Aktuální číslo časopisu Ekonom
Zefektivnění veřejné správy pomocí informačních technologií je již řadu let jedním z populárních témat jak politiků, tak odborné a široké veřejnost. Kdo by nakonec nesnil o tom, že s úřady bude možné jednat z pohodlí domova? Jedním z posledních počinů na tomto poli je návrh zákona o právu na digitální služby, který nyní v Poslanecké sněmovně čeká na závěrečné, třetí čtení.1 💬
Návrh dostal při projednávání podporu napříč politickým spektrem a na jeho přípravách se podílelo velké množství osob, mimo jiné prezident ICT unie Zdeněk Zajíček či vládní zmocněnec pro digitalizaci Vladimír Dzurilla.
Hlavním cílem chystané legislativy je zakotvit do českého právního řádu vymahatelné právo fyzických a právnických osob na poskytnutí služeb orgány veřejné moci v digitální podobě a odpovídající povinnost veřejné moci tyto služby poskytovat.
Související a neméně významnou ambicí zákonodárce je pak vytvořit katalog digitálních služeb, na jejichž poskytnutí má uživatel právní nárok. Návrh nezavádí povinnost orgánů veřejné moci poskytovat dotčené služby výhradně v digitální podobě, měl by však zrovnoprávnit jejich elektronickou podobu s klasickou listinnou. Pokud veřejná správa nebude moci poskytnout určitou službu jako digitální, bude ji tížit ohledně této skutečnosti důkazní břemeno. Tím návrh posiluje postavení uživatele služeb.2 💬
Pokud návrh úspěšně projde legislativním procesem, má zákon sloužit jako obecný předpis zastřešující dílčí legislativu definující principy digitální agendy veřejné správy. Právě proto se návrhu přezdívá digitální ústava.
Jak se pozná digitální služba
Digitální službou je podle § 2 odstavce 2 návrhu "úkon prováděný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby způsobem umožňujícím dálkový přístup uvedený v katalogu služeb". Tento katalog tak bude stěžejním přehledem toho, jakých služeb se právo na poskytnutí v digitální podobě týká.
Ve sněmovně však leží komplexní pozměňovací návrh, který digitální službu definuje jako "úkon vykonávaný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě; za digitální službu se považuje i úkon vykonávaný vůči uživateli služby kontaktním místem veřejné správy v rámci agendy". Konkrétní služba bude vymezena výčtem a popisem úkonů. Součástí bude identifikátor úkonu, jeho forma a vymezení oprávněných subjektů.3 💬 Každý záznam v katalogu tak bude obsahovat úrovně identifikace a autentizace potřebné pro provedení elektronického úkonu. Neurčí-li katalog služeb úroveň záruky pro identifikaci, bude požadována přinejmenším v úrovni "značná"4 💬 ve smyslu nařízení eIDAS.5 💬 Může tak posloužit například identifikace vydávaná správou základních registrů. Návrh (původní, nikoliv komplexní pozměňovací) tím také nepřímo říká, že určitou skupinu úkonů bude nutné činit skrze prostředky s úrovní záruky "vysoká".
O naplnění katalogu služeb se mají postarat orgány veřejné moci, které jsou ohlašovateli agend podle zákona o základních registrech, a to do 10 měsíců od účinnosti zákona o právu na digitální služby. Výše zmíněný komplexní pozměňovací návrh však tuto lhůtu odstraňuje.
Podle § 51 odstavce 9 zákona o základních registrech ve znění návrhu budou prostřednictvím katalogu služeb zveřejňovány mimo jiné následující údaje: název agendy, označení ustanovení a právního předpisu, na jehož základě orgán veřejné moci vykonává svoji působnost, výčet orgánů veřejné moci, které konkrétní agendu vykonávají.
Vláda do 12 měsíců ode dne účinnosti zákona vydá nařízení, kterým stanoví technické způsoby provedení postupné digitalizace úkonů obsažených v katalogu služeb pro období následujících čtyř let. Po uplynutí této lhůty se všechny služby obsažené v katalogu budou poskytovat také jako digitální.
Závěrečná ustanovení návrhu pak stanoví, že úkony, které nejsou v katalogu služeb zařazeny, ale jejich povaha nevylučuje jejich provedení v digitální podobě a nemožnost jejich poskytnutí v digitální podobě není v katalogu vyznačena, budou po uplynutí pěti let od účinnosti zákona rovněž poskytovány jako digitální. Podle prezidenta ICT unie Zdeňka Zajíčka nabudou digitálně poskytovány ty služby, kde to neumožňuje jejich povaha. Například se jedná o technickou kontrolu vozidel.
Návrh ve výše uvedených ustanoveních určuje zcela konkrétní termíny. Tuto snahu lze uvítat, nicméně lze také pochopit určité obavy vlády, rozebrané níže, zda jsou tyto termíny slučitelné s technologickou, finanční a koordinační komplikovaností zavedení příslušného systému.
Podle § 3 návrhu vzniká na poskytnutí digitální služby vymahatelný právní nárok, není-li takový nárok vyloučen jiným veřejným zájmem.6 💬 Samotný návrh však žádná taková omezení neuvádí, nacházela by se v působnosti zvláštních zákonů.
Pro poskytnutí digitální služby je nutno vůči orgánu veřejné moci právně jednat, a to prostřednictvím digitálních úkonů. Ty lze podle § 4 návrhu činit prostřednictvím datové schránky; kontaktního místa veřejné správy; veřejné datové sítě dokumentem opatřeným uznávaným elektronickým podpisem; informačního systému veřejné správy po prokázání totožnosti osoby s využitím elektronické identifikace a po její autorizaci pro úkon, který činí; nebo jiného způsobu, který stanoví právní předpis.
Důvodová zpráva zdůrazňuje, že elektronickému dokumentu nesmí být upírány právní účinky, tedy že nesmí být odmítnut v soudním a správním řízení jako důkaz pouze z důvodu jeho elektronické podoby. Tyto závěry jsou v souladu s úpravou obsaženou v relevantních ustanoveních nařízení eIDAS.
Sankce při nesplnění povinnosti
Jaké možnosti má uživatel služeb v případě, že orgán veřejné moci svým povinnostem nedostojí? Návrh samotný nestanoví žádnou konkrétní sankci, kterou by bylo možno orgánu veřejné moci uložit. Nicméně přínos chystaného zákona tkví v tom, že formuluje právo uživatele služeb vůči orgánu veřejné moci, které je soudně vymahatelné.
V oblasti náhrady pak připadá v úvahu postup podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup není zákonem blíže definován, nicméně bývá obecně vymezován jako "porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí".7 💬
Návrh zmiňuje náhradu škody ve smyslu výše uvedeného zákona pouze v ustanoveních novelizujících správní řád, a to v případě, že správní orgán poruší povinnost získat potřebné údaje z úřední evidence, kterou sám vede, nebo lze-li je získat z propojeného datového fondu orgánů veřejné moci, a způsobí svým jednáním uživateli služeb škodu. Z tohoto však nelze dovozovat, že se zákon o odpovědnosti státu nevztahuje na škody způsobené odmítnutím poskytnout službu v digitální podobě. V daném případě by se tak rovněž jednalo o nesprávný úřední postup. O tomtéž lze uvažovat v případě, kdy povinný orgán veřejné moci službu v digitální podobě neposkytne ve stanovené lhůtě.
Komplexní pozměňovací návrh zapracovává připomínky vlády, když výše uvedené výslovné stanovení nesprávného úředního postupu (pouze pro jeden konkrétní případ) ruší jako nadbytečné, avšak při zachování obecné povinnosti orgánů veřejné moci využívat primárně údaje z úřední evidence, do které má přístup.
Osvědčení digitálního úkonu
Na rozdíl od poskytovatele digitálních služeb nemá jejich uživatel vždy přístup k informacím ohledně toho, kdy a zda vůbec úkon v digitální podobě učinil. V rámci zachování právní jistoty zavádí návrh právo na vydání potvrzení o provedení příslušného úkonu vůči orgánu veřejné moci. Vedle náležitostí takového osvědčení8 💬 stanovuje, že se jedná o veřejnou listinu se všemi důsledky s tím spojenými.9 💬
Není-li stanoveno jinak, je orgán veřejné moci povinen poskytnout osvědčení o digitálním úkonu po dobu 10 let od jeho učinění (komplexní pozměňovací návrh tuto lhůtu neobsahuje). Výjimkou jsou úkony realizované prostřednictvím datové schránky, u kterých se za osvědčení považuje zpráva samotná.10 💬
Důvodová zpráva hovoří o tom, že v případě úkonů přes datové zprávy je na uživateli, aby si danou zprávu sloužící jako potvrzení archivoval. Pokud tak neučiní, po 90 dnech je zpráva ze schránky automaticky smazána. Uživatel služeb se pak ocitne v situaci, kdy osvědčením nedisponuje a orgán veřejné moci nemá, na rozdíl od situace, kdy byl úkon proveden jinou formou, povinnost jej vydat. Rozdílné postavení jednotlivých skupin uživatelů v důsledku výše uvedeného pravidla a faktické znevýhodnění datových schránek se jeví zcela neopodstatněným. Na to upozornila i vláda a jedná se o jeden z bodů, který by měl být tématem diskusí v rámci finálního projednávání návrhu.
Úřední ověření elektronického podpisu
Jednou ze slabin současné právní úpravy v oblasti elektronických dokumentů je nemožnost legalizace podpisů v nich obsažených. Za stávající úpravy obecně nelze digitální dokumenty opatřit elektronickým podpisem, který by měl účinky ekvivalentní úředně ověřenému podpisu na dokumentu v listinné formě. Jedinou možností, jak toho dosáhnout, je elektronická konverze dokumentu s úředně ověřenými podpisy.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
