Přepjatý formalismus, jak lze označit výhru znění právního ustanovení nad smyslem a účelem zákona, definoval Ústavní soud v jednom ze svých nálezů následovně: "Jestliže obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně souladně s jejich textem, avšak odhlédne od reálných společenských vztahů, dopustí se přepjatého formalismu."1 💬 Vedle soudů mohou formalisticky postupovat i správní orgány, mimo jiné i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jehož rozhodování se tento článek bude věnovat.
Problém tkví v detailu
V některých případech lze vypozorovat, že se antimonopolní úřad uchyluje k nejsnáze proveditelnému výkladu právních norem, tedy k výkladu gramatickému. Tato metoda výkladu je pochopitelně právně akceptovatelná a logická a vychází zejména z premisy, že zákonodárce navrhl a přijal právní předpis v takové podobě, která nečiní výkladové a aplikační problémy. Zákon o zadávání veřejných zakázek2 💬 však těchto komplikací není prostý. To zejména proto, že jeho znění z velké části vychází z unijního práva a evropských zadávacích směrnic.3 💬 Problémy spojené s nepřesnou transpozicí a s nejasnými formulacemi v tomto zákoně pak mohou vést k tomu, že gramatický výklad není pro vydání zákonného rozhodnutí dostatečný.
Pokud se dané spojí i s tím, že antimonopolní úřad poměrně často odhlíží od skutečného stavu věci a od výše uvedených "reálných společenských vztahů", vydává pak formalistická rozhodnutí, která jsou následně rušena správními soudy.
Jedním z typických příkladů takového formalistického rozhodování bylo posuzování některých podání učiněných vůči antimonopolnímu úřadu prostřednictvím datové schránky, avšak bez elektronicky uznávaného podpisu.4 💬 Taková podání tento úřad s odkazem na znění zákona odmítal a řízení o nich zastavoval. Krajský soud i Nejvyšší správní soud takový postup odmítly, jelikož dovodily, že forma podání prostřednictvím datové schránky naplňuje stejně jako podání v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem účel elektronizace komunikace se stěžovatelem.5 💬
K formalistickému postupu antimonopolního úřadu z poslední doby lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu spisová značka 9 As 369/2017 ze dne 7. listopadu 2018. Nejvyšší správní soud v tomto případě přezkoumával situaci, kdy úřad zastavil vedené správní řízení, jelikož k návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele nebyl přiložen doklad o doručení námitek zadavateli.6 💬 Žalobkyně ke svému návrhu přiložila rozhodnutí zadavatele o námitkách, které výslovně zmiňuje datum doručení námitek a dokument ze systému datových schránek označený jako "Odeslaná zpráva − Detail zprávy − Dodejka", potvrzující dodání zprávy do datové schránky zadavatele.
Tyto doklady Úřad pro ochranu hospodářské soutěže i jeho předseda považovali za nedostatečné, pročež úřad přistoupil k zastavení vedeného správního řízení. Krajský soud v Brně však tento postup odmítl a uvedl, že doklad o dodání námitek zadavateli má vzhledem k fikci doručení stejnou hodnotu, jako doklad o doručení námitek, a současně potvrdil, že úřad měl jako doklad o doručení akceptovat právě rozhodnutí o námitkách, ve kterém byl den doručení výslovně uveden. Krajský soud v tomto ohledu dále poukázal na účel zákonné úpravy a na to, že zákon přesnou podobu dokladu o doručení námitek nestanoví. Nejvyšší správní soud pak k přezkoumávané věci uvedl: "V projednávaném případě … postupoval stěžovatel právě s oním ´přepjatým formalismem´, jenž v konečném důsledku vede k odepření spravedlnosti, tedy odepření práva žalobkyně na přezkum postupu zadavatele ze strany stěžovatele. Tento postup nemůže Nejvyšší správní soud aprobovat."
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později