Lenka Bradáčová: V kauze GIBS šlo o odbornou nezpůsobilost, konstatovali jsme fakta

Sázková kancelář Fortuna vypsala po zvolení Miloše Zemana kurz 15 : 1, že budete příští českou prezidentkou. Mám si vsadit?

Určitě to nedělejte.

Vás by to nelákalo?

Ještě nenastal moment, že bych byť jen na okamžik uvažovala o kariéře mimo státní zastupitelství.

Nedávno jste oslavila půlkulaté narozeniny. U žen se většinou o konkrétním čísle taktně mlčí. Vy jste své pětačtyřicátiny nijak netajila.

Nemyslím si, že by byl důvod něco tajit. Každý je starý tak, jak se cítí a jak ho vnímá okolí. Mám mladší kolegy, kteří kdyby nahlásili, že příští týden odcházejí do penze, nikoho by to nepřekvapilo. A měli jsme tu kolegy, kteří když v sedmdesáti ze zákona odcházeli, byli stále vitální a bylo nám to líto.

Ke třicátinám jste od kamarádů dostala seskok padákem. Co to bylo letos?

Je to méně extravagantní, ale jako velké patriotce kraje kolem Řípu mi to udělalo velkou radost. Okružní let nad Roudnicí a okolím.

V Roudnici jste chodila na gymnázium. Prý jste tehdy chtěla být učitelkou češtiny a dějepisu, ale učitel chemie vás přesvědčil, abyste šla na práva. Je to pravda?

Nebyl to učitel chemie, ale občanské nauky. Byť byl chemický inženýr. Přišel na gymnázium po revoluci, kdy moc lidí vhodných pro výuku občanské nauky nebylo. Byl už tehdy osmdesátiletý a měl obrovské znalosti humanitních věd. Naplňoval takový ten ideál prvorepublikového vzdělaného člověka. Mimo jiné kaž­dému doporučoval, čemu by se v životě měl věnovat. U mě to bylo právo. Nebylo to jediné, co mě ovlivnilo, ale ten první důležitý impulz to byl.

Kdybyste se rozhodla pro učitelství, myslíte si, že byste dnes byla učitelkou? Anebo spíš už ministryní školství?

Nevím. Ambice měnit věci by mi asi zůstala, takže to není vyloučené. Spíš bych ale učila, buď na střední škole, nebo na vysoké. Ono mě to svým způsobem láká dodnes. Ve volném čase přednáším na Policejní akademii ČR, Justiční akademii i právnické fakultě. V porovnání s působením na státním zastupitelství je to zcela okrajové, ale i tak mě to hodně naplňuje a baví.

Když dělám rozhovory s mladými podnikateli a bavíme se o jejich vzorech, ptám se jich, s kým by chtěli na hodinu uvíznout ve výtahu. A mohou si vybrat kohokoli. Kdo by to byl u vás?

Hm… Asi bych chtěla ve výtahu uvíznout se svým náměstkem.

Opravdu?

Je to člověk, kterému věřím a který je velmi optimistický. Nepotřebovala bych uvíznout ve výtahu s nějakou známou osobností.

A mohli byste si udělat poradu, takže byste neztráceli čas.

Hlavně bychom si uměli poradit. Pro mě je důležité, že spolu pracujeme už roky a je to spolupráce velmi příjemná i efektivní.

Jaké máte jako právnička vzory? Připadá mi, že se hledají obtížněji než v jiných profesích.

V naší zemi ještě hůře, protože nemáme dlouhou kontinuitu právního demokratického státu. Minulý režim žádné velké vzory v této oblasti nezrodil. Takže bychom se museli vrátit k právníkům či právním filozofům z období Rakouska-Uherska, na nichž dodnes staví jak naše, tak rakouské právo. Z polistopadových osobností by to určitě byl doktor Motejl, doktor Cepl, velmi si vážím profesora Přibáně, byť ten ani zdaleka není v doyenském věku. A cením si názorů docenta Pitharta.

Vaši dráhu ve funkci vrchní státní zástupkyně zvláštním způsobem rámuje kauza Davida Ratha. Ta se teď už − po šesti letech − snad chýlí ke konci.

V předpovídání jejího konce jsem opatrná, protože to jsem si už jednou myslela, a dost jsem se mýlila. O konci budu mluvit, až budeme mít pravomocný rozsudek. A máte pravdu, že je to asi moje nejvýraznější kauza, byť z mého pohledu jsem pracovala i na zajímavějších věcech. Netýkaly se ale veřejně známé osoby. Tahle kauza je výjimečná stylem obhajoby, osobou pana obžalovaného i peripetiemi, které se odehrávají kolem různých právních názorů na některé její aspekty.

Bude doktor Rath odsouzen?

Věc je otevřená, nemohu rozhodnutí samozřejmě předjímat. Jako státní zástupce ale říkám, že jsou tam velmi pevné a přesvědčivé důkazy svědčící o vině.

Doktor Rath postupuje jistě velmi chytře. Ale i tak se přece každý musí ptát, jak je možné, že soud tento zpočátku tak jasný případ není schopen rozhodnout?

Podívejte se na to trochu jinak. Trestní řád poskytuje obviněnému velké množství práv, která může využít. Jejich uplatnění považují evropské liberální demokratické státy za garanci férového procesu. Jenže zároveň platí, že když se uplatní důkladně jako v této kauze, je to pak v rozporu s druhou zásadou a tou je spravedlivé rozhodnutí v přiměřené době. Co tedy máme udělat? Omezit práva obžalovaných a zkrátit řízení?

To zní jako řečnická otázka.

Je to tak. Podle mě si musíme zvyknout, že si u závažných kauz počkáme na spravedlnost déle. Jistě, můžeme se bavit o tom, jestli by to nebylo významně kratší, kdyby nebyl soudce zároveň vytížený řadou dalších kauz a dělal jen tuto. Asi ano. Ale při dnešním personálním nastavení justice to není možné.

Takže je to systémový problém?

Pozor na dělání závěrů na základě výjimečných kauz. Systém nefunguje špatně. Když se podíváme na statistiky, pošle státní zastupitelství ročně k soudu asi 70 tisíc případů. V průměru jsou šedesát dní vyšetřovány před státním zástupcem a za dalších 170 dní přijde v průměru pravomocný rozsudek. To máme délku celého řízení 230 dnů. I na evropské poměry je to dobré číslo.

Berete to osobně? Když vidíte Davida Ratha v televizi, zrychlí se vám tep?

Vůbec. Doktor Rath je obžalovaný a má právo se hájit všemi prostředky. Má právo i lhát. My jsme státní zástupci a máme povinnost být nestranní a neosobní. Doktor Rath sice podal několik námitek k podjatosti, ale s těmi se profesionálně vypořádáváme.

V závěrečné řeči vás obvinil ze spojenectví s Andrejem Babišem.

Jeho obhajoba se v průběhu času mění a on ji přizpůsobuje aktuální společenské nebo politické atmosféře. Já ale nemám žádný důvod jeho slova komentovat.

Je státní zastupitelství "Babišovo"?

Jistěže ne a nikdy jsme nezadali žádný věcný důvod, proč by něco takového mělo zaznít. Já jsem na obvinění z práce na politickou objednávku zvyklá z doby, kdy jsem působila v Ústí nad Labem a premiérem byl Jiří Paroubek. Když pracujete na kauzách, které se týkají politiků, do hodnocení vaší práce se vždycky promítají sympatie i antipatie k dotyčným politikům. To je logické. Ale vždycky to byl nesmysl.

Jak coby vrchní státní zástupkyně vnímáte to, že premiér je trestně stíhaný?

Jsem v čele instituce, která provádí dohled nad městskými a krajskými zastupitelstvími. A to i v kauze Andreje Babiše. Loni jsme v ní už dohled vykonali, na základě podnětu subjektu trestního řízení. Postupy státních zástupců jsme vyhodnotili jako zcela standardní.

Ptal jsem se vás spíše na vaše osobní pocity.

To, co jsem vám řekla, je mé jediné možné vyjádření. Jakékoli jiné by mohlo zavdat podezření, že vrchní státní zastupitelství není nestranné.

Jaké máte s Andrejem Babišem vztahy?

Žádné. My se neznáme, viděli jsme se pracovně snad dvakrát. Na zasedání Bezpečnostní rady státu seděl proti mně u stolu.

Podle názoru některých politiků i komentátorů státní zastupitelství pomáhá Andreji Babišovi, aby se zbavil šéfa inspekce GIBS.

To je celé o emocích a politice. Bohužel se v mediální rovině vytratila fakta. Pravda je, že státní zastupitelství před dvěma lety podrobilo GIBS kritice. Seznámili jsme vedení s nedostatky, které jsme zjistili. Odezva byla minimální.

Čeho se ty nedostatky týkaly?

Mně osobně nejvíc vadila odborná nezpůsobilost, která se pak projevila v poklesu důvěryhodnosti. Nejen v očích státního zastupitelství, ale i policistů, které má GIBS prověřovat. A jestliže jsme toto před dvěma lety zjistili, je nepředstavitelné, abychom nyní na dotaz premiéra odpověděli jinak. To nebylo vstřícné gesto státního zastupitelství, ale konstatování faktů. Pro mě je podstatné i to, že se jedná o správní rozhodování. Že i zde existuje pojistka, kterou šéf GIBS může i nemusí využít. My něco podobného zažili, když byli ministrem odvoláni státní zástupci. Poté, co Nejvyšší správní soud rozhodl v jejich prospěch a označil jejich odvolání za nezákonné, vrátili se do svých funkcí.

Ono nás to vrací k tomu, že premiér je trestně stíhaný. Takže to podezření ze střetu zájmů tam je zjevné.

Tomu rozumím. Chápu rétoriku jeho politických odpůrců i sympatizantů. Ale my jako státní zastupitelství tento problém musíme řešit věcně. Jednáme přesně podle zákona, nemůžeme si dovolit nechat se ovládnout emocemi nebo atmosférou ve společnosti.

Andrej Babiš má velkou podporu voličů. Z voleb vzešel jako jasný kandidát na premiéra, což asi nikdo nezpochybňuje. Volby jsou ale jen jedním, byť důležitým předpokladem silné demokracie. Tím druhým je existence a fungování silných nezávislých institucí. Je podle vašeho názoru státní zastupitelství takovou institucí?

Hodně o tom přemýšlím. Určitě je po 24 letech existence svébytnou a emancipovanou institucí. V mnoha věcech prokázalo, že se umí chovat a rozhodovat nestranně. Prošlo krizovými momenty, ale vyšlo z nich posílené.

Jaké krizové momenty myslíte?

Třeba akci Čisté ruce, která byla velmi specifická a dodnes je i uvnitř státního zastupitelství různě interpretována. Nebo obdobím, kdy se řešila trestní věc vicepremiéra Jiřího Čunka. To také vyvolalo emoce a nedůvěru. Jak ale říkám, státní zastupitelství se z těchto kauz dokázalo poučit. Ovšem pravda je i to, že 24 let existence není dlouhá doba. Že státní zastupitelství je stále křehkou institucí, která nezažila opakovanou generační výměnu. Udržení kvality práce a hodnotové orientace vyžaduje trvalou péči. Musí ji opečovávat nejen lidé ve vedoucích funkcích, ale každý státní zástupce jednotlivě. A ani v případě politických či mediálních útoků nesmí propadnout skepsi a utéct do každodenní rutiny.

Nedávno jste vyjádřila obavu z toho, že by se mohl změnit zákon o státním zastupitelství.

Původně se začal projednávat proto, aby se nezávislost a pravomoci státních zástupců rozšířily. Teď ale začínám mít jistou obavu, aby se nakonec nestal opak.

Co vás k tomu vede?

Výroky některých politiků, které nevycházejí z faktů, ale opět hlavně z emocí.

Jistě máte pravdu, že potřebujeme silné instituce, ale ani ty nemohou být nekontrolovatelné.

Samozřejmě. Může se stát, že instituce přestane dobře fungovat. Instituce tvoří lidé a ti dělají chyby. Nikdo netvrdí, že se instituce nesmí kritizovat. Co považuji za nebezpečné, je strategie navozování jakéhosi dojmu trvalého neúspěchu. Ne věcná kritika, ale navozování pocitů a emocí. Tomu se pak lze těžko bránit.

Kdybyste mohla mávnutím kouzelného proutku změnit jednu věc, která by to byla?

Asi to, o co usiluji celou kariéru. Aby státní zástupce zastupoval dozorovanou věc po celou dobu soudního jednání. I v odvolacím řízení. Až do pravomocného rozsudku. Aby si za svůj případ nesl plnou odpovědnost.

Jak vám vaše funkce a práce zasahují do života?

Asi jako každému, kdo pracuje na sto procent a práce ho baví.

Ale počkejte − vaše práce má svá specifika. Používáte například policejní ochranu?

Máte pravdu, v tomhle je to asi jiné. Dělám práci, která pro osobní život i pro rodinu přináší řadu omezení. Musím být velmi opatrná, jaké informace o sobě a o svých blízkých s veřejností sdílím.

Asi nepoužíváte Facebook?

To opravdu ne. Jsem ke všem sociálním sítím velmi rezervovaná. Musím odpovědně uvažovat o tom, jak se budu chovat nejen v práci, ale i v soukromí. Státním zástupcem je člověk čtyřiadvacet hodin denně.