Za odložené věci neručíme. Tímto strohým oznámením se firmy často snaží zbavit odpovědnosti za ztrátu nebo poškození věcí svých zaměstnanců. "Takovéto prohlášení ovšem nemá žádný právní význam a nic nemění na povinnosti společnosti nahradit případnou škodu na věcech zaměstnance," zdůrazňuje Kristýna Delmar ze společnosti Frank Bold Advokáti.
Ve chvíli, kdy chce pracovník od svého zaměstnavatele náhradu za ztracenou či poškozenou věc, musí splnit dvě podmínky. Věc musí odložit na místě, které k tomu firma určila, nebo tam, kam obvykle zaměstnanci věci odkládají. Může jít například o pověšení kabátu v šatně či odložení kabelky na okraj stolu. Druhou podmínkou je to, že věc musí být odložena při práci nebo v souvislosti s ní. "Pokud zaměstnanec nechá snubní prsten na kraji umyvadla během umývání rukou, neručí zaměstnavatel za jeho ztrátu," zdůrazňuje Kristýna Delmar. Není to v souvislosti s prací a zároveň by obvyklým místem pro uložení prstenu, eventuálně jiných šperků, byl spíše pracovní stůl či zásuvky v něm. Naopak když dělník před prací na soustruhu položí mobilní telefon na nedaleký stůl, jak to dělají všichni jeho kolegové, firma mu krádež telefonu nebo jeho poničení zaplatit musí.
Ztrátu či škodu musí zaměstnanec ohlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o ní dozvěděl. Později se už náhrady škody domáhat nemůže.
Jaká bude výše odškodnění, se odvíjí od toho, o jakou věc se jednalo. Za ztrátu a poškození věcí, které zaměstnanci běžně nosí do práce, musí firma zaplatit plnou cenu. Obecně lze říct, že se jedná o věci, které lidé nosí pořád − například oblečení či snubní prsten. Mohou sem ovšem za určitých okolností spadat i předměty, které pracovníci s sebou nosí jen příležitostně. Pokud meteorologové hlásí deště, dá se předpokládat, že si lidé přinesou i deštníky. Naopak pokud se někomu v létě ztratí v práci norkový kožich, který měl v plánu po směně odnést do čistírny, bude firma hradit škodu pouze do výše 10 tisíc korun. Aby podnik proplatil plnou cenu, musel by si zaměstnanec kožich přinést kvůli chladnému počasí. Podobné je to i se šperky. Zatímco snubní prsten spadá do kategorie stále nošených věcí, kde firma poskytuje plnou kompenzaci, náušnice už tuto podmínku nesplňují a plnění v případě odcizení by bylo limitováno částkou 10 tisíc korun.
K rozdělování na běžné a ostatní věci se v minulosti hojně vyjadřoval i Nejvyšší soud. Ten například určil, že mobilní telefon je již věcí běžnou, tudíž by v případě jeho ztráty zaměstnavatel hradil pracovníkovi i více než 10 tisíc korun. Naopak notebook by podle advokátky Nataši Randlové nebylo možné mezi tyto věci zařadit, tedy až na výjimku, kdy práci na vlastním notebooku připustí zaměstnavatel. Stejně tak Nejvyšší soud judikoval, že ztrátu či škodu na automobilu, který je zaparkovaný v areálu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, lze odškodnit pouze do 10 tisíc korun. Ovšem pokud by parkoviště bylo hlídané, jednalo by se o úschovu a firma by zaměstnanci musela zaplatit plnou výši.
Škodu na majetku zaměstnance musí firma zaplatit do neomezené výše i v případě, kdy pracovník odvrátil hrozící škodu. "Je to třeba situace, kdy se vznítí varná konvice a zaměstnanec svým kabátem konvici uhasí a zabrání tím vzniku dalších škod," uvádí Kristýna Delmar.
Pokud je znám viník, poškozený by měl náhradu primárně požadovat po něm. Pokud se ale nedohodnou, tak ji musí proplatit firma. "Ta však může následně požadovat vynaložený náklad po zaměstnanci, který vše zavinil," říká Nataša Randlová. Pokud škoda vznikla z nedbalosti, ručí zaměstnanec do výše čtyřapůlnásobku své mzdy. Pokud bude prokázáno úmyslné poškození věci − třeba při rozšlapání notebooku kvůli neshodám − platí zaměstnanec škodu v plné výši bez omezení.
Zaměstnavatel však nemá odpovědnost jen za odložené věci. Pokud zaměstnanci odsouhlasí, že na služební cestu má jet vlastním vozem, odpovídá za škodu způsobenou na něm případnou havárií.
Ztrátu či škodu musí zaměstnanec podle zákona ve firmě ohlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o ní dozvěděl. Později se už náhrady škody domáhat nemůže.
Článek vyšel v týdeníku Ekonom