Pamatujete si na to, jaké emoce před pár lety vzbudil Anti-Counterfeiting Trade Agreement, spíše známý pod zkratkou ACTA? Kolik demonstrací se uskutečnilo? Přitom dnes si na tuto mezinárodní smlouvu již nikdo nevzpomene a do života uživatelů internetu či sociálních sítí nikterak dramaticky nezasáhla, jak odpůrci tvrdili.

Podobnou vlnu vzrušení vzbudil i návrh směrnice autorského práva, o které se v Evropském parlamentu naposledy jednalo 5. července tohoto roku, kdy nebyla v navrhované podobě přijata. O návrhu se bude znovu jednat v září a lze očekávat, že novela dozná řady změn. Tato směrnice je též opředena řadou mýtů a zkazek, je "obviňována", že omezí volnost užívat autorská díla v elektronickém světě. Protože mnohé námitky plynou z neznalosti návrhu této směrnice, pokusím se na dalších řádcích objasnit, o co vůbec jde.

Nové povinnosti poskytovatelů služeb informační společnosti

Rozvoj nových technologií a vývoj internetu vedou k novým možnostem užití autorských děl, jako je jejich kopírování a sdílení (například na sociálních sítích), čímž zhusta dochází k porušování autorských práv způsoby, na které právo prozatím nestihlo reagovat. Mezinárodní a vpravdě přeshraniční povaha internetu vyžaduje, aby byla jednotná pravidla zavedena plošně na celoevropské úrovni.

Směrnice v první řadě zavádí novou povinnost "poskytovatelů služeb informační společnosti". O co vůbec jde? Poskytovatelé služeb informační společnosti (jako například sociální sítě či úložiště), na jejichž stránky uživatelé nahrávají velké množství autorských děl chráněných autorským právem (typicky filmy, seriály a hudbu), mají přijmout vhodná a přiměřená opatření k zajištění ochrany autorských děl - jako příklad směrnice uvádí využití technologie rozpoznávání obsahu. Na ochranu zájmů uživatelů pak mají být zavedeny mechanismy pro vyřizování stížností uživatelů těchto služeb a pro zjednání nápravy (pokud by například byl v rámci opatření smazán příspěvek, který uživatel na stránku nahrál oprávněně, musí mít uživatel možnost se bránit).

V současnosti nemají tito poskytovatelé služeb na internetu (sociální sítě, úložiště obsahu) žádnou povinnost hlídat obsah nahraný svými uživateli ani jinak aktivně vyhledávat, jestli sdílený obsah není protiprávní, tedy jestli neporušuje autorská práva. Platformy s uživatelsky generovaným obsahem jsou však často využívány právě pro (neoprávněné) sdílení obsahu chráněného autorským právem - nenesou ale žádnou odpovědnost za to, že je na nich sdílený obsah, který autorská práva porušuje, a navíc díky němu vydělávají na návštěvnosti svých stránek, resp. na poplatcích, které vybírají za "rychlé stahování". Poskytovatelé těchto služeb na oprávněné výhrady nositelů autorských práv - obvykle autorů, filmových produkcí či hudebních vydavatelství - používají stále dokola stejnou výmluvu. "Ale my nepoznáme, že je na naší platformě nějaký nelegální obsah. My za nic nemůžeme." Na druhou stranu dobře vědí, že drtivou většinu jejich obsahu nelegální náplň tvoří a vydatně na obchodování s takovým obsahem vydělávají. To vše k újmě těch, kteří na výrobu filmů, seriálů či hudby vynakládají nemalé prostředky, které následně plynou do kapes těch, kteří do autorského díla neinvestovali ani korunu.

Nová povinnost se má vztahovat bez výjimek na všechny takové poskytovatele služeb, v jejichž rámci je ukládán uživatelský obsah porušující autorská práva (ve velkém množství) - ti by se měli aktivně podílet na ochraně autorských práv, a ne pouze dělat "mrtvého brouka" či naříkat, že jsou bezbranní.

Smyslem je posílení práv autorů, umožnit jim reálně smazat díla, která byla zveřejněna a sdílena bez jejich souhlasu. Aby takové snažení mělo efekt, je totiž nezbytná součinnost ze strany poskytovatelů internetových služeb. Dotčeny budou zejména sociální sítě a platformy poskytující úložiště pro on-line obsah (např. Ulož.to).

Nejasná ochrana "investic"

Formulace článku 13 je ale nejasná a není zjevné, jaká opatření by měly stránky zavést. V žádném případě by nemělo jít o plošné monitorování uživatelského obsahu ani o "preventivní" filtrování obsahu při ukládání, tedy o to, čím vydatně straší média a co by mělo vést k zániku internetu, jak ho známe, k cenzuře a omezování svobody projevu. Šiřitelé temných zvěstí ale již neuvádějí, že Evropský soudní dvůr ve svých dřívějších rozhodnutích označil plošné monitorování a filtrování obsahu za nepřiměřené. Ve smyslu evropského práva tak tedy nemůže jít o "vhodné a přiměřené opatření".

Nejde o nic jiného než chránit investici toho, ať již tvůrčí či finanční, kdo se o vznik filmu, hudby či jiného autorského díla zasloužil a oprávněně předpokládá, že se mu vklad vrátí a získá spravedlivý zisk. Stručně řečeno, úložiště či sociální sítě leckdy vystupují jako překupníci, kteří obchodují s "kradeným zbožím". A co je horší, tváří se, že je to legální. Při této logice za chvíli ani nebude co stahovat, protože se autorům prostě nevyplatí cokoliv tvořit.

Daň z odkazu

Další novinkou je "daň z odkazu". O co jde v tomto případě? Právo vydavatele tiskové publikace k digitálnímu užití tiskové publikace (nové právo související s autorským právem) na dobu 20 let od zveřejnění. Smyslem je, aby vydavatelé on-line zpravodajství nepřicházeli o své investice v souvislosti s on-line užitím svých publikací - jejich dalším sdílením na internetu.

Pro lepší pochopení tohoto institutu lze uvést malý příklad. Potenciální čtenář si vyhledává téma, kterého zajímá. Na Googlu si přečte úryvek zobrazený v prohlížeči a nepotřebuje už "rozkliknout" originální zdroj (stránku vydavatele), který z toho tím pádem nemá žádný zisk. Tuto zavedenou praxi je spravedlivé a žádoucí změnit a Google či jiný poskytovatel by měl platit vydavatelům odměnu za to, že dále používá jejich obsah. Dotčeny budou zejména internetové vyhledávače a agregátory zpravodajství (Google News), které by měly platit licenční odměny vydavatelům. Opět se jedná o ochranu investice a úsilí toho, kdo platí např. novináře, vysílá je do nebezpečného prostředí (války, povstání, epidemie atd.), přičemž smetanu slízne jakýsi vyhledávač, který jen draze vykoupenou zprávu prostě převezme.

Posílení pozice nositelů práv

Je vhodné zmínit i ostatní otázky, které směrnice řeší a v médiích jsou často opomíjené, protože nejsou tak atraktivní a posilují pozici nositelů práv. Směrnice zavádí pro všechny členské státy rozšíření zákonných licencí na některá užití autorských děl v digitálním světě. Jedná se zejména o možnost vytěžování textů a dat pro účely vědeckého výzkumu, právo využívat digitální obsah při výuce pro ilustrační účely ve vzdělávacích zařízeních a k podpoře zachování kulturního dědictví i nově oprávnění pořizovat kopie ze sbírek institucí kulturního dědictví.

Zjednodušená by měla být i cesta ke komerčně nedostupným dílům, která bude možné za daných podmínek digitalizovat a dále distribuovat.

Návrh neopomíjí ani posílení práv autorů a výkonných umělců ve vztahu k jejich spravedlivé odměně. Autoři a výkonní umělci budou mít právo na informace o využití svých děl a výkonů (způsoby užití, příjmy a odměny) a nový mechanismus zajistí zvýšení odměny, je-li licenční poplatek neúměrně nízký ve srovnání s příjmy z využívání díla/výkonu.

Tento stručný výčet obsahuje jen dílčí shrnutí obsahu směrnice autorského práva. Jak lze výše nahlédnout, běžného uživatele se návrh směrnice nedotkne, naopak oprávnění jednotlivců rozšiřuje. Samozřejmě se směrnice nemusí líbit provozovatelům sociálních sítí, úložišť a internetových vyhledávačů. Ti ale musí v první řadě pochopit, že by se měli namísto vynakládání energie vedoucí ke zpochybnění směrnice posilující práva autorů a vydavatelů aktivně zasloužit o nastavení férového prostředí v digitálním světě.

Související