Přivést zaměstnance z ciziny trvá i půl roku. Víme, jak to zvládnout bez chyb

Trh práce zažívá euforii. Nezaměstnanost v červnu klesla na 2,9 procenta a v některých okresech, jako je například Rychnov nad Kněžnou, kde má velkou továrnu mladoboleslavská Škodovka, dokonce atakuje jedno procento.

To je sice dobrá zpráva pro lidi, kteří hledají práci, vrásky ale současná situace na trhu práce přidělává firmám. Na jedno pracovní místo připadá jen 0,7 uchazeče o zaměstnání. Najít vhodné kandidáty na volné pozice v Česku nedokáže téměř třetina podniků. Stále častěji se tak musí poohlížet po pracovní síle v zahraničí.

Když už nemůže firma najít vhodného kandidáta v Česku, je po procesní stránce nejjednodušší poohlédnout  se po vhodném uchazeči v ostatních zemích Evropské unie.

"Eurounijní občané mohou nastoupit do práce ihned, zaměstnavatel jen nesmí zapomenout na svou ohlašovací povinnost vůči úřadu práce. Splnit ji musí nejpozději v den nástupu občana EU do zaměstnání," vysvětluje odbornice poradenské společnosti PwC ČR na imigrační legislativu Jana Zelová.

Zkušenosti pracovní agentury Manpower ukazují, že kupříkladu pracovníci z Rumunska nebo Bulharska nastupují na volná místa v Česku zpravidla do dvou týdnů od zahájení náboru. Jenže i jejich zájem o práci v Česku v posledních měsících uvadá. "Nyní jsme schopni najít v Bulharsku 100 až 150 zájemců měsíčně," popisuje provozní ředitel agentury Martin Jánský. A třeba v případě Polska, které je mezi tuzemskými zaměstnavateli oblíbené díky své geografické blízkosti i nízké jazykové bariéře, se počet zájemců pohybuje jen kolem 50 za měsíc.

Řešením tak v mnoha případech je poohlédnout se po vhodném kandidátovi za hranicemi Evropské unie. Firmy ale musí počítat s tím, že tato cesta je mnohem zdlouhavější a administrativně náročnější než zaměstnání občana unie. Tito lidé totiž nejprve musí získat pracovní povolení. Vyřízení všech náležitostí obvykle trvá čtyři až pět měsíců a má řadu úskalí.

Správně vybraná smlouva

U kvalifikovaných zaměstnanců žijících v zahraničí probíhá nábor většinou on-line a pohovory se dělají například po Skypu. U pracovníků do výroby ale on-line nábor mimo EU podle personalistů příliš ne­funguje. "Nejčastěji se vedou osobní pohovory v místě by­dliště. Využívá se též prvků referal marketingu neboli doporučování známých za odměnu," popisuje Jánský.

Tím se ale administrativní kolečko teprve rozbíhá. Aby vůbec zaměstnavatel mohl přijmout kandidáta z ciziny, musí k tomu nejprve získat oprávnění. To znamená ohlásit volnou pozici na úřad práce a 30 dní počkat, jestli se náhodou nenajde vhodný zájemce v jeho databázi. Teprve v případě, že se to nepodaří, je místo volné pro pracovníka ze zahraničí.

Jak zaměstnat cizince ze země mimo EU

Zvětšit přes celé okno

Dobře vážit pak musí u cizinců ze třetích zemí zaměstnavatel také to, jaký typ smlouvy s nimi podepíše. Dohoda o provedení práce k získání pracovního po­volení nestačí. Uzavřít je potřeba klasickou zaměstna­neckou pracovní smlouvu anebo dohodu o pracovní činnosti. "Obě varianty musí splňovat minimální pracovněprávní požadavky − tedy že pracovní doba bude minimálně 15 hodin týdně a cizinec bude pobírat nejméně minimální mzdu," upozorňuje Zelová z PwC.

Pak přichází na řadu vyřizování potřebných povolení. Nejčastěji cizinci žádají o takzvanou zaměstnaneckou kartu, která slouží jako povolení k pobytu a zároveň pracovní povolení. V úvahu připadá ale i modrá karta. Ta cizincům ze třetích zemí umožňuje i mobilitu na pracovním trhu celé EU. Žádat o ni ale mohou jen vysoce kvalifikovaní uchazeči. "Jde o cizince, kteří disponují vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním, které trvalo alespoň tři roky, a dále jejich hrubý měsíční plat bude odpovídat alespoň 1,5násobku průměrného hrubého měsíčního platu, což je dnes něco málo přes 44 tisíc korun," popisuje Zelová.

To ale neznamená, že vyřízení modré karty by bylo výrazně snazší než té zaměstnanecké. V praxi je to spíš naopak. Zatímco na vyřízení zaměstnanecké karty mají české zastupitelské úřady ze zákona 60 dnů, u modrých karet je to ještě o měsíc víc. Že by to zvládly dřív, se dle zkušeností personálních agentur prakticky nestává. "České úřady spíše nestíhají, někdy se potýkáme i s přetažením zákonné lhůty," popisuje manažerka oddělení mezinárodní mobility Adecco ČR Růžena Nedvědová.

Chaos jménem daňové rezidentství

Náročnější než u pracovníků z Česka je pro firmy zaměstnávající cizince také daňová administrativa. "Je třeba vystavovat potvrzení či hlášení o zdanění pro účely zahraničních daňových správ," upozorňuje daňová poradkyně společnosti KODAP Monika Bartošová. A zodpovědět bude muset zaměstnavatel také otázku, jestli je, či není zahraniční pracovník daňovým rezidentem České republiky. Ti totiž daní veškeré své příjmy v Česku, kdežto daňoví nerezidenti české finanční správě přiznávají jen příjmy získané na území ČR.

Rozhodující pro určení rezidentství je zejména doba, kterou cizinec v Česku stráví. Daňovým nerezidentem je totiž podle zákona každý, kdo na území České republiky nemá bydliště nebo délka jeho pobytu nepřekračuje 183 dní za kalendářní rok.

Vliv na daňové povinnosti má také země původu zahraničního pracovníka. Například lidé ze zemí EU, kteří mají příjmy výhradně z Česka, si budou moci uplatnit ve svém tuzemském daňovém přiznání slevy na dani a zvýhodnění na děti i v případě, že nejsou daňovými rezidenty České republiky. U zaměstnanců ze třetích zemí může být situace odlišná. Záleží na tom, zda má země, odkud cizinec pochází, s Českou republikou uzavřenou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění.

Tak například pracovník z Ukrajiny, jehož manželka a děti zůstávají na Ukrajině, si nemůže v Česku uplatnit daňové zvýhodnění na děti ani slevu na manželku bez příjmů. "Pokud se ale Ukrajinec přestěhuje i s ro­dinou a dětmi do ČR, kde společně žijí, a stane se zde daňovým rezidentem, může zvýhodnění na tyto děti a slevu na dani na manželku uplatnit," vysvětluje Bartošová.

Česká republika má s Ukrajinou uzavřenu také dvoustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení. To znamená, že pokud Ukrajinec pracuje výhradně v Česku, bude za něj jeho český zaměstnavatel odvádět pojištění do tuzemské státní pokladny. Totéž platí i pro pracovníky ze všech zemí Evropské unie. "Rozdíl oproti občanům EU je však v tom, že v případě Ukrajiny neexistuje pravidlo určení jediného státu, kam se platí pojistné v případě souběhů zaměstnání v obou zemích," upřesňuje Bartošová. To v praxi znamená, že Ukrajinec, který má příjmy jak z Česka, tak z Ukrajiny, bude platit sociální pojištění v obou zemích. Cizinci pracující pro české firmy mají nárok také na české zdravotní pojištění.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.