Kamery se už nemusí hlásit státu. Veškerá odpovědnost se přesouvá na jejich provozovatele

Češi dosud u Úřadu pro ochranu osobních údajů přihlásili na 21 tisíc kamerových systémů. Letos 25. května, po více než 18 letech, registrační povinnost odpadla. To ale neznamená, že ochrana majetku kamerami by teď byla výrazně jednodušší než dřív. Nové evropské nařízení na ochranu osobních údajů totiž posiluje zodpovědnost provozovatele za kamery. Sám musí posoudit například jejich vliv na ochranu osobních údajů. A ani kontaktu se státem se správci kamer úplně nevyhnou. Úřadu se totiž musí hlásit veškeré úniky dat ze systému.

Základní pravidla pro provozování kamer zůstávají i po účinnosti nového nařízení nezměněna. Kamery by se měly instalovat jen tam, kde je to nezbytné k dosažení legitimního cíle, tedy například odhalení nebo odrazení zlodějů. "Každý, kdo hodlá instalovat a provozovat kamerový systém, musí ho také vhodně kombinovat s dalšími prostředky, jako jsou zamykání dveří, mříže a podobně," upozorňuje advokát Michal Klusák.

Dbát je potřeba také na to, aby kamera nepřiměřeně nezasahovala do soukromí druhých. Nepřípustné tak zůstává zejména to, aby kamera snímala dům nebo pozemek souseda. A pokud chce obchodník přes kamery sledovat, kdo vchází do jeho prodejny, musí se vyvarovat toho, aby kamera u dveří zabírala i část ulice. "Monitorování veřejného prostranství se záznamem ve větším rozsahu by bylo přípustné pouze výjimečně, například kvůli opakovaným závažným útokům proti obydlí provozovatele kamery z veřejného prostranství," vysvětluje Tomáš Paták z Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Zvláštní režim pro byty

Zřejmě nejošemetnější je pak instalace kamer v bytovém domě. Právě ta je přitom od roku 2016, kdy jí Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém stanovisku nalinkoval nová závazná pravidla, na vzestupu. Do té doby totiž mohly kamery sledovat jen prostory, jako jsou půdy, sklepy, kočárkárny nebo garáže. Stanovisko ale manévrovací prostor bytových družstev a společenství vlastníků výrazně rozšířilo. "Od ledna 2016 je možné sledovat také vstupní dveře do domu, vstupní chodby k výtahům a schodištím i výtahy a schodiště. Toto výrazně zvyšuje smysluplnost takové instalace pro potřeby řešení bezpečnosti v bytovém domě," uvádí Josef Tuhý, jednatel společnosti Safety24, která se specializuje na instalace kamerových systémů v bytových domech. Jen v Praze tak dnes podle něj kamery hlídají bezpečnost zhruba ve 40 procentech "činžáků". Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů pak po celém Česku fungují kamery v téměř čtyřech tisících bytových domů.

Přestože se seznam povolených míst rozrostl, stále v domech existují plochy, které by kamery snímat neměly. Patří mezi ně zejména vstupy do jednotlivých bytů. "Jedná se o prostory, jejichž záběry mohou podstatně vypovídat o soukromém životě obyvatel domu," vysvětluje Klusák. Monitorovat je společenství může jen v případě, že by docházelo k opakovanému vloupání do konkrétního bytu. A potřebovat k tomu bude souhlas všech, kteří v něm bydlí.

Bez souhlasu to ale nepůjde ani v případě, že kamery mají zabírat méně citlivá místa. Podle občanského zákoníku musí instalaci kamer vždy schválit shromáždění vlastníků. "Není-li potřebné kvorum upraveno ve stanovách, uplatní se zákonná úprava dle občanského zákoníku, tedy souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek," říká advokátka Bohdana Hejduková, která vede právní tým odborného portálu pro bytová družstva Pravnigramotnost.cz.

Záznam z kamer by se neměl archivovat navěky. Týden stačí, říká Úřad pro ochranu osobních údajů. Bytová družstva to ale často porušují.

Z opatrnosti by si ale "esvéjéčka" měla zajistit vyšší kvora. "My doporučujeme, aby se na tom dohodli všichni vlastníci. Jinak hrozí, že by tam mohla proběhnout nějaká stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů," radí předseda Sdružení bytových družstev a SVJ František Lebl. Když se některý byt v domě prodává, neměl by pak výbor společenství zapomenout o kamerách výslovně informovat také nové vlastníky.

A zapomínat se nesmí ani na návštěvníky, kteří v domě nebydlí. Ti se musí o kamerách dozvědět z informačních tabulí. Ty by mělo vedení družstva nebo společenství rozmístit u všech vstupů do sledovaných prostor a výtahů. "Informační tabulka musí obsahovat alespoň informaci, že prostor je sledován kamerovým systémem, musí být uveden správce − provozovatel kamerového systému nebo sdělení, kde bude subjektu údajů poskytnuta kompletní informace o zpracování osobních údajů," popisuje Klusák. Stejná pravidla platí i pro ostatní provozovatele kamer, například obchodníky.

Ani tím ale povinnosti provozovatele ještě nekončí. O sledování musí dále vést podrobné záznamy. Ty by měly obsahovat zejména účel zpracování údajů, popis kategorie sbíraných údajů, příjemce, jimž jsou údaje zpřístupněny, lhůty pro výmaz, ale také technická a organizační bezpečnostní opatření. "Záznamy musí být vyhotovovány písemně a správce bude povinen poskytnout je na požádání dozorovému úřadu," upřesňuje Hejduková.

U kamer se záznamem pak platí, že nahrávku může provozovatel uchovávat jen po nezbytně nutnou dobu, která je potřebná pro prošetření případného incidentu a předání informací o něm policii nebo pojišťovně. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů by tato doba neměla přesáhnout sedm dnů. O 14denním limitu je možné uvažovat pouze v případě, že kamery monitorují méně navštěvované prostory, jako jsou například sklepy.

Jenže právě v tom zvlášť družstva a společenství vlastníků často chybují. "Setkali jsme se i se záznamem uchovávaným 30 dní," popisuje své zkušenosti Tuhý. Kvůli tomu se ale může provozovatel kamer dostat do konfliktu s Úřadem pro ochranu osobních údajů.

Nové povinnosti

Od května se navíc i kamery dostaly pod přísnější režim nového evropského nařízení na ochranu osobních údajů. Provozovatelům, ať už mají kamery kdekoliv, tak nově přibyla povinnost vyhodnotit jejich vliv na ochranu osobních údajů. Výsledkem je nutnost provést poměrně pracnou analýzu, v níž musí provozovatel mimo jiné zhodnotit nezbytnost a přiměřenost monitorování a posoudit rizika pro práva a svobody lidí, která mohou kamery zachytit. Součástí dokumentu musí být i přijatá a plánovaná bezpečnostní opatření a mechanismy, jež provozovatel používá k zajištění ochrany dat z kamer.

Pokud by se záznamy dostaly do nepovolaných rukou, nebo dokonce unikly na veřejnost, musí to provozovatel do 72 hodin od chvíle, co se o úniku dozvěděl, nahlásit Úřadu pro ochranu osobních údajů.

"Je nutné, aby požadavky nařízení o ochraně osobních údajů splňovali i všichni dodavatelé, kteří by mohli mít přístup k záznamům. Za jejich splnění odpovídá ve vztahu k monitorovaným lidem společenství vlastníků," připomíná Klusák a doporučuje, aby si společenství vzájemné vztahy s dodavateli v oblasti ochrany dat smluvně upravila.

Ne pro všechny kamery ale platí nejpřísnější režim nastavený nařízením. Výjimku mají bezzáznamová zaří­zení, jako jsou třeba kamerové zvonky, jež přenášejí pouze obraz na displej osobě, která na dálku odemyká dveře. Podmínkou však je, že nebudou zabírat příliš prostoru v okolí. Přípustná hranice by neměla překročit 1,5 metru od zvonku.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.