Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jana Rosůlková"Mám v sobě neukojené korektorské ambice," říká o sobě soudkyně Nejvyššího správního soudu Michaela Bejčková, která přednáší o právní češtině studentům i absolventům právnických fakult. Těm se snaží předat své znalosti právního jazyka i pohled na to, jak by se měl dobrý právník vyjadřovat. V přístupu k vyjadřování ji ovlivnil pobyt ve Spojených státech amerických, kde je podle jejích slov na srozumitelnost a jednoduchost právního sdělení kladen stejný důraz jako na jeho odbornou správnost.
U agentury Bova vedete pravidelný kurz právního jazyka, co vás přivedlo k této práci?
Když se v roce 2003 tvořilo první číslo Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, poslali kolegové celý materiál všem ze soudu, abychom se k tomu mohli vyjádřit. Já jsem soubor otevřela a začala jsem tam opravovat nedostatky. Několik dalších let jsem potom byla finální korektorkou celého "sbírkového" textu. Abych pořád nemusela opakovat kolegům, co mi tam vadí, začala jsem psát doporučení a upozornění, jaké chyby se vyskytují nejčastěji. Je důležité dodat, že tehdy ještě nebyla rozhodnutí správních soudů veřejně dostupná, takže jsme si pro účely sbírky mohli judikáty upravovat i stylisticky. Ta doporučení mi tak nabobtnala, až jsem byla vyzvána, ať je pošlu širšímu okruhu osob v rámci soudu. A ono se to líbilo. Můj partner, který občas přednášel pro agenturu Bova, se mě později zeptal, proč o tomto tématu i nepřednáším. Tuto myšlenku nastínil i majitelce agentury, které se to zamlouvalo, a posledních pár let tak mám obvykle dvakrát do roka přednášku.
Jak kurzy probíhají a kdo na ně přichází?
Jsou to většinou zaměstnanci úřadů, což má ekonomický důvod, protože jim to platí zaměstnavatel. Tu a tam se vyskytne i advokát, který si kurz zaplatí sám. Jsou to ale vždy lidé, kteří každý den píší právní texty a zajímají se o to, jak své psaní zlepšit. Na kurzu začínám od věcí primitivních, které jsou předmětem učiva základních škol, ale ve kterých se často chybuje, jako nesprávně použitá přivlastňovací zájmena. A potom se dostáváme do roviny stylistické, kde není žádné rozlišování mezi správným a nesprávným, ale mezi vhodným a nevhodným. Tam se snažím účastníky přivést k tomu, co mně se jeví jako vhodné a kultivované. Je ale otázka, nakolik mohou tyto poznatky v praxi použít. Stává se mi, že za mnou přijdou a říkají "my si taky myslíme, že by se to mělo psát takhle, ale šéf nám to proškrtá nebo naopak řekne − tohle nevynechávejte". A pak není jiná cesta než trpělivě a mírně šířit osvětu a ono to třeba někdy pronikne až k šéfům.
Přednášíte i na pražské právnické fakultě v rámci kurzu právního psaní, jak jste se k výuce dostala?
Můj kolega v senátu, profesor Zdeněk Kühn, se taky zajímá o otázky právnického vyjadřování a na své fakultě zavedl tento kurz. V rámci něj se studenti učí psát různé konkrétní typické písemnosti, například civilní žalobu. Já jsem byla přizvána, abych studentům pověděla obecně o právnickém jazyce. Tam si idealisticky představuji i větší dopad své osvěty, studenti jsou ještě mladí a otevření novým poznatkům. Na druhou stranu jak u Bovy, tak na fakultě mám na své působení na posluchače jen velmi krátký čas. Ale myslím, že někdy to k probuzení zájmu o věc stačí.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
