Aktuální číslo časopisu Ekonom
Adéla Horáková působila po většinu své dosavadní kariéry v mezinárodních advokátních kancelářích. Pracovala například ve francouzské Gide Loyrette Nouel, v Dentons se vypracovala až do pozice seniorní advokátky. Loni v létě se však rozhodla odejít do neziskového sektoru, kde nyní pomáhá prosazovat práva stejnopohlavních párů.
"Vnímala jsem problém v postavení homosexuálů v Česku. Nemohou uzavřít manželství ani společně adoptovat dítě. A tento problém jsem chtěla pomoci vyřešit," vysvětluje radikální změnu své kariéry Adéla Horáková. V současné době pracuje jako právnička kampaně Jsme fér, jejímž cílem je prosazení manželství stejnopohlavních párů do českého právního řádu. Ve své práci se potýká s nepravdami i odporem, vnímá ale i obrovskou podporu okolí a naplnění, které dříve v advokátním byznysu nenacházela.
Jak jste se rozhodla odejít z advokátní kanceláře do neziskového sektoru? Byla to jasná volba?
Nebylo to ze dne na den. To rozhodnutí zrálo dlouho, řekla bych, že i několik let. V advokátní kanceláři jsem byla docela spokojená, a možná by se dalo říct, že i úspěšná. Přesto jsem vnímala problém v postavení homosexuálů v Česku. A chtěla jsem ho pomoci vyřešit. Občas si kladu otázku, jestli bych, kdyby ten problém neexistoval, pořád byla v advokátním byznysu. Je to dost možné. Možná že až otázku manželství pro všechny někdy vyřeším, tak se tam zase vrátím.
Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Doktorský titul získala na Univerzitě Karlově. Prvních dvanáct let své kariéry strávila v advokacii, kde se specializovala na právo Evropské unie a obchodní právo. Pracovala jako advokátka pro významné mezinárodní advokátní kanceláře, jako je Clifford Chance, Gide Loyrette Nouel nebo Dentons. V Dentons působila také jako manažerka pro bono a diverzity a řídila aktivity všech dvaceti evropských poboček kanceláře v této oblasti. Několik let působila jako dobrovolnice v českých organizacích zabývajících se právy homosexuálů. V současné době prosazuje s kampaní Jsme fér uzákonění manželství gay a lesbických párů v České republice.
Jak na vaše rozhodnutí odejít reagovali vaši kolegové?
V době, kdy jsem ještě byla v Dentons, jsem v rámci této kanceláře dobrovolničila jako pro bono ambassador diversity. Takže už tehdy jsem koordinovala pro bono praxi pražské kanceláře a zároveň jsem se zapojovala do aktivit týkajících se inkluze a diverzity na pracovišti. To byly například věci, které se týkají žen nebo právě leseb a gayů. Později se v rámci firmy vyhlásilo výběrové řízení na manažera diverzity a pro bono pro celou Evropu. A tam už přišel ten první velký krok, kdy jsem řekla, že změním pozici. První odchod z advokacie byl tedy pořád v rámci Dentons. Partneři ve firmě to pochopili a kolegové už nějakou dobu věděli, že inklinuji k tomuto typu otázek.
Na pozici manažera pro bono a diverzity jste zůstala rok. Co vás přimělo z advokátní kanceláře odejít úplně?
Vedle práce pro Dentons jsem navíc dobrovolničila v českých organizacích zabývajících se právy homosexuálů. Obojí se ale za chvíli nedalo časově a mentálně zvládat. Takže jsem po roce musela jít zase za šéfem a znovu říct, že odcházím. Říct, že ta práce je super, ale já se prostě nedokážu zbavit pocitu, že bych měla pracovat v českých organizacích prosazujících práva leseb a gayů, speciálně pak na otázce manželství.
Co přesně je tedy nyní náplní vaší práce?
Moje práce je kombinací tří věcí. Jednak jsem právnička, takže řeším právní dotazy, jednak mám na starosti kontakt s politiky a mediální vystupování. Můj typický den začíná tím, že si přečtu e-maily a monitoring médií. Pak mám většinou nějakou schůzku − s lidmi, kteří pracují v kampani, s politikem nebo s médii. Když schůzku zrovna nemám, tak píšu podklady ke kampani, k výzkumům nebo nějaká mediální vyjádření. A pak taky monitoruji legislativní proces. No a pořád čtu spoustu věcí. Nové výzkumy, průzkumy mínění, jak se situace vyvíjí v zahraničí a podobně. Občas také dělám věci, které nejsou tak úplně součástí mojí práce. Například když se v zahraničí děje něco špatného, tak se snažíme našim kolegům pomoci, alespoň vyjádřit solidaritu. Nedávno jsme například chtěli uspořádat projekt s gruzínskou organizací, bohužel jsme se o takové možnosti dozvěděli na poslední chvíli a nestihli jsme projekt podat včas. Moje pracovní dny ale nejsou většinou stejné. To je taky další z rozdílů mezi mojí současnou prací a advokacií.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
