Od letošního dubna je k dispozici první návrh paragrafovaného znění nového zákona, který bude kontrolovat zahraniční investice přicházející do České republiky. Zákon se přitom netýká jen investic přicházejících ze zemí mimo Evropskou unii. Dopadá rovněž na investory z unie, pokud v nich "může uplatňovat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv" společnost se sídlem mimo EU. Je zřejmé, že každá větší investice bude nově podléhat přinejmenším kontrole toho, zda se na ni nový zákon uplatní.
Vedle připravované domácí legislativy od dubna platí také nové evropské nařízení o prověřování zahraničních investic, které koordinuje jednotlivé vnitrostátní kontrolní mechanismy a stanovuje některé mantinely pro tento typ zákonů. Ostatně například ve Spojených státech obdobný systém funguje již několik desítek let.
Inspirace pro kontrolu investic
Ve světovém obchodu neprobíhá jen liberalizace, jak jsme byli zvyklí v posledních dekádách, ale současně také růst ochranářství v podobě tarifů, cel a dalších bariér. Do tohoto rámce zapadá i zpřísňování kontroly zahraničních investic z hlediska jejich potenciálních rizik. Řada států má speciální legislativu, která omezuje zahraniční investory v jejich akvizicích, a mnoho z těchto zákonů se za poslední roky zpřísnilo. Příkladem může být Německo, Austrálie nebo USA.
V Německu došlo v posledních letech k několika případům, kdy zahraniční investoři, převážně z Číny, velmi agresivně nakupovali tamní domácí společnosti. Jednalo se například o akvizice výrobce polovodičů Aixtron, strojírenskou společnost Leifeld Metal Spinning AG, distributora elektřiny 50Hertz nebo výrobce průmyslových robotů Kuka. Výsledkem bylo několik zablokovaných transakcí a od roku 2017 zpřísnění domácích zákonů.
Obdobně to platí pro Spojené státy, které mají systém na kontrolu zahraničních investic už od 70. let 20. století. Americký Výbor pro kontrolu investic (anglicky Committee on Foreign Investment in the United States − CFIUS) za dobu své existence řešil například případy nákupu parku větrných elektráren čínským investorem poblíž vojenské základny, nákup správce šesti amerických přístavů dubajskou společností nebo akvizice IT firem. Všechny tyto a další investice byly posuzovány z hlediska možného ohrožení bezpečnosti státu, ztráty pokročilých technologií nebo i blízkosti kupovaných nemovitostí k citlivým místům pro národní bezpečnost.
Investor může podle amerických předpisů svoji investici dobrovolně přihlásit k posouzení, nicméně kontrolní výbor může prověřovat investice i z vlastní iniciativy, a to i zpětně ty již dokončené a v případě problémů může celou transakci zpětně zrušit, respektive přinutit nového majitele k prodeji.
Základním principem německého i amerického systému regulace je poměrně velká pravomoc dohlížejícího orgánu, široké definice v zákoně a volnost pro posouzení konkrétní kauzy. Tento prvek se zákonitě objevuje i v nové evropské a chystané české regulaci.
Nový evropský systém
Výše popsaný systém kontroly zahraničních investic se v posledních letech rozšiřuje i v Evropě. V současnosti existují vnitrostátní kontrolní mechanismy ve 14 členských státech Evropské unie (například v Německu, Maďarsku, Polsku či Rakousku), nicméně ty se liší svým uspořádáním a rozsahem. Na celounijní úrovni dosud ke koordinaci v podstatě nedocházelo. To se až nyní mění přijetím zmíněného nařízení o prověřování zahraničních investic.
Nová evropská úprava má za cíl sblížit vnitrostátní legislativu, vytvořit koordinační a komunikační kanály. Nařízení členským státům umožňuje − ale nenařizuje − zavedení vlastních domácích kontrolních systémů a stanovuje určité požadavky, které musí tyto kontrolní mechanismy splňovat, jako jsou transparentnost, bezpečnost důvěrných informací, nediskriminace a dostupnost opravných prostředků pro zahraniční investory.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později