Nový daňový balíček má snížit daně zaměstnancům, firmy naopak zaplatí více

Nižší zdanění a zpřehlednění daňového systému má přinést podle ministerstva financí nový daňový balíček, který je teď v připomínkovém řízení. Snížení daní ale nebude pro každého. Například ten, kdo má příjmy z pronájmu, na daních od ledna 2019 zaplatí víc. Stovky milionů navíc pak budou do státní poklady odvádět i firmy.

Daňový balíček přinese změny do několika typů daní najednou. Ministerstvo financí do něj zabalilo jednak novinky v boji proti takzvanému agresivnímu daňovému plánování, jejichž zavedení si žádá evropská směrnice. A přidalo k nim i změny daní z příjmu pro zaměstnance a podnikatele, které hnutí ANO slibovalo před volbami. Celkem novela přináší stovky změn. Největší porce − přes 240 − se jich týká daně z přidané hodnoty. Ty se paradoxně ale dotknou jen omezeného spektra poplatníků.

Nejviditelnější naopak budou novinky v zákoně o dani z příjmů. Ministerstvo chce znovu zavést daňovou progresi, zároveň ale navrhuje zrušení superhrubé mzdy, která teď u zaměstnanců slouží jako základ pro výpočet daně. Výsledkem je, že byť se sazba daně oproti současnosti zvýší, zaměstnanci by měli platit státu na daních méně. Místo superhrubé mzdy, která zahrnuje i náklady zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění, se totiž bude daň počítat z nižší mzdy − hrubé. V řeči čísel: Zatímco doposud existovala v Česku jednotná 15procentní sazba daně, podle návrhu ministerstva by měly od ledna 2019 přijít hned tři sazby: 15procentní daň odvedou státu ti, kteří mají příjmy ze zahraničí, 19 procent pak budou platit lidé s příjmy do 125 tisíc korun a 24 procent všichni, jejichž výdělky se pohybují nad touto hranicí.

Jenže 15procentní daň počítaná ze superhrubé mzdy reálně znamená 20,1 procenta z klasické hrubé mzdy. Zavedení nové 19procentní sazby počítané z hrubé mzdy tak bude pro zaměstnance znamenat, že státu zaplatí méně. Průměrnému zaměstnanci s příjmem 30 tisíc korun měsíčně to přinese úsporu téměř čtyři tisíce korun ročně.

Polepší si také někteří živnostníci. Těm plánuje ministerstvo financí kompenzovat plánované zvýšení daňové sazby z 15 na 19 procent a 24 procent zavedením nové slevy. Od základu daně si díky tomu budou moci odečíst tři čtvrtiny výdajů na sociální a zdravotní pojištění. Komplikovaný výpočet ale nevykompenzuje zvýšení sazby daně zdaleka všem. "Navrhovaná varianta bude méně výhodná pro podnikatele s čistými příjmy nad 150 tisíc korun měsíčně," spočítala manažerka v oblasti daní poradenské společnosti APOGEO Jaroslava Hanková. U těch by už podle navrhované úpravy začalo vyšší zdanění převažovat nad sníženým pojistným. Podnikatelů s takovými příjmy ale v Česku není mnoho.

Novinky pak nijak nepocítí živnostníci, kteří odvádějí pouze minimální zákonem stanovené pojistné a po uplatnění slevy na poplatníka už dnes nezaplatí státu na daních nic. "Změna neovlivní například podnikatele, kteří uplatňují paušální výdaje ve výši 60 procent a dosahují ročních příjmů ve výši přibližně do 400 tisíc korun, podnikatele s výdajovým paušálem ve výši 80 procent dosahující ročních příjmů přibližně do 800 tisíc korun a podnikatele uplatňující výdajový paušál ve výši 40 procent, jejichž roční příjmy nepřesahují přibližně 260 tisíc korun," vypočítává Jana Melicharová ze společnosti KODAP specializující se na daňové poradenství.

Typickým příkladem může být třeba řezník s příjmem 40 tisíc korun měsíčně. Díky 80procentnímu paušálu a slevě na poplatníka dnes neplatí na daních nic. A odečet pojistného mu tedy nic nového nepřinese.

Impulz pro nelegální práci

Od daňových poradců sklízí navrhovaný daňový mix rozporuplné reakce. Zrušení superhrubé mzdy totiž sice zjednoduší výpočet daní z příjmu u zaměstnanců, avšak kvůli novému odpočtu části zaplaceného pojistného na zdravotní a sociální pojištění se zkomplikuje výpočet u podnikatelů. Celkově nižší odvody u podnikatelů pak zřejmě zvýší zájem o práci na švarcsystém, a sníží tak částku, kterou stát ročně vybere na daních a na pojistném.

"Švarcsystém je motivován nižší celkovou zátěží podnikatelů oproti zaměstnancům. Praxe preferuje levnější řešení, takže se ze zaměstnanců stávají umělí podnikatelé. Čím větší je rozdíl ve zdanění a odvodech, tím větší motivace k takovému postupu," vysvětluje daňová poradkyně KODAP Petra Verlová.

Špatnou zprávu znamená daňový balíček také pro vlastníky, kteří pronajímají své byty. Pokud majitel od nájemníka inkasuje 15 tisíc korun měsíčně, což je dnes obvyklá cena za pronájem bytu 2+kk v Praze, zaplatí do státní pokladny kvůli vyšší sazbě daně místo dosavadních 18 900 korun ročně bezmála 24 tisíc korun. Daňová zátěž mu tak vzroste o pět tisíc korun ročně, tedy zhruba o čtvrtinu.

"Příjmy z pronájmu nepodléhají odvodům na pojistné. V tomto případě tedy není zvýšené zdanění v důsledku zavedení 19procentní sazby daně kompenzováno sníženým odvodem na pojistné," vysvětluje daňová po­radkyně KODAP Monika Bartošová. Totéž platí i pro výdělky z prodeje cenných papírů. Na lidi s tímto typem příjmů tak daňový balíček dopadne mnohem tvrději než na ostatní.

O čtyři tisíce korun za rok méně zaplatí státu na daních zaměstnanec s průměrnou mzdou. Tisícikoruny ušetří i soukromníci, ale jen někteří.

Více státu zaplatí také firmy. Tentokrát za tím ale nestojí iniciativa českých zákonodárců, nýbrž evropská směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem v odborných kruzích známá pod zkratkou ATAD. "Především se omezí uznatelnost nákladových úroků z půjček od spojených osob a nově i od nespojených osob," upozorňuje na hlavní novinku vycházející z bruselské směrnice Hanková.

Jinými slovy, firmy si budou moci z daní odečíst menší porci zaplacených úroků z půjček, než mohou nyní. Týkat se to bude i souvisejících výdajů, jimiž jsou záruky, provize, poplatky a kurzové rozdíly, které se k těmto výdajům vážou. "Ve své podstatě představují formu úroku," uvádí Hanková. Vstupují tak do částky, kterou si firmy z daní odečítají.

Bez omezení si bude moci společnost odečíst od základu daně jen ty zaplacené úroky, které nepřevýší úrokové příjmy, jež inkasuje z jiných půjček. Nad tuto hranici pak půjde o nadměrné výpůjční náklady, které budou daňově uznatelné jen do výše 80 milionů korun nebo 30 procent hrubého zisku před úroky, zdaněním a odpisy.

Dopad na firmy se bude lišit podle toho, kolik úroků si z daní odečítají. Do státní pokladny by měly v úhrnu podle propočtů ministerstva financí zaplatit ročně o 200 milionů korun víc. Daňový poradci ale s propočty resortu nesouhlasí. "Ministerstvo financí aplikuje metodiku pouze na základě odhadů, které jsou velmi nízké. Podceňuje dopad implementace směrnice ATAD," upozorňuje partner auditorské společnosti BDO Marek Moudrý. Její analýza vzorových odvětví ukázala, že výsledný dopad novinek na firmy bude minimálně třikrát větší.

Finanční náklady pro soukromý sektor by ale v tomto případě neměly být to hlavní. Podle ministerstva financí má nová právní úprava zabránit tomu, aby si firmy účelově snižovaly svou daňovou povinnost tím, že společnost působící v zemi s nízkými daňovými sazbami účelově poskytne úvěr sesterskému podniku sídlícímu v zemi s vysokými daněmi. Ten potom využije toho, že si zaplacené úroky může odečíst z daní.

Výkupné při odchodu za hranice

Další novinkou, kterou daňový balíček v reakci na evropskou směrnici přináší, je daň "z útěku" do ciziny. Přesun daňové rezidence do zahraničí je totiž dalším oblíbeným způsobem, který firmy využívají k šetření. Aby opouštěný stát nepřicházel o příjmy, bude moci stěhující se společnosti vyměřit tzv. daň z odchodu. Ta se vypočítá jako ušlý výnos, který by stát získal, pokud by byl přesouvaný majetek společnosti prodán v tuzemsku. Daňoví poradci nicméně očekávají, že tato daň postihne jen hrstku podniků. Míří totiž jen na situace, kdy se majetek přesouvá fyzicky, což je ale v praxi vzácné. Běžnější je, že firmy majetek v původním místě prodají či zlikvidují a v jiné zemi nakoupí nový.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.