Vyřídit si občanku z domova? Politici mají velké plány, jak v Česku zavést eGovernment

Kdo v minulých volbách nemohl hlasovat v okrsku svého trvalého bydliště, mohl si několika způsoby zažádat o voličský průkaz: osobně na městském úřadě, nebo písemně, pokud žádost opatřil úředně ověřeným podpisem, zaslal ji přes datovou schránku nebo e-mailem s elektronickým podpisem.

Letos je však situace jiná. Občané o jednu z možností, jak si říct o oprávnění hlasovat v jakékoliv volební místnosti v zemi, přišli. Signovat dokument elektronickým podpisem již nejde.

Důvodem je nařízení eIDAS, které Česko muselo zapracovat do své legislativy a které zjednodušuje požadavky kladené na elektronické podpisy. Nově postačí, když budou obsahovat pouze jméno a příjmení, nikoliv údaje říkající, o jakou konkrétní osobu jde.

V praxi to znamená, že se elektronický podpis srovná s běžným písemným podpisem.

Což podle ministerstva vnitra umožňuje, aby někdo požádal o voličský průkaz za jmenovce, pokud zná jeho další údaje, které žádost musí obsahovat, například trvalou adresu nebo datum narození.

Komu příslušný elektronický podpis patří, ale ví jeho vydavatel. Potíž spočívá v tom, že podle tuzemských zákonů to nemůže úředníkům sdělit.

Jde o ukázku "neohrabanosti" české legislativy, pokud jde o její vstřícnost vůči provádění úředních úkonů elektronickou cestou. Rozvinutí kvalitního eGovernmentu totiž představuje pro Českou republiku dlouhodobý problém. Nic se na tom nejspíše nezmění ani po říjnových sněmovních volbách, ačkoliv digitalizaci veřejné správy věnují některé politické strany ve volebních programech dost prostoru.

"Je vidět posun, kdy některé strany nad tím víc začínají uvažovat," domnívá se Michal Bláha, provozovatel webového portálu Hlídač státu.

Zatímco před čtyřmi lety si například hnutí ANO do programu napsalo odstavec plný obecných formulací, že "elektronický systém veřejné správy nesmí být černá díra na
utrácení veřejných peněz, ale skutečně účinným a uživatelsky přátelským systémem", v letošním programu je o poznání jasnější. Chce například zavést portál občana, na němž by měly být dostupné služby všech resortů pro všechny.

Podobné kroky plánuje také ODS, která slibuje, že běžné úřední záležitosti každý vyřídí přes internet bez vyplňování papírových formulářů. Zjednodušení komunikace občanů s úřady si do programu napsali také Piráti, kteří lákají na vyřízení nové občanky z domova či dostupnost všech formulářů na jedné internetové stránce. Nebo Starostové, kteří by zavedli "digitální klíč" umožňující lidem vstoupit do různých elektronických systémů státu.

Jen ČSSD se spokojila s krátkým odstavcem hlásajícím, že bude "digitalizovat veřejnou správu s cílem urychlení administrativy".

Navrhnout opatření, která by zvedla úroveň českého eGovernmentu, je přitom pro politiky nutností. V žebříčku DESI, který hodnotí stav eGovernmentu v zemích EU, skončila letos Česká republika na 22. místě z 28. Oproti loňskému roku, kdy se umístila třetí od konce, si tak sice polepšila, pořád se ale drží ve spodní polovině. Letošní zlepšení jde na vrub zejména zveřejňování otevřených dat.

Letos zákonodárci rovněž schválili důležité zákony o elektronické identifikaci a elektronických občanských průkazech, přičemž od poloviny příštího roku by se měly elektronické občanky začít vydávat. V lednu má být také spouštěn Portál občana.    

Nejhmatatelnějšími službami tuzemského eGovernmentu ale stále zůstávají zejména datové schránky nebo online výpisy z veřejných rejstříků. "To jsou systémy, které už existují několik let, a je to na nich vidět. Jejich ovládání je složité a neintuitivní," podotýká Michal Bláha. V tuzemsku navíc stále panuje stav, kdy si jednotlivé úřady mezi sebou neumí předávat informace, které jim lidé již jednou poskytli. Každá státní složka si tak podle své agendy buduje vlastní online služby, kterých existuje až 700, ale nepropojuje je s ostatními.   

Výsledkem je stav, který má z pohledu občana k pohodlné a rychlé komunikaci s úřady stále daleko. "Stát sice nabízí celou řadu online služeb, ale podniky ani občané se v nich nevyznají," upozorňuje Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy.

Tuzemský eGovernment by tak podle odborníků zlepšilo propojení některých informačních systémů a jejich zastřešující vedení jednou nadresortní institucí. V programech politických stran lze podobná opatření nalézt, podle expertů však postrádají způsob, jakým by měla být zavedena. "Realisticky to nikdo neoznamuje," upozorňuje konzultant na právně-počítačovou oblast Vojtěch Kment.

Propojení úplně všech informačních systémů není podle něj ani prakticky možné. Každý úřad si staví systémy, které odpovídají právním předpisům, s nimiž pracuje.

"Pojmy jednoho právního předpisu neodpovídají nutně pojmům jiného právního předpisu, data pak nelze jednoduše přebírat," podotýká.

Zákony se navíc často mění a podle úprav je pak nutné měnit i jim odpovídající systémy. Ty, které by měly být propojené, by pak spolu mohly přestat komunikovat. "Informační systém vytvořený jedním dodavatelem ale není možné během času příliš dodělávat nebo měnit jinými dodavateli," varuje.

Jako proveditelnější variantu by viděl propojení systémů, které se v dlouhodobém horizontu nemusí příliš upravovat, například evidenci obyvatel nebo katastr nemovitostí.

Jak zavést fungující propojení informačních systémů jednotlivých úřadů navzdory těmto překážkám, ovšem žádná strana ve svém programu konkrétně neuvádí.

Zpravidla vidí cestu ve zlepšení již stávajících služeb, jako například datových schránek nebo výpisů z registrů, zřízení jednotného orgánu, který by elektronizaci řídil, či v převzetí estonského systému X-Road.

Rozvoj eGovernmentu by podle zmíněného Michala Bláhy rovněž uspíšilo, pokud by strany přišly s jasnou koncepcí a vůlí ji prosadit. To ale podle něj může narážet na nechuť úředníků, kteří jednak nejsou nakloněni změnám a jednak digitalizace ohrožuje jejich pracovní místa. "Část úředníků musíte obměnit, protože místo razítkování by spíš měli umět analyzovat data," upozorňuje.   

Ostatně o vůli politických uskupení rozvíjet eGovernment svědčí, že ačkoliv se jejich členové elektronizaci státní správy věnují, stranám chybí osobnosti, ktere by ji aktivně propagovaly a prosazovaly. "Ani jedna strana nemá politika, který by měl zájem vést ministerstvo, úřad nebo program zajišťovat nějak jinak," dodává Kment.