Digitalizace prostupuje všemi právními sférami a otevírá prostor pro předtím nerealizovatelnou šíři a variabilitu právního jednání. Vymahatelnost závazků a řešení sporů plynoucích z elektronického jednání však mají doposud v gesci standardní soudní mechanismy, které v minulosti nenabídly pro toto prostředí vhodné řešení pro urovnávání sporů. Na tuto neuspokojivou situaci tak pragmaticky reaguje on-line řešení sporů. To bylo v minulostí vnímáno jako mimosoudní řešení sporů vzniklých v on-line prostředí, jeho význam a dopad se však postupně rozšiřuje.

V současné době jeho potenciál však není podle Pavla Loutockého, který se ve své praxi specializuje na právo a technologie, dostatečně využit, a prostřednictvím své publikace Vymahatelnost práva pomocí online řešení sporů chce zvýšit povědomí o tomto moderním soudním nástroji.

Delokalizace internetu

Loutocký na úvod představuje právně problematickou vlastnost internetu, a to jeho delokalizaci. Vysvětluje, že odstranění prostorových bariér v kombinaci s vysokou úrovní on-line interakce vytváří mezi těmi, kteří jsou elektronicky propojeni, pocit, že jsou na stejném místě, i když jsou fyzicky odděleni velkými vzdálenostmi. S tím však souvisí problematické faktické vynucení práva, které má zásadní důležitost pro nezbytné fungování a organizaci společnosti.

Nad internetem neexistuje žádná centrální autorita, která by si jako taková osobovala moc, tedy ani tu soudní. Autor tedy konstatuje, že pro potřeby on-line prostředí jsou tradiční systémy řešení sporů většinou velmi špatně vybaveny k tomu, aby poskytly účinnou nápravu. Příslušný soud totiž může být umístěn příliš daleko, jeho řízení může být zbytečně nákladné vzhledem k hodnotě sporu nebo je prostě příliš pomalý, což ve výsledku vyvolává frustraci a nedůvěru ve spolehlivé soudní rozhodování. Namísto tradičních mechanismů je tedy dle Loutockého potřeba zaměřit pozornost na takové prostředky a nástroje, které budou odpovídat virtualizovaným aspektům působnosti práva.

Pokud tedy stát sám není schopen vynutit právo v daném prostředí, je nutné hledat adekvátní alternativní mechanismy, které by byly schopny takovou roli za něj převzít. Hlavním pragmatickým důvodem pro vznik a rozvoj on-line řešení sporů byla dle autora absence adekvátních mechanismů pro řešení specifických sporů. Nelze se ale určitě spokojit s tím, že on-line řešení sporů je schopno řešit jen spory nízké hodnoty či spory o doménová jména. Jeho využitelnost je mnohem vyšší a v současnosti stále neprobádaná. Navíc je třeba hledat i možnosti dalšího propojení se státem poskytovanými způsoby rozhodování sporů a nezaměřovat se pak čistě jen na prostředí internetu.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.