Před více než třemi lety nabyl účinnost zákon číslo 321/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku. Jeho schvalování bylo spojeno se značnými kontroverzemi, zejména daňoví poradci a advokáti poukazovali na konflikt zákona s obecnými právními principy legitimního očekávání, právní jistoty a zákazu retroaktivity.
Velmi diskutované byly z těchto důvodů zejména dvě výzvy, které může správce daně nově podle tohoto zákona vydat. Jednak je to výzva k prokázání příjmů podle § 38x zákona o daních z příjmů a jednak výzva k podání prohlášení o majetku podle § 38zc téhož zákona.
Výzva k prokázání příjmů
Podmínky pro vydání výzvy k prokázání příjmů jsou následující:
- důvodné pochybnosti správce daně o tom, zda příjmy poplatníka oznámené nebo tvrzené správci daně odpovídají nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání;
- nejsou známy žádné skutečnosti, které by to ozřejmovaly;
- rozdíl mezi těmito příjmy a nárůstem jmění, spotřebou nebo jiným vydáním přesahuje 5 milionů korun.
Ve výzvě musí správce daně uvést své pochybnosti, a to způsobem umožňujícím poplatníkovi se vyjádřit a předložit důkazy za účelem odstranění pochybností o původu majetku. Zároveň se určí lhůta k vyjádření, rozhodné posuzované období a uvede se poučení o následcích spojených s neprokázáním požadovaných skutečností a neposkytnutím dostatečné součinnosti. Správce daně nemůže vyzvat poplatníka k prokázání skutečností, o nichž je správci daně známo, že nastaly v období, u kterého již uplynula lhůta pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu.
V souvislosti s výzvou k prokázání příjmů se již objevila první rozhodnutí správních soudů, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu z poloviny června loňského roku.1 💬 V něm soud uzavřel, že výzvou podle § 38x zákona o daních z příjmů je zahájen postup vedoucí ke zjišťování skutečností rozhodných pro stanovení daně. Tento postup se dotýká práv daňového subjektu již tím, že je správcem daně prováděn, a nemusí vyústit ve vydání rozhodnutí. Soud také postavil najisto, jak se proti tomuto postupu bránit: "Prostředkem ochrany před nezákonnou výzvou k prokázání příjmů, případně před nezákonným postupem na tuto výzvu navazujícím, je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 a násl. soudního řádu správního."
Prohlášení o majetku
Pravděpodobně ještě větší znepokojení mezi daňovými poradci a advokáty vzbudila výzva k podání prohlášení o majetku podle § 38zc zákona o daních z příjmů, kterou se v tomto článku chceme primárně zabývat. Obdobné instituty spočívající v prohlášení o majetku obsahují i některé další právní předpisy, zejména občanský soudní řád (§ 260a až § 260h), exekuční řád (§ 50 odstavec 2 a § 52 odstavec 2), insolvenční zákon (§ 214 až § 216) či trestní řád (§ 7a). Podle důvodové zprávy k zákonu o prokazování majetku bylo hlavním inspiračním zdrojem pro formulaci ustanovení § 38zc zákona o daních z příjmů prohlášení o majetku podle § 180 daňového řádu, které se používá pro účely daňové exekuce.
Výzva k podání prohlášení o majetku je jedním z opatření zaměřených na to, aby správce daně mohl ověřit své podezření, že došlo k nepoměru mezi příjmy a nárůstem jmění, spotřebou či jiným vydáním poplatníka. Právě takový nepoměr je totiž předpokladem k dodatečnému zdanění.
Výzva k prohlášení o majetku, je nicméně podpůrným institutem, protože ke zjištění uvedeného nepoměru je nutné primárně využívat standardní mechanismy pro získání informací. Tyto nejsou upraveny v zákoně o daních z příjmů, ale jsou především obsaženy v daňovém řádu. Primárně půjde o nástroje vyhledávací a kontrolní činnosti.2 💬 Předpokládá se tak vlastní aktivita správce daně využívající místního šetření i použití analyticko-vyhledávacích nástrojů monitorujících veřejné i interní zdroje informací, včetně údajů z rejstříků přístupných správci daně.
Nikoliv informace pro trestní řízení
V této souvislosti je však klíčové zdůraznit, že cílem výzvy k podání prohlášení o majetku není získání informací pro účely trestního řízení. Jejím smyslem je, aby správce daně v součinnosti s poplatníkem vyjasnil disproporci mezi příjmy, které poplatník uvedl v daňových tvrzeních, a příjmy, kterými podle indicií fakticky disponuje, pokud předchozí pokus o objasnění této disproporce selhal.
Správce daně si proto v rámci daňového řízení nemůže činit úsudek o tom, že disproporce byla způsobena trestnou činností, respektive že došlo ke spáchání trestného činu zatajením zdanitelných příjmů. Tato úloha náleží pouze orgánům činným v trestním řízení. Správce daně vydává výzvu k podání prohlášení o majetku jen za účelem získání informací pro řádné stanovení daně. Z tohoto důvodu se institut prohlášení o majetku podle důvodové zprávy k zákonu o prokazování původu majetku nedostává do rozporu se zásadou zákazu nucení k sebeobvinění (viz dále).
