Novele zákoníku práce, kterou ministerstvo práce a sociálních věcí poslalo do připomínkového řízení, opět hrozí, že se stane obětí politických bojů. Nebude-li schválena, přinese to praxi řadu problémů. Některá ustanovení jsou totiž žalostně potřebná jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Jedná se zejména o tři následující ustanovení.
Prekluzivní lhůty
Zákoník práce neobsahuje žádnou speciální úpravu pro stavení lhůt, a tak se na něj aplikuje občanský zákoník − ten je však pro pracovněprávní lhůty naprosto nevhodný. Podle něj totiž po odpadnutí překážky, jako je například mimosoudní jednání stran, prekluzivní lhůta končí až po uplynutí následujících šesti měsíců. Lhůty aplikované v pracovním právu jsou zpravidla krátké - pohybují se od několika dnů zhruba do tří měsíců -, a jejich prodloužení o dalších šest měsíců v případě zastavení tak není pro jistotu v pracovněprávních vztazích žádoucí. Speciální ustanovení zákoníku práce, podle nějž se lhůty po zastavení neprodlouží o šest měsíců, ale pouze doběhne jejich nespotřebovaná část, a pokud by byly kratší než pět dnů, poběží ještě deset dnů, je tedy pro praxi více než žádoucí.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později