Popis práce ombudsmana zní na první přečtení nudně. Avšak za nezajímavými slovy se nachází úřad, jehož důležitost člověk docení až ve chvíli, kdy potřebuje jeho služby. Ne náhodou zkrácené označení úřadu pochází ze švédského "ombud", což označuje osobu, jež "vystupuje jako zástupce, zmocněnec či mluvčí jiných". A i když by se mohlo zdát, že v demokratickém státě − bez tajné policie a vedoucí úlohy komunistické strany − už není potřeba bránit lidská práva, opak je pravdou. K porušování lidských práv ze strany státu dochází i v demokraciích, a to především u těch, kteří se mohou jen obtížně bránit vrtochům státní moci. Jedná se zejména o menšiny, zdravotně postižené a děti.
Po vzoru západních zemí také v Česku před dvaceti lety vznikl úřad ombudsmana, jehož pravomoce se k dnešnímu dni sice poměrně rozrostly, ale jeho úloha zůstává stejná: zastávat se práva občanů na rovné zacházení a chránit je před diskriminací.
