Aktuální číslo časopisu Ekonom
Lukáš ŠikelZadlužování je podle advokáta Tomáše Richtera jako cestování v čase. "Utrácíte peníze, které v budoucnu teprve možná vyděláte. A každý fanoušek sci-fi ví, že cestování v čase může být strašný malér," říká expert na insolvence v rozhovoru pro HN. Kritizuje také chystanou novelu insolvenčního zákona, která by "nepromyšleně" umožnila oddlužení statisícům lidí, kteří na něj dnes nedosáhnou.
HN: Český insolvenční zákon platí teprve přes 10 let. Jak jsme na tom oproti jiným zemím?
Jenom doba od přijetí předpisu neříká nic o tom, jak předpis funguje. Nicméně v období po krizi od roku 2007 všechny západní státy řeší změny a přehodnocování politiky insolvence, nehledě na to, zda mají své zákony delší nebo kratší dobu než my.
HN: A nedá se některý ze států vzít za vzor?
Když jezdíte po mezinárodních konferencích, rychle zjistíte, že náš systém vůbec nefunguje špatně.
Advokát a akademik Tomáš Richter působí na pozici Of Counsel v advokátní kanceláři Clifford Chance. Je autorem monografie Insolvenční právo. Byl členem skupiny privátních expertů, s nimiž Evropská komise konzultovala své legislativní návrhy v oblasti insolvence. Byl také členem Komise pro hodnocení dopadů regulace Legislativní rady vlády ČR. Richter letos úspěšně zakončil habilitaci na Vysoké škole ekonomické v Praze pro obor obchodní právo. V Nizozemsku byl Richter jmenován profesorem pro obor přeshraniční korporační insolvenční právo.
HN: Nedávno jste vystupoval na Konferenci insolvence 2018. Zazněl tam názor, že podmínky pro vstup do oddlužení jsou u nás oproti podmínkám v jiných zemích nastaveny mírně.
České oddlužení je naopak poměrně přísné, třeba u třicetiprocentní hranice na zaplacení pohledávek nezajištěných věřitelů. To bychom museli po Evropě opravdu hledat, abychom našli něco podobně tvrdého. A to důležité není vstup do oddlužení, ale výstup. U bank je myslím celková výnosnost případů, které projdou oddlužením, někde nad čtyřiceti procenty, což vůbec není špatné. Možná by tedy kontrola na začátku mohla být důkladnější, ale celkový makrovýsledek je důležitější.
HN: Jak je možné, že kontrola těch, kteří vstupují do oddlužení, není dostatečná?
To je otázka nákladů. Od určitého počtu případů se začne celkem předvídatelně stávat, že soudci, soudní aparát i insolvenční správci nejsou schopni či ochotni zkoumat potenciální otázky a rizika do hloubky.
HN: Kolik řízení dnes řeší soudy?
Dnes je jich méně než 30 tisíc. Někde ve vrcholu postkrizového dramatu jich bylo přes 35 tisíc. Už tehdy se ozývaly názory, že kontrola při vstupu do oddlužení není dostatečná. A vezměte si, že by do oddlužení bylo vpuštěno 600 či 700 tisíc potenciálních uchazečů, kteří mají vícečetné exekuce, jak předestírají předložené novely insolvenčního zákona.
HN: Připravované novely nijak nereflektují příchod tolika lidí do oddlužení?
Ve vládním návrhu se dočtete, že jsou statisíce lidí s vícečetnou exekucí, tedy lidí, kteří jsou fakticky insolventní. Z nějakého důvodu, možná kvůli třicetiprocentnímu prahu, neprocházejí systémem formálního oddlužení. Někde dál zase potkáte větu, že je velmi obtížné odhadnout, co novela provede se soudním systémem. Toť vše. Je to podobné, jako když někdo špatně vypracuje domácí úkol. Protože pokud vím, insolvenčním systémem prošlo za 10 let zhruba 300 tisíc případů, a když teď najednou má přijít třeba i dvojnásobek, musíme se na to nějak připravit. Co se stane se systémem, když to bez dalšího připustíte? Pravděpodobně zkolabuje, že?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 40 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
