Aktuální číslo časopisu Ekonom
Adéla NekvasilováV čele Městského soudu v Praze dochází po sedmi letech k obměně. Na místo dosavadního předsedy Libora Vávry po úspěchu ve výběrovém řízení usedá donedávna veřejnosti neznámá soudkyně Jaroslava Pokorná.
"Městský soud v Praze jako největší soud v republice je poměrně složitý mechanismus a chci zachovat to, co tam dlouhodobě funguje," říká soudkyně. "Nicméně každý funkcionář řídí soud jiným způsobem a to samozřejmě přinese nějaké dílčí změny, které mám v plánu," dodává.
Proč jste se rozhodla jít do soudnictví, a ne do jiné právnické profese, třeba do advokacie?
Právnickou fakultu Univerzity Karlovy jsem dokončila v roce 1985. V té době nemělo postavení soudce takovou prestiž a hlavně bylo mezi ostatními právnickými profesemi špatně honorováno. Cílem každého absolventa tehdy bylo dostat se do advokacie. Naivně jsem se domnívala, že jako jedna z nejlepších studentek z ročníku budu přijata bez problémů. Dodnes si pamatuji své zklamání, když přišel z Pražského sdružení advokátů odmítavý dopis. Věděla jsem už od studií, že chci pracovat v justici, a nikoli jako podnikový právník. Když přišla nabídka z Městského soudu v Praze nastoupit jako justiční čekatelka, ihned jsem přijala a dnes jsem za ten běh osudu ráda. I když nástup k pražskému obvodnímu soudu byl pro mě šokující. Předseda soudu mě přivítal v montérkách, neboť kromě výkonu své funkce rád dělal fyzickou práci, která mu byla bližší. Chodil topit do kotelny. Dnešní mladí právníci si už těžko dovedou představit, že funkci předsedů soudů zastávaly osoby bez právnického vzdělání, absolventi škol pracujících. Naštěstí jsem se potom dostala do rukou kvalitních školitelů a získala dobré profesní základy.
Vystudovala právo na Univerzitě Karlově v Praze, kde také získala doktorát z trestního práva. Celý profesní život se však věnuje právu civilnímu. Je zkušenou soudní funkcionářkou, jako předsedkyně či místopředsedkyně působila na několika pražských obvodních soudech. Zároveň přednáší na témata z oblasti procesního práva či z práva týkajícího se nájmu bytu a nebytových prostor. Absolvovala také stáž na odboru dohledu a legislativy na Ministerstvu spravedlnosti ČR. Působí rovněž jako pedagog v rámci vzdělávání vyšších soudních úředníků, justičních čekatelů a asistentů soudců pro Justiční akademii v Kroměříži.
Co vás na práci v justici nejvíce naplňuje?
Soudcovská práce je svým způsobem řemeslo, které se musíte naučit. Čím déle to dělám, tím mám svou práci raději. Mám ráda právo, ráda chodím do jednací síně. Na každou věc se snažím vždy připravit, jak pokud jde o znalost spisu, tak právních předpisů, včetně judikatury. To je základ, bez kterého se neobejde žádný dobrý soudce. Další díl skládanky je potom umění jednat s lidmi. Vždy se snažím účastníkům vše vysvětlit, nastínit jim případná východiska. Pokud se podaří účastníky usmířit a obě strany odchází s pocitem spravedlivého vyřešení věci, je to pěkná odměna. Na soudcovské práci si velmi vážím nezávislosti při rozhodování. To je atribut, který v jiné právní profesi nenajdete. Bytostně jsem si to uvědomila při své stáži na ministerstvu spravedlnosti. Jako soudce jsem byla zvyklá řídit se pouze zákonem a zde jsem se musela přizpůsobit pokynům ministra a dalších nadřízených.
Proč jste se nakonec pustila do civilistiky, když jste studovala doktorát v rámci trestního práva?
Převážnou většinu studentů právnických fakult nadchne trestní právo. Ani já jsem nebyla výjimkou. Diplomovou práci jsem psala také z oblasti trestního práva hmotného. Měla jsem štěstí, že jsem se jako čekatelka dostala k výbornému trestnímu soudci, u kterého jsem působila většinu své čekatelské praxe. Během té doby jsem si udělala doktorát z trestního práva. Chtěla jsem se stát trestním soudcem. Tehdy jsme k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 nastupovali dva nováčci, a jak bylo zvykem, přednost dostal muž. Začátky na civilní agendě pro mě byly obtížné, teorii jsem sice měla zvládnutou, ale chyběla mi základní praktická zkušenost. Naštěstí jsem byla velmi brzy přeložena k Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Tam jako místopředseda působil dr. Ištvánek, dnes soudce Nejvyššího soudu ČR. Ten se začínajícím soudcům nesmírně věnoval a začátky soudcovské práce nám velmi usnadnil.
Od října budete působit jako předsedkyně Městského soudu v Praze, který je zároveň největším soudem v zemi. Co vás přimělo přihlásit se do výběrového řízení?
Jako funkcionářka pražských obvodních soudů působím již poměrně dlouhou dobu. Coby místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 a Prahu 4, předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 a předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 jsem z hlediska řízení soudu nasbírala dostatek zkušeností a podnětů. Obvodní soudy ostatně spadají pod Městský soud v Praze, takže je logické, že jsem jeho činnost průběžně sledovala. To vše dohromady mě v podstatě dovedlo k tomu, abych se přihlásila do výběrového řízení na tuto funkci.
V návrhu na jmenování o vás ministryně spravedlnosti uvedla, že se "nebojíte přijímat nepopulární opatření, a pokud je považujete za nezbytná, najdete způsob, jak je aplikovat prakticky". Co to konkrétně znamená a proč vás to podle vašeho názoru odlišilo od zbytku uchazečů?
Předpokládám, že tím byl míněn způsob řízení soudu. U každého soudu, kde jsem působila jako předsedkyně, jsem se snažila, aby byl pořádek, systém a věci fungovaly, jak mají. Cílem bylo zajistit, aby soudci se spisy pracovali v pravidelných lhůtách a bez průtahů, aby rozhodnutí byla vyhotovena včas. Za léta praxe jsem vybudovala dobrý kontrolní systém. Soudcům a ostatním zaměstnancům, kteří si plní své povinnosti, tento stav vyhovuje, naráží samozřejmě u těch, kteří si své povinnosti neplní.
Jaké změny chystáte učinit z pozice své nové funkce? Plánujete spíše navazovat na svého předchůdce, nebo soud čekají nějaké radikální změny?
Pravidla, která na městském soudu byla zavedena jeho předchůdci, jsou osvědčena mnoho let a fungují efektivně, samozřejmě není nutné je měnit. Nicméně existují oblasti, na které bych se chtěla zaměřit, aby se Městský soud v Praze a obvodní soudy posunuly dopředu.
Na co se tedy konkrétně zaměříte?
Pokud jde o obvodní soudy, jsou v jejich práci velké rozdíly. Výkonnostně i jinak, a ne vždy jsou k těmto rozdílům objektivní důvody. Dozorovou a kontrolní činnost proto zaměřím na ty obvodní soudy, které z mého pohledu fungují hůře, než by mohly a měly. První prověrky začnou již v říjnu. Pokud jde o městský soud, bude třeba se zaměřit zejména na úsek správního soudnictví, úsek obchodní a insolvenční. Další změny budou ve vedení městského soudu. Ke konci listopadu končí mandát dvěma stávajícím místopředsedům. Ministryni navrhnu na jejich místa dva nové kandidáty.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
