Kniha Právo komplementární a alternativní medicíny je výsledkem víceletého právovědného teoretického výzkumu. Autor Ivo Telec před dvěma lety představil knihu oborově stejného zaměření s názvem Právo přírodního léčitelství. V ní publikované závěry se obratem dostaly do běžné právní praxe. Například rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 19. září 2019 ve věci sp. zn. 2 As 122/2017 rozhodl, že homeopatie není zdravotní službou podle zákona o zdravotních službách. Závěr o oddělenosti zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách a jiných služeb v péči o zdraví přitom byl jedním z hlavních témat, kterými se kniha z roku 2018 zabývá a kterou odůvodnění cituje.
Konopí hrazené z veřejného pojištění
Letošní publikace, která je volným pokračováním díla, posouvá úvahy a poznatky autora dosažené především podrobnou analýzou právních textů a soudních rozhodnutí do trochu jiné oblasti. Zabývá se totiž právním tématem komplementární a alternativní medicíny. Je proto přínosné, že se nové dílo snaží tuto oblast zdravotnického práva výkladově a právně vyjasnit. Kladně lze hodnotit již samotnou skutečnost, že se o určitých problémech zdravotnického práva v knize píše a autor se je snaží věcně a právně uchopit. Pak již často zbývá jen krok k jejich uvedení do praxe. Příkladem zde může být uzákonění hrazení léčebného konopí z veřejného zdravotního pojištění v minulém roce. Jde přitom o součást tzv. herbální medicíny a léčebné konopí je jediné fytofarmakum, které je nyní tímto způsobem hrazeno. Ivo Telec proto v knize otevírá otázku, zda je účelné a hospodárné úhrady z veřejného zdravotního pojištění dále rozšiřovat. Ačkoli si můžeme povzdychnout, že kniha nevyřeší světonázorové střety například o účincích homeopatie na pacienta, názorové vyjasnění a zejména upozornění na nesprávné postupy, ať již v oblasti legislativy či zdravotnictví, jsou pádné a žádoucí. Příkladem, který autor v knize otevírá, zde může být protiprávní skrývání zpráv o klinickém hodnocení některých zdravotních prostředků, zejména zdravotních přístrojů. Často je totiž léčba těmito přístroji hrazena nemocnými pacienty přímo, a proto by měly být pacientům přístupné i detailní, neskrývané informace o léčebné účinnosti takového přístroje, aby šance na zdravotní přínos byla alespoň reálná, když už ne stoprocentní.
