V říjnu projednala Legislativní rada vlády již jednou přepracovaný návrh zákona o hromadných žalobách a opět jej ministerstvu spravedlnosti vrátila k dopracování. Podle dostupných informací směřovaly nejzásadnější výtky k režimu opt-out a s ním spojenému komerčnímu charakteru hromadných žalob, a k tomu, že zatím není známa konečná podoba připravované evropské směrnice o zástupných žalobách.1 💬
O parametrech stávajícího návrhu zákona už bylo napsáno a řečeno dost. V kontextu diskuse nad ním však může být užitečné se podívat, jak k hromadným žalobám přistupují některé zahraniční právní řády.
Nelze pominout úpravu USA,2 💬 kterou je návrh zákona zjevně inspirován. Podle studie zveřejněné v 2017 mělo hromadné žaloby v nějaké formě 38 zemí světa, z toho jen v Evropě jich mělo být 16.3 💬 Ve zprávě z ledna 2018 pak Evropská komise identifikuje už celkem 19 členských států Evropské unie, které upravují hromadné žaloby.4 💬
Ambicí tohoto článku není srovnat všechny tyto úpravy, ale spíše poukázat na některé trendy a potenciálně inspirativní přístupy, a umožnit tak nahlížet na návrh zákona v kontextu. Vzhledem k omezenému prostoru se přitom nelze vyhnout zjednodušením. Za hromadnou žalobu budu zejména považovat takovou, u níž žalobce v řízení jedná (také) v zájmu dalších osob, pro které je výsledek řízení závazný, ať už jde o žalobu skupinovou, zástupnou nebo vzorovou.
Existují různé linie, podle nichž lze právní úpravy ve vztahu k hromadným žalobám dělit na "podporující" a "omezující". Například americká právnička Deborah Henslerová za takové dělicí linie považuje (i) rozsah úpravy, (ii) rozsah potenciálních žalobců, (iii) způsob vymezení skupiny a (iv) rozsah žalovatelných nároků.5 💬 K této čtveřici je dle mého soudu nutno přidat: (v) pravidla náhrady nákladů řízení a (vi) pravidla zpřístupnění důkazních prostředků.
Rozsah úpravy
Legislativa USA rozsah úpravy hromadných žalob nijak neomezuje. Ačkoli tvůrci její moderní podoby měli na mysli zejména vymáhání práv v oblasti diskriminace a rasové segregace, v současnosti jsou v Americe prostřednictvím hromadných žalob vymáhány hlavně pracovněprávní nároky, nároky spotřebitelů, nároky z porušení hospodářské soutěže a nároky proti emitentům veřejně obchodovaných cenných papírů.
V Evropě lze sledovat v zásadě rozšiřující trend. Například Francie původně zavedla hromadnou žalobu pouze pro spotřebitelské a soutěžní věci,6 💬 ale brzy rozsah úpravy rozšířila do oblasti zdravotnictví7 💬 a následně také diskriminace, ochrany osobních údajů a životního prostředí.8 💬
Německo původní omezenou úpravu, reprezentovanou zejména vzorovým řízením v oblasti kapitálového trhu,9 💬 doplnilo s účinností od loňského listopadu o univerzálně použitelnou vzorovou určovací žalobu.10 💬 Hned v první den účinnosti přitom byla podána žaloba proti společnosti Volkswagen AG v souvislosti s emisním skandálem. Rovněž ve Velké Británii, která původně umožňovala využít hromadnou žalobu jen v omezeném okruhu věcí, je v současné době možné hromadnou žalobu využít ve všech oblastech.
Celkem šest států Evropské unie upravuje hromadné žaloby ve všech oblastech. V členských zemích, které využití hromadných žalob sektorově omezují, se vedle spotřebitelských věcí jedná zejména o záležitosti v oblasti hospodářské soutěže, finančních služeb, pracovního práva, životního prostředí a diskriminace.
Rozsah žalobců a vymezení skupiny
Ve Spojených státech může hromadnou žalobu podat kterýkoli člen skupiny. Naproti tomu téměř všechny členské státy Evropské unie žalobní legitimaci nějak omezují. Ve Francii může být žalobcem pouze licencovaná entita a obdobně tomu bude podle nové právní úpravy v Nizozemsku.11 💬
Také v Německu může v případě vzorové určovací žaloby být žalobcem jen certifikované spotřebitelské sdružení. V případě vzorového řízení v oblasti kapitálového trhu se musí ke vzorové žalobě připojit alespoň devět dalších žalobců a soud z nich následně vybere vzorového. Žádné omezení nicméně neplatí ve Velké Británii.
V USA je hromadná žaloba postavena na principu opt-out, takže výsledek řízení zavazuje všechny členy skupiny, kteří se z řízení výslovně neodhlásili. V Evropě zatím převládá princip opt-in, kdy výsledek řízení zavazuje jen ty členy skupiny, kteří se do řízení výslovně přihlásili.
Celkem 13 členských států uplatňuje výlučně princip opt-in, dvě země uplatňují výhradně opt-out a čtyři státy umožňují oba principy.
V této souvislosti stojí za zmínku, že některé členské státy upravující hromadnou žalobu na principu opt-out z něj vylučují zahraniční členy skupiny, kteří se tak musí do řízení výslovně přihlásit. Platí to například v Belgii, Velké Británii a nově také v Nizozemsku, kde však úprava dosud nenabyla účinnosti.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později