Česko hledá cestu, jak se vypořádat s umělou inteligencí

Jednou z disciplín, v níž Česká republika v rámci Evropské unie bezesporu vyniká, je schopnost reagovat na problémy sestavováním odborných grémií či produkcí powerpointových prezentací. Tato schopnost se nyní naplno projevila i ve vztahu k právní reflexi fenoménu umělé inteligence.

Z různých pozičních dokumentů, strategií, barevných knih a dalších výstupů pracovních skupin plyne, že tento fenomén vyžaduje do českého práva zakomponovat především definici umělé inteligence, dále pak novou úpravu odpovědnosti, nový typ právní subjektivity a pak ještě legislativní zakotvení etických principů.

Nemám ambici diskutovat o potřebnosti existence rozsáhlých odborných či odborně-politických poradních a jiných orgánů. Domnívám se však, že má smysl vážně se zabývat otázkou o vhodnosti požadovaných úprav českého právního systému. Debaty různých grémií o čemkoli totiž obvykle, v porovnání se změnami platného práva, nevyžadují takové investice a ani nemají takový potenciál balastního, chaotického, nebo dokonce destruktivního společenského efektu. Jinými slovy: Nekonečné diskuse o nesmrtelnosti brouka nemohou ničemu příliš uškodit − horší je, pokud se nesmrtelnost brouka stane předmětem horečné legislativní aktivity.

Předně si nemyslím, že by cokoliv ze shora provedeného výčtu právních otázek bylo vhodné a potřebné legislativně řešit. I pokud by se to totiž skutečně podařilo kvalitně sepsat a ještě to v patřičné kvalitě protlačit přes obě komory parlamentu, ničemu to nepomůže.

Problém právního prostředí je totiž třeba řešit od účelu, tedy od otázky, k čemu je právo pro autonomní technologie vlastně dobré. Nemám patent na státní perspektivu, ale domnívám se, že základní teleologii mají v tomto případě tvořit na jedné straně investice (včetně výzkumu a vývoje) a na druhé straně spotřeba. K oběma komponentám regulatorní teleologie je přitom třeba přistoupit prostřednictvím pragmatického zhodnocení aktuální situace.

V obecné rovině jsou silnými stránkami Evropy, pokud jde o autonomní technologie, především bezprecedentní diverzita a kvalita dat, jakož i vůle a schopnost veřejného sektoru kreativně investovat. K tomu ještě přistupuje rovněž orientace společenského systému na člověka − rozsah a síla základních práv je poslední dobou chápána jako slabost, ale ve skutečnosti jde o nejdůležitější faktor nejhodnotnějšího evropského zdroje, kterým je kreativita. Specificky pak Česká republika má zajímavé výzkumné kapacity v oboru umělé inteligence a je na evropské špičce v partikulárních oborech, typicky v oblasti kyberbezpečnosti nebo výzkumu různých důsledků stárnutí populace.

Evropa naopak ztrácí oproti hlavním konkurentům, tedy Spojeným státům a Číně, například v otázce regulatorní flexibility, komerčního investičního cyklu (ten není v Evropě na rozdíl od USA kompletní) nebo korporátního investičního potenciálu generovaného datovou ekonomikou. Za těmito faktory je dle mého názoru třeba hledat i důvody, proč žádná z aktuálně dominantních základních autonomních technologií není evropská.

Jistá odpovědnost

Když Evropská komise zpracovávala odpověď na rezoluci Evropského parlamentu ohledně politiky k podpoře autonomních technologií, čekalo se, že ji podnikatelé zasypou požadavky týkajícími se nastavení právní úpravy odpovědnosti a dalších otázek souvisejících s autonomní ekonomikou. Ve skutečnosti se však představitelé průmyslu (toho skutečného − nikoli různých pofiderních asociací) vyjádřili prakticky unisono v tom smyslu, že jim je vlastně jedno, jak bude obecná nebo specifická právní úprava vypadat. Jediný, a o to silnější, požadavek směřoval k jistotě a předvídatelnosti dopadů příslušné regulace, tedy k předvídatelnému a stabilnímu investičnímu prostředí.

Vztáhneme-li tento požadavek na problematiku odpovědnosti za škodu nebo jiné újmy způsobené autonomními systémy, dospíváme k závěru, že nepotřebujeme nějaké nové instituty zakládající odpovědnost jako takovou. Vedle odpovědnosti za vadu výrobku, která bude v praxi na základě dosavadních zkušeností spíš k nepotřebě, totiž máme upravenou obecnou odpovědnost za škodu způsobenou provozem, respektive provozem zvláště nebezpečným.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 29 Kč měsíčně

První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

• Web Ekonom.cz bez reklam
• Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
• Možnost ukládat si články na později

Nebo

Přihlásit se a dočíst článek

Vaše e-mailová adresa:* Proč ji potřebujeme?

Zadejte prosím platný e-mail. Tento e-mail je již použit. Zadejte jiný nebo se přihlaste

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Nechci dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s.

Přeji si dostávat obchodní sdělení společnosti Economia, a.s., týkající se též jiných než objednaných či obdobných produktů. Informace o zpracování osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení jsou dostupné zde.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.