravuje předpis, který nastaví pravidla pro nabízení právních služeb po internetu. Přibývá totiž specializovaných webů propojujících advokáty s lidmi, kteří poptávají právní služby.

Příprava nových pravidel pro tuzemské advokáty je nyní ve fázi věcného záměru. Komora vymezila základní problémy, na něž by pravidla měla reagovat.

"Jedná se zejména o identifikaci osoby klienta, zachování povinnosti mlčenlivosti, nepřípustnost podílu provozovatele on-line platformy na odměně advokáta," říká předseda kárné komise ČAK Petr Čáp.

Inspiraci pro psaní nových pravidel hledá komora ve Francii. Tam funguje platforma pro poskytování advokátních služeb on-line pod taktovkou Národní rady advokátních komor.

Avšak formování profesní etiky nemusí ležet zdaleka jen na bedrech stavovských organizací. Přispět k němu může každý advokát, žalobce nebo soudce.

Nebýt lhostejní k pokleskům

"Každý může udělat minimálně to, že se bude snažit, aby se mohl stát etickým vzorem pro někoho dalšího," míní Friedel. A podle prezidentky Soudcovské unie ČR by měli být příslušníci právních profesí také obezřetní vůči pokleskům ostatních.

"Měli bychom být odpovědní k právnickému stavu jako takovému a umět na nemravné chování upozornit," apeluje na právníky všech stavů Zemanová. Podněty je ovšem potřeba posílat na správní místa. O mravním poklesku soudce by se tak od svědků měl dozvědět předseda příslušného soudu. Podezření na prohřešky advokátů by se pak měla hlásit advokátní komoře.

Kultivaci soudcovské etiky by pak mohla prospět i nejvyšší rada soudnictví, po jejímž vzniku soudci volají a která má podporu už i ve vládních kruzích. Do diskuse o profesní etice by díky tomu přibyl další partner, který by reprezentoval celý soudcovský stav. To se už podle Zemanové osvědčilo například v Estonsku, kde nejvyšší rada soudnictví funguje od roku 2002.

Související