Lidé odmítli politický systém a upřednostnili spravedlnost před ekonomickým růstem

Parlamentní demokratické strany by do nové vlády měly jít. Ale jen za předpokladu, že v ní nebudou trestně stíhaní lidé a policie se státním zastupitelstvím budou při vyšetřování kauz, jako je Čapí hnízdo, "držet dosavadní linii". To je názor bývalého českého premiéra Petra Pitharta. V rozhovoru pro redakci říká, že klíčové bude, kdo v nové vládě obsadí post ministra vnitra a ministra spravedlnosti.

Co podle vás lidé politikům vzkázali?

Lidé řekli, že spravedlnost je pro ně důležitější než výše HDP. Proto levice, zejména vládní ČSSD, tolik ztratila. Oni pořád sázeli jen na ekonomický růst a růst platů. Ale to, že se tady od začátku nenaplňuje právo, že je nedokážeme vynutit, že tu běhá po svobodě spousta grázlu, to nikdo moc neřešil. Babiš toho jen umně využil. Ta jednobarevná modrá mapka, jak jsme ji viděli po vyhlášení výsledků v televizi, je pro mě až děsivá. To je rázné odmítnutí politického systému. Je to vážné.

Myslíte, že se Češi odvracejí od demokracie?

Nemyslím, že od celého systému. Vystavili nelichotivé vysvědčení hlavně oné třetí moci, která se má starat o nastolování spravedlnosti. Policii, státnímu zastupitelství a soudům. Evidentně nenaplnily jejich očekávání. Stále tady běhá po svobodě spousta zlodějů, kteří nebyli vyšetřeni a potrestáni. A tak se stalo něco naprosto nečekaného - přes ty obrovské úspěchy ekonomické, přes téměř nicotnou nezaměstnanost, růst HDP, růst platů a důchodů lidé hlasovali proti systému. Důležitější je pro ně nyní spravedlnost. A tu jim slíbil Babiš. A oni jsou ochotni zcela přehlédnout, jak je na tom on, že je trestně stíhán pro dotační podvod. V tuto chvíli v něm vidí záruku, že se toto všechno změní.

Vidím v tom i dozvuky ekonomické transformace, kdy se řeklo, že právo dohoní reformy, že to až potom "nějak upravíme". Tam byl ten začátek. V kuponové privatizaci, v investičních fondech, vše bylo završeno opoziční smlouvou. To je to, co tady vytvořilo silnou šedou a černou ekonomiku. A ta třetí moc si s tím přes veškerou snahu dodnes není schopna poradit.

Pravicového radikála Tomia Okamuru jako další silný fenomén vzešlý z těchto voleb nevnímáte?

Okamuru volili hlavně vystrašení lidé, převážně starší, kteří podlehli oné protiuprchlické atmosféře ve společnosti. Když tu pořád někdo straší, počínaje prezidentem a konče ministrem vnitra, vyděšené reakci se nelze divit. Ale jelikož tady žádní uprchlíci nejsou a nebudou, nebo jich tady bude minimum, sebere to Okamurovi časem vítr z plachet. On navíc slibuje celkem nesmyslné věci, jako je odvolávání poslanců. To je něco tak absurdního, že pro to nemůže najít podporu. Části lidí se to, co Okamura říká, líbí, ale není jich tolik.

Je pro vás tedy Okamura bublina, která brzy splaskne, kdežto příklon k Babišovi je závažnější trend?

Nepochybně. Ono nebezpečí spojené s uprchlíky a nebezpečí islamizace určitě u nás nebude stoupat. Vždyť i naše okolí, celá Evropa, hledá důkladnější systém kontrol. Jak říkám, hlavní riziko spatřuji v tom odmítnutí politického systému a vymezení se vůči špatnému fungování třetí moci. Lidé hodili hlasy tomu, kdo jim slíbil, že to dá do pořádku. Ta jeho věta, že "všeci kradnú", je přesvědčila. Což je vlastně paradox, když mnozí lidé u nás nesnášejí slovenštinu.

Když už mluvíme o Slovensku, někdo nástup Babiše srovnává s nástupem autoritářského premiéra Mečiara po roce 1992. Jsou ty změny, které teď přicházejí, nevratné, nebo se po Babišově pádu, který jistě jednou přijde, zase vrátíme zpět mezi standardní demokracie, jako Slovensko po Mečiarovi?

Podívejte, za Mečiara bylo Slovensko doslova černou dírou Evropy, kdy původně nebylo přijato do NATO, kdy se odkládalo i jeho přijetí do Evropské unie. Byla to doba, kdy se dá mluvit o státním terorismu. Vzpomeňme na únos prezidentova syna a další šílené věci. Ale potom se naštěstí na poslední chvíli vzpamatovala slovenská občanská společnost. Mečiar sice ještě v roce 1998 vyhrál volby, ale nestačilo mu to k sestavení vlády. Tu pak sestavil Dzurinda. Mečiara bych ale s Babišem nesrovnával. To snad zatím nehrozí.

Vy jste již připomněl, že demokracie nestojí na jednom pilíři. Bude tu snaha nové vlády o ovládnutí moci soudní jako v Polsku? Přijde třeba na řadu i boj o Ústavní soud?

To ukáže čas, ale Babišovi nemůžeme věřit ani slovo. On se sice těsně po volbách zaklínal, že nechce dělat ústavní změny. Vždyť ale přece dříve napsal, že by chtěl zrušit Senát, že by chtěl, aby se komunální politika redukovala na volbu starosty a ten by si tam najmenoval své vlastní úředníky. To řekl. Že teď říká zase něco jiného nebo že to popírá, nic neznamená. Může říkat cokoliv a také to dělá. Já nevím, jaké má úmysly, o soudcích se zatím, pokud vím, nezmínil. To ukáže čas.

To spíše Okamura říká, že soudci mají být jmenováni jen na dobu určitou. Znamenalo by to, že se budou muset ohlížet na veřejné mínění, aby byli jmenováni znovu. To by byl konec nezávislé justice.

Vylučujete možnost, že Babiš všechny příjemně překvapí?

Já jen doufám a věřím, že v tom jeho hnutí jsou i lidé, kteří si troufnou vyvolávat nějaké závažnější debaty, že se nebudou bát vyslovit svůj názor. Může tam časem dojít i k nějakému štěpení. 78 poslanců hnutí ANO - to je ale už hodně lidí a je vyloučeno, aby pokaždé stáli v zákrytu. Snad všichni nejsou figurky a nepřistoupí na to, aby je někdo vodil na šňůrkách.

Už teď jsou tam někteří, o nichž jsem přesvědčen, že mlčet nebudou. Ale já je nebudu jmenovat, abych jim nepřitížil. Tam vidím nějakou naději. Sám Babiš je pro mě naprosto nečitelný.

Ať chceme nebo ne, nezbývá než respektovat rozhodnutí voličů. Co teď může dělat občanská společnost? Jen přihlížet?

Jsem zvědav, zda to občanskou společnost ve výsledku posílí, nebo zda bude před onou početní převahou rezignovat. Některé výkony občanské společnosti za poslední léta byly docela úctyhodné. V tom, jak byla ochotna se domluvit a vyvíjela nátlak na politiky. Já si třeba vážím iniciativy Rekonstrukce státu, byť ji mnozí obviňují - podle mě nespravedlivě - že pracuje pro Babiše.

Na občanské společnosti teď bude hodně záležet, protože opozice v parlamentu je slabá. A parlamentní demokratické strany z celkem pochopitelných důvodů odmítají participovat na nové vládě.

Pokud byste byl na místě těch představitelů tradičních demokratických stran, jak byste se zachoval? Když partnerství s ANO zavrhnou, může tím Babiš snadno ospravedlnit své spojenectví s extremisty, s komunisty a SPD.

Já myslím, že pokud tady není silná opozice, tak do té vlády je třeba jít. Samozřejmě tam nemůže být Babiš a nikdo trestně stíhaný. Ale abych tento svůj názor mohl vyslovit definitivně, budu muset počkat, jestli policie znovu požádá novou sněmovnu o Babišovo vydání v kauze Čapí hnízdo. Jestli se totiž ta policie začne ze strachu hroutit, co by s nimi budoucí ministr vnitra mohl udělat, tak to bude velmi vážné znamení. To by pak znamenalo za každou cenu se spojit a vydat ze sebe nějakou silnou opoziční sílu.

Strašně teď bude záležet na pevnosti státního zastupitelství i policie, zda to dokážou ustát, jestli se nepodělají strachy.

Čekáte, že se ocitnou pod velkým tlakem?

Obrovským. A proto je i nesmírně důležité, kdo bude v nové vládě ministrem vnitra a kdo ministrem spravedlnosti. To jsou klíčové posty. A bude i hodně důležité, zda ve vládě budou jen Babišovi lidé.

Když se ale vrátím k té vaší původní otázce, tak říkám, že do vlády je třeba jít za předpokladu, že státní zastupitelství, kterému já věřím, a policie, u níž už nemám takovou jistotu, budou ve své práci držet dosavadní linii.