Společnosti začínají zapisovat do nového soudního rejstříku své skutečné vlastníky, tedy ty, kteří drží alespoň čtvrtinu hlasovacích práv nebo inkasují nejméně čtvrtinu zisku. Od začátku roku to už udělaly desítky z nich. Jenže údaje v Evidenci skutečných majitelů, kterou od ledna otevřelo ministerstvo spravedlnosti a rejstříkové soudy, nemusí být vždy aktuální a pravdivé. Bude totiž záležet jen na firmě samotné, co do něj nechá zapsat.

Nechat zapsat skutečné majitele do nového rejstříku musí statutární orgán každého podniku, tedy například jeho jednatel nebo představenstvo. Návrh na zápis podají rejstříkovému soudu a ten pak skutečného majitele do pěti dnů zapíše do evidence. Pokud firmy své skutečné vlastníky nenahlásí do konce letošního roku, vyzve je rejstříkový soud, aby údaje doplnily, a stanoví lhůtu, v níž to musí udělat. Když ani tuto lhůtu firma nedodrží, může soud nařídit její likvidaci.

Tím ale jeho povinnosti a páky, které na podniky a jejich statutární orgány má, končí. "Rejstříkové soudy nemají povinnost ověřovat pravdivost údajů o skutečném majiteli uvedeném v návrhu," upozorňuje advokát kanceláře BBH Zdeněk Husták. Soudy ani nebudou vyzývat statutární orgány, aby opravily neaktuální údaje ve chvíli, kdy podnik změní majitele.

Nedokonalost evidence, na niž poukazují právníci, banky i Transparency International, potvrzuje i samo ministerstvo spravedlnosti, do jehož gesce provoz rejstříku spadá. "Za aktuálnost a pravdivost údajů v evidenci odpovídá pouze daná právnická osoba, jejíž skutečný majitel je zapsán, nikoli soud ani nikdo jiný," říká Jakub Říman z tiskového oddělení ministerstva.

Evidence skutečných majitelů tak zřejmě bude trpět podobnými "neduhy", jaké trápí třeba i obchodní rejstřík, kde musí podniky ze zákona uvádět své statutární orgány a kam musí vkládat zákonem předepsané dokumenty, například účetní závěrky.

"Když se dnes podíváte do obchodního rejstříku na celou řadu firem, tak najdete historické dokumenty, a žádnou aktualizaci informací, které by tam ze zákona měly být vkládány, tam nenajdete," připomíná Petr Barák, expert na prověřování klientů bank, jimž povinnost zjišťovat vlastníky firemní klientely již v minulosti uložil zákon proti praní špinavých peněz.

Vlastník "schovaný" za statutárním orgánem

Jasnou odpověď, kdo společnost skutečně ovládá, nedá nový rejstřík ani tam, kde je vlastnická struktura roztříštěná nebo vede přes několik dalších zemí třeba do některého z daňových rájů.

"Pokud se firmě nepodaří skutečného majitele dopátrat nebo nebude existovat vlastník, který by naplňoval znaky stanovené zákonem, legislativa umožňuje tzv. právní fikci, kdy se jako majitel zapíše člen statutárního orgánu," vysvětluje Jitka Hejduková, ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy ČR. A stejně se bude postupovat i v případech, kdy se statutárním orgánům nepodaří přes veškerou snahu vlastnickou strukturu rozkrýt.

Ani Finanční analytický úřad, který patří mezi instituce, jimž má nová evidence usnadnit práci, tak na něj neplánuje bezmezně spoléhat. "Nedělám si iluzi, že lidé, kteří budou chtít zakrývat původ svého majetku, budou v evidenci uvedeni jako skuteční vlastníci," míní ředitel FAÚ Libor Kazda. Jeho úřad tak bude téměř vždy údaje z rejstříku ověřovat prakticky stejným způsobem, jako je získával doteď − za pomoci analytických nástrojů nebo svých kontaktů v zahraničí.

Pod dohledem veřejnosti

Podle Transparency International by mohlo k větší věrohodnosti informací v nové evidenci pomoci její otevření veřejnosti. Teď je rejstřík skutečných majitelů neveřejný, údaje z něj jsou přístupné jen zákonem stanovenému okruhu osob, jako jsou soudy, vyšetřovatelé, ČNB nebo FAÚ. A právě to je podle analytiků a právníků nevládní organizace chyba. Jeho otevření by mohlo být pro firmy psychologickou motivací k uvádění pravdivých údajů. Veřejnost by navíc mohla sloužit i jako kontrolor správnosti vložených údajů.

Veřejná evidence přitom není žádné sci-fi. Mají ji ve Velké Británii, Nizozemsku a také na Slovensku. A i v Česku se o ní uvažovalo. Nakonec ale v očích tuzemských zákonodárců převážila ochrana soukromí lidí zapsaných v rejstříku.

Zlepšit fungování evidence by ale Česko mohlo i jinak. "Jako příklad rejstříku, který dobře funguje z hlediska ověřování vkládání informací, je rejstřík ostrova Jersey," uvádí příklad právnička Transparency International Sylvie Kloboučková. Ten nespoléhá jen na informace, které o sobě sdělí samy společnosti. Má k dispozici speciálně vycvičené týmy agentů, kteří zapisované informace nezávisle kontrolují a ověřují − jak při první registraci firmy, tak průběžně později, aby mohli garantovat správnost a aktuálnost zapsaných údajů.

Inovace ve fungování rejstříku do budoucna nezavrhuje ani ministerstvo spravedlnosti. Česku by je totiž mohla nařídit Evropská unie, na jejíž půdě se teď připravuje revize směrnice proti praní špinavých peněz, na jejímž základě česká evidence skutečných vlastníků vznikla. Hotová by měla být během několika měsíců.

"Očekáváme, že hlavní změny budou spočívat v částečném otevření evidence veřejnosti a v zavedení mechanismů pro zajištění větší objektivity a spolehlivosti evidovaných dat," uvádí Říman z ministerstva spravedlnosti. To hodlá při přípravě novinek analyzovat všechny přístupy, které připadají v úvahu, včetně těch zahraničních.

Související