Aktuální číslo časopisu Ekonom
Markéta ŘehákováMalý krok pro člověka, ale velký krok pro lidstvo, přesněji pro malou, ale bohatou evropskou zemi. Lucembursko chce mít jasno v tom, komu bude v budoucnu patřit bohatství, které možná odhalí vesmír. Zamotalo tím hlavu právníkům, protože nenápadně obešlo mezinárodní úmluvu, která platí už 50 let.
Jako první evropská země Lucembursko přijalo zákon, který vytváří právní podmínky pro těžbu nerostů na planetkách a jiných nebeských tělesech.
Přestože je historicky dobývání vesmíru spjato spíše s mocenskými spory Spojených států a Ruska, časy se mění. Nerostné bohatství ukryté v kosmu svádí k miliardovým investicím nejenom vlády jednotlivých zemí, ale i řadu soukromých společností. Analytici americké investiční banky Goldman Sachs odhadují, že fondy rizikového kapitálu vložily do vesmírných projektů od roku 2000 více než 13 miliard dolarů (přes 288 miliard korun). Investoři očekávají, že se jim vložené peníze stonásobně vrátí během příštích dvou desetiletí. Svou příležitost si dobře uvědomuje také Evropa a nyní dala jasně najevo, že nebude stát na okraji rozehrané hry.
Lucemburský zákon, který platí od začátku srpna, říká, že pokud soukromé firmy v budoucnu úspěšně vyvinou a použijí technologie, díky nimž vytěží v kosmu nerosty nebo vzácné kovy, připadne jim zisk z jejich prodeje. Jeho přijetím se Lucemburčané zařadili po bok Spojených států, kde podobná norma platí už od loňského roku. Lucembursko však ještě navíc otevřelo cestu soukromým společnostem k veřejnému fondu, do kterého vláda vložila 200 milionů eur (asi 5,2 miliardy korun) na financování projektů, které by měly povzbudit získávání vzácných nerostů z vesmíru.
"Je zajímavé, že malá evropská země, jako je Lucembursko, v tomto předčila USA. Americký zákon pouze možnosti případné těžby reguluje, žádné investiční pobídky ale nezavádí," vysvětlil v rozhovoru pro HN Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře.
Komu patří vesmír?
Jediná mezinárodní úmluva, která vztahy ve vesmíru upravuje, je kosmická smlouva z roku 1967. Tu podepsala většina států OSN, včetně tehdejšího Československa. "Tehdy byla možnost těžby tak vzdálená, že se o nějakých pravidlech ani neuvažovalo. Státy se pouze zavázaly k tomu, že si nepřivlastní žádné vesmírné těleso," popisuje Kolář.
Lucemburský i americký zákon jsou však podle odborníků s touto úmluvou v souladu. "Úmluva zakazuje, aby vlastnictví připadlo dané zemi, na soukromé společnosti se ale nevztahuje. Nerosty nepatří nikomu až do okamžiku, než je firma vytěží. Lucembursko i USA proto argumentují tím, že je to stejné jako s rybolovem. Ryby v mezinárodních vodách také nikomu nepatří, dokud je rybáři nevytáhnou," upřesňuje Ondřej Šváb, vedoucí oddělení kosmických technologií a aplikací ministerstva dopravy. Lucemburská vláda vidí investici do těžby nerostů ve vesmíru jako dlouhodobě zajímavou, a dává proto ekonomické výhody firmám, aby se na tuto činnost mohly připravovat.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
