Kateřina Škopková se před půl rokem stala jedním ze tří žalobců v Rokycanech − na nejmenším státním zastupitelství v Česku. "Jsem ráda, že jsem nenaskočila zvenku," říká. V Rokycanech začínala jako právní čekatelka a tato praxe pro ni byla neocenitelná. "Naučila jsem se během ní základní věci typu, jak vést spis nebo dávat pokyny kanceláři. To mi ulehčilo pracovní začátky," popisuje.

Na rozdíl od velkých zastupitelství tu čekatel není přidělen pouze k jednomu školiteli, ale spolupracuje se všemi žalobci. Během půl roku čekatelství tak Kareřina Škopková viděla, jak práci vykonávají kolegové a jak postupují v jednotlivých kauzách. "Udělala jsem si obrázek. Dostala jsem se k různým případům," říká.

Přesto pro Kateřinu znamenalo jmenování zlom. "Jednou z věcí, které jsem se musela doučit, byly pokyny policejnímu orgánu, tolik jsem si to předtím nevyzkoušela," uvádí příklad. Na starosti má aktuálně necelou stovku nevyřízených kauz, tedy těch, které zatím nejsou u soudu.

Celkově v Rokycanech evidují zhruba 250 nevyřízených případů. K tomu chodí žalobci na jednání u soudu. "Zastupujeme obžaloby, návrhy na potrestání. Snažíme se, aby u soudu byl ten daný zástupce, který věc dozoroval už v přípravném řízení," říká šéf rokycanského státního zastupitelství Milan Pózel. "Je to efektivnější a jednodušší, ale samozřejmě ne vždycky to jde, pak si věc kolegy musíme nastudovat," dodává s tím, že někdy mohou být na stejný okamžik nařízena jednání ve dvou kauzách jednoho žalobce.

Ani specializaci jednotlivých státních zástupců nejde na nejmenším zastupitelství v Česku dodržovat stoprocentně. "Když někdo odjede na dovolenou, tak ta práce stát nemůže," říká Pózel.

Nová posila jeho týmu Kateřina Škopková se v roli žalobkyně specializuje na hospodářskou trestnou činnost. "Hodně se věnuju trestnímu stíhání právnických osob. Kromě toho pomáhám kolegyni, která dělá zanedbání povinné výživy, protože těch případů je docela dost," popisuje agendu, kterou má na starosti. Zatím řeší spíše procesní věci. "Třeba ustanovování opatrovníka v situaci, kdy dochází ke střetu zájmů stíhaného jednatele a právnické osoby," uvádí. Opatrovníka v takových případech ustanovuje na její návrh soud.

Další specifikum malého okresního státního zastupitelství se týká dosažitelnosti. Jde o to, aby byl vždy jeden žalobce na telefonu, pokud by bylo potřeba. Nejčastěji jde o situace, kdy policie zadrží pachatele trestného činu po jeho spáchání a je třeba do 48 hodin vyřešit návrh na vazbu.

"Držíme pohotovost zpravidla jednou za tři týdny, tím že jsme jen tři. Na velkých zastupitelstvích se k tomu dostanete třeba jen dvakrát do roka, to je asi největší minus malého úřadu," myslí si Pózel.

Dosáhnout spravedlnosti co nejrychleji

Rokycanský tým tří státních zástupců doplňují ještě čtyři administrativní pracovnice. Každý případ, který na státní zastupitelství dorazí, vždy jedna z nich zaeviduje do systému. "Elektronické spisy nevedeme, ty má policie. My máme jenom elektronický systém evidence, jinak u nás pořád fungují papírové spisy," popisuje Pózel.

V místnosti, kde sedí administrativní personál úřadu, vidíme na stole několik klasických spisů, další jsou uloženy a rozřazeny na policích. Kromě toho tu je uzamykatelná skříň, kam se dávají osobní spisy zaměstnanců. Ve sklepě budovy se pak nachází archiv starých spisů.

Ty nově příchozí nepřiděluje automatický systém, ale právě administrativní pracovnice, a to primárně podle specializace. Důležitým hlediskem je i zachování plynulosti a efektivnosti řízení. "Podle zákona za to odpovídám já, takže mohu věc přidělit i někomu jinému, aby byla plynulost zachována. Pokud jde třeba o nějakou zásadní věc, mohu ji ze své pozice přidělit i sobě," vysvětluje Pózel.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce HN.cz
Chcete si přečíst celý článek?