Soud zrušil třísettisícovou pokutu pro exstarostu Prahy 2. Za hlasování jej nelze trestat

Bývalý starosta Prahy 2 Jiří Paluska (ODS) nemusí své bývalé radnici uhradit třísettisícovou pokutu, které jí za nezákonný postup při postupu ohledně zakázky na vytápění obecních bytů dal před čtyřmi lety Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Městský soud v Praze totiž zrušil verdikt prvoinstančního soudu, který naopak došel k tomu, že Paluska byl za chybný postup radnice zodpovědný a škodu má uhradit.

Podle odvolací soudkyně Adély Kaftanové nelze Palusku vinit, že jako místostarosta zodpovědný za majetek inicioval výpověď nevýhodné smlouvy na dodávky tepla a rada mu tento krok odsouhlasila. Radnice pak ale včas nebyla schopna uzavřít smlouvu a opakovaně bez soutěže prodlužovala smlouvu na vytápění. Poté, co úřad dostal pokutu, jeho vedení začalo škodu vymáhat právě po Paluskovi s tím, že materiál do rady předložil.

"Nelze v tom spatřovat jeho protiprávní jednání. To hlasování nebylo příčinou škody. Pokuta nebyla uložena proto, že byl ukončen vztah s předešlými dodavateli, ten mohla radnice ukončit jakkoliv. Byla uložena proto, že nebyl uzavřen vztah s novým dodavatelem, který by byl vybrán ve výběrovém řízení," uvedla při čtvrtečním jednání s tím, že Palusku z toho ale vinit nelze.

To drahé teplo

Příběh začal počátkem roku 2009, kdy dosavadní provozovatel vytápění v obecních bytech a domech zdražil o desítky procent. Radní proto na popud tehdejšího místostarosty a následně starosty Palusky vypověděli smlouvu provozovateli kotelen a rozhodli se vypsat soutěž na nového. A do doby, než bude vybrán, zadali v šesti smlouvách (podle jednotlivých objektů) zakázku na vytápění firmě PM Partners.

Praha 2 původně očekávala, že nový provozovatel vzejde ze soutěže během několika málo měsíců. Jenže toto období – a současně doba, kterou topil PM Partners bez soutěže – trvalo takřka tři roky. A radnice si proto v roce 2012 od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vysloužila třistatisícovou pokutu.

Městská část vzápětí začala hledat viníka. A to poté, co ji sdružení Oživení upozornilo, že pokud nebude vymáhat uhrazení pokuty po viníkovi, hrozí, že mohou být stíháni sami představitelé radnice za to, že nezabránili škodě.

Zastupitelstvo proto rozhodlo, že bude proplacení požadovat po bývalém starostovi. Byť uvedený postup odsouhlasila celá rada, byl to on, kdo materiál do ní předložil – a má tedy největší podíl viny. Radnice tak podala žalobu na Palusku a Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že má uvedenou pokutu zaplatit. "Je dána existence porušení právní povinnosti, spočívající v předložení návrhu a následném kladném hlasování," uvedla v dubnu 2015 v odůvodnění rozsudku prvoinstanční soudkyně Lucie Vítková.

I napodruhé stejný verdikt

Městský soud v Praze ale její verdikt loni počátkem roku zrušil a přikázal rozhodnout znovu. Vítková ale odsouzení Palusky letos v lednu potvrdila. Napodruhé pak senát městského soudu její verdikt zcela otočil a sám zbavil Palusku viny. "Žalovaný zcela logicky vysvětluje, proč rada hlasovala o ukončení výpovědi s původními dodavateli. Je to nakládání s majetkem městské části a jde o legitimní krok, který je plně na rozhodnutí zastupitelů," poukázala Kaftanová po více než půlhodinové poradě senátu.

Příběh má ještě jeden rozměr. Jak již bylo uvedeno, Paluskou navržený postup schválili jeho kolegové z rady. A část z nich je ve vedení městské části i nyní, i například současná starostka Jana Černochová. Paluska přitom poté, co městská část dostala pokutu, svůj podíl viny uznal a dobrovolně zaplatil 33 500 korun.

"Nedělám mrtvého brouka. V radě nás tehdy sedělo devět. Jako projev dobré vůle jsem zaplatil svůj podíl," říká Paluska, který je přitom nadále přesvědčen, že městské kase ušetřil peníze. "Radnice na jedné straně musela zaplatit tu pokutu, ale na druhé jen za tu první topnou sezonu tím, že vypověděla původní smlouvu, ušetřila 4 miliony korun," poukazuje.

V případě, že by jej soud pravomocně odsoudil, byl přitom Paluska rozhodnut, že bude jako spoluviníky žalovat své bývalé kolegy z rady. A chtít, aby mu uhradili poměrnou část pokuty – postup mu totiž tehdy odsouhlasili. "Neuvěřitelné je, že lidé, kteří by měli tu odpovědnost nést se mnou, rozhodovali o tom, že městská část bude tu škodu vymáhat pouze po mně. Podle občanského zákoníku je to možné, ale já to pokládám za dost nemorální," uvedl Paluska.

A stejně tak zvažuje – poté, co soud řekl, že zákon neporušil – že bude i již zaplacených 33,5 tisíce korun požadovat zpět. "Musím se ale poradit se svojí advokátkou," dodal. Právník úřadu Jiří Kúr se nechtěl k případu vyjadřovat a ani sdělit, jestli tedy dál budou hledat konkrétního viníka. "Počkejte, až dostaneme písemný rozsudek," uvedl.

Stovky pokut od antimonopolního úřadu

Pokuty od antimonopolního úřadu za porušení zákona o veřejných zakázkách jsou přitom velmi časté. Jen málo obcí a úřadů je však vymáhá po skutečných vinících.

Podle analýzy, kterou udělala advokátka Petra Bielinová ze spolku Právo ve veřejném zájmu, rozdal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v letech 2012 až 2015 za pochybení v zakázkách 187 pokut, které byly vyšší než sto tisíc korun. Jejich součet pak činil 73,5 milionu korun. Jen ale necelá čtvrtina subjektů, které pokutu musely platit, se je pokusila vymáhat po konkrétních vinících.

"Pokud nárok na náhradu majetkové újmy nebyl vymožen, stalo se tak zejména proto, že se o to nikdo ve většině případech ani nepokusil," uvádí Petra Bielinová. Některá ministerstva dokonce argumentovala tím, že žádná újma vzniknout nemohla, protože se pokuta jen přesouvá z jedné veřejné kasy do druhé a nemůže tedy dojít ke zmenšení prostředků, kterými stát disponuje. "Pokud bychom tento právní názor přijali, pak je otázka z jakého důvodu stát vynaložil významné finanční prostředky vykonávání dohledu nad dodržováním zákonů regulujících zadávání veřejných zakázek," poukazuje.