Soudržný text čtenáři umožňuje "zabrat se do čtení". V soudržném textu na sebe věty navazují, jednotlivé části textu plynule přechází jedna do druhé. Z textu se stává proud sdělení, který čtenáři umožní plně se soustředit na vnímání jeho významu. Jednotlivé myšlenky jsou popisovány na jednom místě textu. Čtenář pak není nucen přeskakovat z jedné jeho části do druhé. V myšlenkách se nemusí vracet k věcem, které byly popsány jinde. Soudržný text se čte "jedním dechem".
Pravidlo první:
Známé věci na začátku věty, nové skutečnosti na jejím konci
I když čeština nemá pevný slovosled, jako například němčina nebo angličtina, není slovosled v české větě úplně libovolný. Abychom dosáhli plynulosti textu, měly by jednotlivé věty na sebe navazovat tak, že východisko výpovědi (téma) vyjadřuje skutečnost, která je čtenáři známá už z předcházející věty. Jádro výpovědi (réma) vyjadřuje skutečnost, kterou adresátovi nově sdělujeme. Tento jev, že věty na sebe plynule navazují, pokud začínají tím, co je čtenáři známé, a končí tím, co je pro čtenáře nové, se nazývá funkční perspektiva výpovědi (nebo také aktuální členění větné). Tento jev jako první popsal jeden z našich nejvýznamnějších jazykovědců profesor Vilém Mathesius.
Jak vidíme na schématu na protější straně, jádro (réma − to, co je pro čtenáře nové) předcházející věty je východiskem (téma − to, co čtenář už zná) věty následující. V právním textu pak dodržování pravidla "Známé věci na začátku věty, nové skutečnosti na jejím konci" vypadá následovně:
Březen
Zásada jasnosti a srozumitelnosti
Duben
Zásada ujednocenosti
Květen
Zásada soudržnosti
Červen
Zásada souslednosti
Červenec
Zásada úspornosti
Objednatel zhotoviteli zaplatí za provedené dílo odměnu. Odměnu zaplatí objednatel na základě daňového dokladu. Daňový doklad zhotovitel doručí objednateli do objednatelova sídla.
Vidíme, že tím, co je v první větě pro čtenáře nové (objednatel zaplatí zhotoviteli odměnu), začíná druhá věta (odměnu zaplatí). Je to proto, že čtenář už ví, že objednatel musí zhotoviteli zaplatit odměnu. Tím, že následující větu začneme pro čtenáře známou skutečností, dosáhneme toho, že věty na sebe lépe navazují. Text se tak stává plynulým, soudržným. Čtenáři se tak text lépe čte.
Pravidlo druhé:
Mezivětné vzdálenosti co nejkratší
I když se to na první pohled nezdá, i věty, které stojí hned za sebou, které jedna po druhé přímo následují, mohou být od sebe různě vzdálené. Čtenář bude jejich vzájemnou sounáležitost vnímat různě. Mezivětné vzdálenosti se také nazývají glutinační intervaly.
Největší vzdálenost je mezi větami, kdy druhá věta začíná podstatným jménem ve funkci podmětu. Jako by sám podmět naznačoval, že se zde otevírá nové obsahové téma, že by zde měl začínat nový odstavec. Posuďme na příkladu, který jsme použili v předešlém pravidle. Nejprve ponecháme příklad tak, jak je.
Objednatel zhotoviteli zaplatí za provedené dílo odměnu. Odměnu zaplatí objednatel na základě daňového dokladu. Daňový doklad zhotovitel doručí objednateli do objednatelova sídla.
Vidíme, že z uvedených tří vět jen jedna, první věta, začíná podstatným jménem ve funkci podmětu. Ostatní dvě věty začínají podstatným jménem ve funkci předmětu.
Teď ale pořadí větných členů změníme, tak, že na prvním místě každé věty bude stát podstatné jméno ve funkci podmětu:
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později