Podobně jako ve Spojených státech by i v Česku už za pár let mělo být možné podávat hromadné žaloby. Ty by mohly být užitečné v aférách, jako je třeba Dieselgate, dvojí kvalita potravin nebo kauza kolem bankovních poplatků. Plán ministerstva spravedlnosti na uzákonění přelomové novinky minulý týden schválila vláda.

Na zavedení hromadných žalob do českého právního řádu by měli vydělat hlavně spotřebitelé. Novinka by měla snížit náklady na vedení soudních sporů. I tisíce poškozených by totiž podle plánů ministerstva spravedlnosti mohl hájit jediný advokát. Ušetřit by měli také na soudních poplatcích. Spotřebitelům by se tak u soudů vyplatilo vymáhat škody i v řádu stokorun. Ulevit by se mělo také přetíženým soudům. "Nebudou muset řešit často desítky podobných případů a současně se minimalizuje riziko nejednotného rozhodování," říká ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Právě nejednotný postup justice se naplno ukázal ve sporech o bankovní poplatky. Žaloby projednávalo vzhledem k sídlu bank hned několik pražských soudů. Obvodní soudy pro Prahu 1 a pro Prahu 5 zřídily speciální senáty, které měly žaloby řešit. Naopak Obvodní soud pro Prahu 4 ponechal rozhodování na jednotlivých soudcích dle běžného rozvrhu práce. Obvodní soud pro Prahu 1 si k projednání vybral dva pilotní případy a po zamítnutí žalob a zveřejnění právních názorů Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyčkal, až žalobci zbývající tisíce žalob vezmou zpět. Obvodní soud pro Prahu 5 se naopak rozhodl projednat všechny případy.

Rozdílný přístup soudy volily i při stanovování výše soudního poplatku. Zatímco některé přiřadily žaloby do kolonky "návrh na vydání elektronického platebního rozkazu" a žalující straně účtovaly jen 400korunový poplatek, jinde je převedly na standardní řízení, s čímž souvisela povinnost žalující strany zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 korun.

Chtějí je občané i soudci

O zavedení hromadných žalob se v Česku s různou intenzitou diskutuje už roky. Právě případ bankovních poplatků byl jednou z kauz, které debatu rozvířily. Na to, jak velký problém znamená absence hromadné žaloby pro český právní systém, upozornil v roce 2016 také Ústavní soud, když se zabýval případem zrušení územního plánu města Brna. Ten se dotkl statisíců lidí.

Kolektivní spory jsou pro Čechy lákavé. Připojovat se chtějí i k neexistujícím hromadným žalobám. Sami se ale k soudu nehrnou.

"Z naší poradenské praxe víme, že se spotřebitelé chtějí připojovat k neexistujícím hromadným žalobám prakticky s jakýmkoliv problémem, kde je více poškozených nebo který je medializován. Často slýcháme, že spotřebitel sám nechce konkrétní problém řešit, ale k hromadné žalobě by se přidal," popisuje zkušenosti z praxe vedoucí právní poradny spotřebitelského sdružení dTest Lukáš Zelený.

V současnosti jsou to právě spotřebitelské organizace, které ve většině případů hájí před soudy práva poškozených. Odškodnění pro ně ale získat podle současných zákonů nemohou. Mohou jen žádat, aby firma s porušováním práv zákazníků přestala. Podle spotřebitelských sdružení si navíc soudy neumí s tímto typem žalob poradit. "Řízení je zdlouhavé a neefektivní. Žaloby na zdržení se protiprávního jednání proto nejsou v praxi moc využívány," říká Zelený.

Slabiny má i přístup, který zvolila advokátní kancelář KLB Legal, která teď hájí práva poškozených proti automobilce Volkswagen v kauze aut se softwarem na umělé snižování emisí oxidu dusíku. Kancelář založila speciální společnost DieselGate s.r.o., do níž konsoliduje nároky poškozených. "Takto účelově zřízená společnost jedná jako nepřímý zástupce, vlastním jménem, ale na účet poškozených spotřebitelů," popisuje partner KLB Legal David Kuboň. Takový inovativní přístup je ale drahý. Jen soudní poplatky v tomto případě vyjdou na čtyři miliony korun. Celkové náklady na vedení sporu by pak mohly podle prvotních propočtů KLB Legal vyšplhat až na 10 milionů. "Tyto zvýšené transakční náklady by uzákoněním institutu hromadné žaloby odpadly," upozorňuje Kuboň.

Věcný záměr ministerstva spravedlnosti počítá s tím, že by se poplatek za hromadné žaloby měl platit ve dvou fázích. Při podání žaloby by žalobci zaplatili jen zhruba 25 tisíc korun. Soud by poté přezkoumal, zda případ splňuje podmínky pro vedení kolektivního řízení. Konečnou výši poplatku by pak vyměřil až na základě konkrétní velikosti skupiny a výše uplatňovaného nároku. Ministerstvo počítá i s limitem, který by poplatek nesměl překročit. Mohlo by jít například o dvě procenta ze žalované částky. Podle nynějších pravidel přitom poplatek u žalob, v nichž jde o peněžitou náhradu škody v rozmezí 20 tisíc až 40 milionů korun, činí pět procent z požadované částky. Když se hraje o menší sumu než 20 tisíc korun, zaplatí žalobce tisícovku.

Zlatý důl pro právníky

Plán ministerstva spravedlnosti na sepsání speciálních pravidel pro hromadné žaloby už ale sklízí i kritiku. Podle České bankovní asociace resort s přípravou nového zákona příliš pospíchá. V Bruselu se totiž právě připravuje evropská směrnice, která má kolektivní vymáhání odškodnění také řešit. Podle prvotních informací se zdá, že evropští zákonodárci zvolili v mnoha ohledech jiný přístup, než jaký razí Česko. Tak například podle jejich plánů by se měli poškození k hromadné žalobě aktivně přihlašovat, kdežto tuzemský věcný záměr počítá s tím, že by do ní byli zahrnuti automaticky. "Bylo by nanejvýš vhodné vyčkat, kam se evropská iniciativa ubere, neboť v opačném případě hrozí, že zdejší právní úprava nebude s tou evropskou kompatibilní," míní náměstek výkonného ředitele asociace Filip Hanzlík.

Takzvaný opt-out mechanismus, který počítá s automatickým zahrnutím všech potenciálních poškozených do žaloby, vadí také Svazu průmyslu a dopravy ČR. Ten se obává, že by to mohlo vyústit v boom "vyděračských žalob". "Žaloba má sloužit k tomu, aby byly uspokojeny konkrétní nároky. Ne aby žalobce dostal nějakou uměle stanovenou částku," vysvětluje mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR Eva Veličková. Není podle ní ani jasné, jak by se poté vysouzená suma dělila mezi poškozené. To následně zahltí soudy spory při "porcování kořisti", varuje svaz.

Navíc, jak ukazují zkušenosti z USA, kde rovněž funguje opt-out varianta, ani hromadné žaloby nemusí automaticky znamenat lepší ochranu spotřebitelů. Statistiky amerického Úřadu pro finanční ochranu spotřebitelů ukazují, že spotřebitelé v průměru získávají z hromadných žalob vyrovnání jen ve výši 32 dolarů na osobu. Právníci žalující strany přitom inkasují více než milion dolarů za případ.

Tuzemské ministerstvo spravedlnosti ale kritikům slibuje, že zákon napíše tak, aby podobnému nepoměru mezi odškodným a výdělkem advokátů zabránil. "Zákon stanoví odměnu správci skupiny standardně ve výši 20 procent přisouzené částky s možností pohybu v rozmezí pěti až 30 procent. Konkrétní výši bude určovat soud s ohledem na okolnosti případu," uvádí mluvčí resortu Lucie Machálková.

Hromadné žaloby jsou výzvou i pro Evropskou unii. V Bruselu už vzniká návrh na jejich zavedení. Od českého zákona by se ale mohl výrazně lišit.

Zastropování odměn správci skupiny, který se bude zřejmě většinou rekrutovat právě z řad advokátů, by mohlo podle expertů do určité míry opakování amerického příkladu v českých podmínkách zabránit. Jenže zároveň může mít jiný negativní efekt: o správcovství nebude zájem. "Zaskočit" by podle plánů ministerstva v takovém případě mohly spotřebitelské organizace. "Zde se však dostáváme k problému nedostatečného financování spotřebitelských organizací, které nebudou mít k tomuto dle našeho názoru dostatek prostředků," varuje Zelený z dTestu.

Ministerstvo spravedlnosti tak teď nejspíš čeká náročné období příprav a diskusí o novém zákoně. Na hledání řešení si chce nechat rok. "Předložení návrhu vládě plánujeme do konce března 2019," uzavírá Machálková.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související