V rámci projektu Právo na sex, který koncem roku 2014 představila Lucie Šmídová ze spolku Rozkoš bez rizika, odstartovalo v České republice školení prvních sexuálních asistentek pro handicapované, osoby s duševním postižením, seniory a jiné znevýhodněné osoby. Dnes už jako spoluzakladatelka spolku Freya Lucie Šmídová zastřešuje činnost dohromady jedenácti asistentek a dvou asistentů. Ti klientům nabízejí například konzultace ohledně používání sexuálních pomůcek, informace o bezpečném sexu nebo také pohlavní styk. Asistenci přitom poskytují na živnostenský list jako služby osobního charakteru.
Část služeb, kdy asistenti v různých formách a za úplatu poskytují pohlavní styk, se za současných podmínek pohybuje v "šedé zóně práva". Ačkoliv není poskytování sexuálních služeb za úplatu v České republice nelegální, živnostenský zákon jej nepovažuje za živnost. To by ale mohl změnit nový zákon o prostituci. Česká pirátská strana na konci února představila svůj záměr regulace, která staví prostituci naroveň jiným profesím. Hlavními argumenty pro uzákonění tohoto řešení je podle vyjádření strany roční přínos až miliardy korun ze zdaněných sexuálních služeb do státního rozpočtu, omezení trestné činnosti a prevence zdravotních rizik.
Ze zahraniční zkušenosti
Nápad regulovat prostituci nezaznívá v politických kruzích poprvé. Přišla s ním například již v roce 2005 vláda Jiřího Paroubka, v roce 2013 pak Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Jejich znění se přitom inspirovalo regulatorními předpisy ze zahraničí. "Existuje několik zahraničních vzorů, jako například Německo, Maďarsko či Nizozemsko, kde byla přijata příslušná úprava regulující prostituci a stanovující podmínky jejího výkonu. Pak existují země jako Švédsko či Norsko, kde jsou postihováni konzumenti sexuální služby pokutou, ale i trestem odnětí svobody," vyjmenovává advokát Lukáš Bohuslav, který byl jako poradce radního hlavního města Prahy pro legislativu spoluautorem předchozího tuzemského návrhu zákona o regulaci prostituce.
Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, nastavení pravidel v zákonu o prostituci skrývá mnohá úskalí. V Německu například přistoupili k tvrdému postihu za porušování pravidel regulace. Zákon umožňuje doměření daňové povinnosti i deset let zpětně pro sexuální pracovníky a pracovnice, kteří se k profesi nepřihlásili. V zemi je také zavedena povinnost každoroční zdravotní kontroly. V roce 2017, kdy tato povinnost začala platit, se museli sexuální pracovníci a pracovnice registrovat u speciálních organizací. Během prvních šesti měsíců tak ale učinilo pouze přibližně sedm tisíc z odhadovaného počtu 200 tisíc sexuálních pracovníků a pracovnic.
Tak nízké číslo může znamenat například nastavení příliš přísných a stigmatizujících pravidel, je třeba ale zohlednit i specifickou situaci na sexuálním trhu v Německu. Více než 60 procent sexuálních pracovníků a pracovnic tam pochází z jiné země.
Lepší výsledky hlásí Rakousko. Prostituce je tam zcela regulována již téměř dvacet let a sexuální pracovníci a pracovnice jsou také podrobovány povinným zdravotním prohlídkám i hrozbě pokuty za neohlášení živnosti na příslušném úřadě. Například ve Vídni je z odhadovaného počtu šesti tisíc pracovnic více než tři tisíce zaregistrovaných.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později