Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jana Rosůlková"Mám v sobě neukojené korektorské ambice," říká o sobě soudkyně Nejvyššího správního soudu Michaela Bejčková, která přednáší o právní češtině studentům i absolventům právnických fakult. Těm se snaží předat své znalosti právního jazyka i pohled na to, jak by se měl dobrý právník vyjadřovat. V přístupu k vyjadřování ji ovlivnil pobyt ve Spojených státech amerických, kde je podle jejích slov na srozumitelnost a jednoduchost právního sdělení kladen stejný důraz jako na jeho odbornou správnost.
U agentury Bova vedete pravidelný kurz právního jazyka, co vás přivedlo k této práci?
Když se v roce 2003 tvořilo první číslo Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, poslali kolegové celý materiál všem ze soudu, abychom se k tomu mohli vyjádřit. Já jsem soubor otevřela a začala jsem tam opravovat nedostatky. Několik dalších let jsem potom byla finální korektorkou celého "sbírkového" textu. Abych pořád nemusela opakovat kolegům, co mi tam vadí, začala jsem psát doporučení a upozornění, jaké chyby se vyskytují nejčastěji. Je důležité dodat, že tehdy ještě nebyla rozhodnutí správních soudů veřejně dostupná, takže jsme si pro účely sbírky mohli judikáty upravovat i stylisticky. Ta doporučení mi tak nabobtnala, až jsem byla vyzvána, ať je pošlu širšímu okruhu osob v rámci soudu. A ono se to líbilo. Můj partner, který občas přednášel pro agenturu Bova, se mě později zeptal, proč o tomto tématu i nepřednáším. Tuto myšlenku nastínil i majitelce agentury, které se to zamlouvalo, a posledních pár let tak mám obvykle dvakrát do roka přednášku.
Jak kurzy probíhají a kdo na ně přichází?
Jsou to většinou zaměstnanci úřadů, což má ekonomický důvod, protože jim to platí zaměstnavatel. Tu a tam se vyskytne i advokát, který si kurz zaplatí sám. Jsou to ale vždy lidé, kteří každý den píší právní texty a zajímají se o to, jak své psaní zlepšit. Na kurzu začínám od věcí primitivních, které jsou předmětem učiva základních škol, ale ve kterých se často chybuje, jako nesprávně použitá přivlastňovací zájmena. A potom se dostáváme do roviny stylistické, kde není žádné rozlišování mezi správným a nesprávným, ale mezi vhodným a nevhodným. Tam se snažím účastníky přivést k tomu, co mně se jeví jako vhodné a kultivované. Je ale otázka, nakolik mohou tyto poznatky v praxi použít. Stává se mi, že za mnou přijdou a říkají "my si taky myslíme, že by se to mělo psát takhle, ale šéf nám to proškrtá nebo naopak řekne − tohle nevynechávejte". A pak není jiná cesta než trpělivě a mírně šířit osvětu a ono to třeba někdy pronikne až k šéfům.
Přednášíte i na pražské právnické fakultě v rámci kurzu právního psaní, jak jste se k výuce dostala?
Můj kolega v senátu, profesor Zdeněk Kühn, se taky zajímá o otázky právnického vyjadřování a na své fakultě zavedl tento kurz. V rámci něj se studenti učí psát různé konkrétní typické písemnosti, například civilní žalobu. Já jsem byla přizvána, abych studentům pověděla obecně o právnickém jazyce. Tam si idealisticky představuji i větší dopad své osvěty, studenti jsou ještě mladí a otevření novým poznatkům. Na druhou stranu jak u Bovy, tak na fakultě mám na své působení na posluchače jen velmi krátký čas. Ale myslím, že někdy to k probuzení zájmu o věc stačí.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
