Veba Broumov, Vítkovice Mechanika nebo Vítkovické strojírny jsou příklady předlužených podniků, které se po dohodě s věřiteli plánují pustit do reorganizace a díky tomu překonat finanční problémy. Ačkoliv může toto řešení zachránit tisíce pracovních míst, v Česku se využívá minimálně. Loni ho soudy povolily jen ve 20 případech z více než 1800 insolvenčních řízení. Je to tím, že vlastníci a manažeři firem v ekonomických problémech vážnost situace podceňují, tvrdí partner advokátní kanceláře Dentons a specialista na insolvence Jiří Tomola. Situaci podle něj komplikují i přešlapy některých soudů.
HN: Proč je podle vás v Česku výrazně méně reorganizací než konkurzů, které vedou k zániku společnosti?
Chybí tady proaktivní přístup dlužníků. Je spousta krizových situací, které se dají řešit reorganizací, pokud se řeší včas. Dlužníci by neměli ignorovat první signály problémů, první propady v účetnictví a měli by začít jednat. Velcí věřitelé, mezi něž patří banky, jsou vždy připraveni k diskusi nad dobrým návrhem na reorganizaci.
HN: Stává se, že se i schválená reorganizace nakonec změní v konkurz. Jaké k tomu bývají důvody?
Může to být čistě ekonomický důvod. Nepodaří se udržet provoz podniku, nedaří se hradit náklady v průběhu reorganizace. Druhým důvodem je, že reorganizace nemá podporu věřitelů. K tomu obvykle vede to, že dlužníci podceňují situaci, chtějí dělat reorganizaci s managementem, který podnik přivedl do ekonomických problémů. To je ale téměř nemožné, a pokud si to dlužník včas neuvědomí, je zaděláno na problémy. Je to ostatně i případ některých velkých insolvencí na severní Moravě.
se specializuje na právní služby v oblasti insolvencí a restrukturalizací. Jeho služby využívá například Česká spořitelna nebo UniCredit Bank. Věřitele Tomola zastupoval mimo jiné v insolvenčním řízení se sklářským gigantem Crystalex.
HN: Insolvenční zákon se poměrně často novelizuje. Nepřispívá i to k tomu, že se dlužníci v insolvenčním právu těžko orientují, a proto nezvládají problémové situace řešit?
Insolvenční právo není jednoduché. To ale není jen otázka legislativy, ale i vazby na ekonomiku a fungování podniku. Právo nemůže nikdy obsáhnout všechny situace, proto nejsem příznivec úprav zákona, které se v reakci na konkrétní případy z minulosti snaží vyřešit každou jednotlivost. Osobně bych dal přednost tomu, aby se aplikační problémy řešily rozhodovací praxí soudů. Zde ale narážíme na limity české justice. Například v posledních letech je mnoho situací, na něž mají vrchní soudy a soudy obecně v Čechách jiný názor než soudy na Moravě. Vedle soudců, kteří jsou erudovaní, máte soudy a soudce, kteří mají s úpadky korporací menší zkušenosti, a potom není nouze o překvapivá rozhodnutí. A to je vážný problém. Pokud už se dlužník odhodlá k přípravě reorganizačního plánu, je potřeba, aby on i jeho věřitelé měli jistotu, že pokud splní to, co zákon vyžaduje, soud rozhodne způsobem, který zákon předvídá.
HN: Čemu excesy v rozhodování soudů připisujete?
Velký problém české insolvenční justice je obrovské množství případů. Stejní soudci rozhodují jak korporátní úpadky, tak osobní bankroty. Oddlužení se sice může zdát relativně jednoduchou činností, ale je za ní obrovská administrativa a práce a to vede k přetíženosti soudních senátů. A to má dopad i na vyřizování korporátní agendy. Pokud soudce 99 procent svého času řeší případy oddlužení a jednou za čas mu přijde větší korporátní insolvence, je často vidět, že to není jeho denní chleba.
HN: Takzvaná oddlužovací novela má zpřístupnit oddlužení více dlužníkům. Očekáváte, že se tím situace ještě zhorší?
Ano, soudy se budou muset vyrovnat s větším nárůstem práce a to může vést ke zhoršení. Vždycky je potřeba dívat se na ten systém jako na celek. Tady se teď izolovaně řeší oddlužení a to může způsobit problémy jinde.
HN: Vy osobně jste na nepochopení soudu narazil v případu jihlavské společnosti Motorpal a neváhal jste tehdy za povolení reorganizace bojovat až u Ústavního soudu. O co přesně šlo?
To byla smutná situace, do které dostala česká justice dlužníka. Trend je takový, že spousta podání na soud se řeší na předepsaných formulářích. Ty zdaleka nejsou dokonalé. Na hlasovacích lístcích, kterými věřitelé dokládají podporu předpřipravené reorganizaci, je kolonka "datum podání přihlášky". Pokud ještě neběží insolvenční řízení, nemohou do něj věřitelé přihlásit své pohledávky, a nemohou tedy datum vyplnit. A v případě Motorpalu insolvenční soud řekl, že se návrhem na připravenou reorganizaci vůbec nebude zabývat, protože hlasovací lístky kvůli tomu nejsou správně vyplněné. Ústavní soud naštěstí o naší stížnosti velmi rychle rozhodl a reorganizaci zachránil.
HN: Jak se ta odbočka k Ústavnímu soudu projevila na průběhu reorganizace Motorpalu?
Zdržela reorganizaci o více než čtvrt roku. Znamenalo to obrovské náklady na udržení podniku v šedé zóně mezi životem a smrtí. Díky extrémnímu nasazení insolvenčního správce a všech zúčastněných se sice po rozhodnutí Ústavního soudu podařilo reorganizační plán rozjet, počáteční zdržení se už ale nepodařilo dohnat. Motorpal to stálo poměrně hodně peněz na nákladech reorganizace a zmařených obchodních příležitostech.
HN: Jak si ve zlepšení kvality insolvenčního práva vedla poslední novela z července loňského roku?
Její hlavní motiv byl zabránit šikanózním insolvenčním návrhům. Myslím si, že původní zákon obsahoval dost prostředků, které kdyby soudy využívaly, nebylo by novely vůbec potřeba. Zahájení insolvenčních řízení je dnes administrativně náročnější. Novela obsahuje elementy, které jsou poměrně nešťastné, například dodatečné prokazování pohledávek věřitelů potvrzením auditora nebo uznáním dluhu. Když se podíváte na statistiky, zjistíte, že od účinnosti novely razantně klesl počet insolvenčních návrhů. To není úplně dobrá zpráva. Čím později se totiž podnik dostane do formálního řešení úpadku, tím je obvykle menší šance na rozumné uspokojení věřitelů.
HN: V poslední době svádějí insolvenční správci mediální i soudní bitvy s ministerstvem spravedlnosti. Jak to ovlivňuje kvalitu insolvenčních řízení?
Tato situace je poměrně nešťastná. Neprospívá reputaci, stavu ani kvalitě insolvenčního prostředí. Je třeba vytvořit funkční rámec fungování insolvenčních správců a dohledu nad jejich činností. My jsme teď ale v situaci, kdy při velkém počtu insolvenčních správců vzniká otázka ekonomické udržitelnosti jejich profese.
