Všichni můj byznys odmítali, ale já se nevzdala, říká podnikatelka, která ve své firmě zaměstnává stovky právniček na mateřské dovolené

Při své praxi v pracovním právu nebyla podnikatelka Dana Denis-Smithová spokojená s tím, že vzdělané právničky s malými dětmi nemají možnost pracovat. Firmy je nepřijímaly, protože by podle nich neměly dostatek času na práci. Rozhodla se tak založit společnost Obelisk Support, která by svým zaměstnancům nabízela možnost flexibilní pracovní doby a pomáhalla tak jiným firmám se zakázkami, které samy nestíhají. I přes těžké začátky vybudovala s několika kolegyněmi společnost, která nyní čítá přes tisícovku zaměstnanců. Za inovativní práci se před několika lety zařadila mezi 35 nejvlivnějších žen v Británii podle žebříčku magazínu Management Today.

HN: Co vás k založení společnosti inspirovalo?

Byla to má dovolená v Indii v roce 2010. Britské právní společnosti tam posílaly hodně práce, protože to pro ně bylo levnější. To mě dost překvapilo. Říkala jsem si, proč takovou práci nemohou udělat naše právničky, které mají děti, a kvůli tomu je firmy třeba nezaměstnají? Napadlo mě, že přece můžeme najít způsob, jak neposílat práci do zahraničí a vyřešit si ji doma z vlastních zdrojů.

HN: A zjišťovala jste si, jestli by o takový model měly firmy v Británii zájem?

Ano, hned po příjezdu jsem začala s rešerší. Obvolala jsem hodně společností, jestli by byly ochotné si naše služby koupit. Všichni řekli ne.

HN: Čím to firmy odůvodnily?

Všichni říkali, že matky na mateřské dovolené by stejně neměly tolik času, aby mohly jejich práci splnit. Nevěřili, že by to mohlo dopadnout úspěšně. Říkala jsem si, že je to směšné. V té době už jsem čekala dceru a všichni se na mě koukali jako na bláznivou ženskou s bláznivým nápadem, která má za sebou ke všemu armádu matek.

HN: Stále jste věřila, že váš projekt může být úspěšný?

Přesně tak. Po pár měsících po porodu jsem se znovu vrátila k přesvědčování. Myslím si, že všichni podnikatelé věří, že jejich nápad bude úspěšný. Mezi firmami byla po externích službách poptávka, zcela reálně. A já jsem je nabízela. Říkala jsem si, že to přece musí vyjít. Ale uznávám, že k úspěchu vedla trochu delší cesta, než by třeba ostatní byli schopni podstoupit.

HN: Letos vaši společnost zařadil britský deník Financial Times do svého žebříčku tisícovky nejrychleji rostoucích firem v Evropě. Kdy se váš byznys obrátil k lepšímu?

Na schůzce ve známé bankovní společnosti Goldman Sachs, na kterou jsem šla po dvou letech od chvíle, co jsem začala firmy obcházet. Nechtěli mé služby v angličtině, ale měli hodně speciálních dokumentů v italštině nebo němčině, které chtěli přeložit. Řekla jsem jim, že samozřejmě všechno uděláme. Začala jsem shánět právničky a dopadlo to velice dobře.

HN: Kolik jste měla na začátku kolegyň?

Měla jsem dohodnuté čtyři právničky. A pak mi zadarmo pomáhala ještě jedna kolegyně, kterou jsem potkala na výletě v Indii. Prvního opravdového zaměstnance jsem měla až po třech letech, na konci roku 2013.

HN: V současnosti už máte přes tisícovku zaměstnanců. Zaměstnáváte vedle žen i muže, kteří se na trhu práce nemohou uplatnit?

Ano, ženy tvoří přibližně 75 procent všech zaměstnanců. Nejvíce z nich je samozřejmě na mateřské dovolené. Potom máme především starší muže nebo lidi, kteří se vrací zpátky po kariérní pauze.

HN: Pozorujete nějaký trend v tom, jací zaměstnanci mají o vaše služby zájem?

Čím dál více vidíme, že starší muži bývají vyhozeni z práce a přicházejí k nám. Hodně tím trpí. Jejich situace mi trochu připomněla můj život v Rumunsku. Lidé by přece měli mít možnost pokračovat ve svém zaměstnání a nemůže za ně někdo rozhodnout, kdy už mají dost a nemohou ho vykonávat.

HN: Máte mezi klienty i ty, kteří předtím řekli ne?

Ano. Ale já to vidím pozitivně. Je vidět, že se jejich přístup hodně změnil. A to je dobře.

HN: Hlavním mottem vaší firmy je, že nasloucháte potřebám všech zaměstnanců a jste především lidští. Jak jim i nyní zvládáte v takovém počtu naslouchat?

Vytvořili jsme si vlastní interní platformu, která nám podle zadaných informací vygeneruje, kdo se k danému klientovi hodí. Zaměstnanci zadají, jakými obory práva se zabývají, kdy chtějí pracovat nebo jestli chtějí jít za klientem osobně. Pak podobné otázky klademe i klientovi. A systém to následně vyhodnotí. Díky tomu máme čas více přemýšlet o kultuře klienta.

Tento nástroj nám pomůže zjistit, jestli má právník na zadanou práci dostatečné znalosti. My se pak zajímáme o to, jestli se chová dost vhodně na to, aby pracoval například pro Goldman Sachs. A funguje nám to.

HN: V čem si myslíte, že je hlavní problém, proč je pro ženy někdy těžké v právnické profesi prorazit?

Problém vidím v tom, že kariéra právníka je hodně zdlouhavá. A pokud chcete uspět, musíte v branži zůstat a být vidět. Když nebudete aktivní, tak neuspějete. I proto jsem já sama nakonec odešla. Nebyla jsem ochotná čekat tak dlouho, než mě někdo ocení.