Lidská práva hrají v mezinárodních hospodářských vztazích stále významnější úlohu. Kontrola dodavatelů již není jen otázkou společenské odpovědnosti nebo mediálního obrazu, ale je přísně upravena zákony. Například od roku 2010 zakazuje ve Spojených státech takzvaný Dodd-Frank Act dovoz určitých nerostů z Demokratické republiky Kongo − nikoli v rámci sankcí, ale v rámci boje proti porušování lidských práv. V EU byl zase nařízením č. 2368/2002 vydán zákaz dovozu diamantů bez platného certifikátu podle takzvaného kimberleyského procesu. Tento koncept prosazování omezování porušování lidských práv prostřednictvím zákazů dovozu tedy není ani na evropské úrovni žádnou novinkou.
Cíl a oblast působnosti
V roce 2017 vstoupilo v platnost nařízení č. 2017/821, které od 1. ledna 2021 stanoví povinnost náležité péče v dodavatelském řetězci pro některé dovozce cínu, tantalu, wolframu, jejich rud a zlata. Cílem je v nestabilních oblastech bohatých na nerostné suroviny ztížit financování ozbrojených konfliktů z obchodů se surovinami a zamezit porušování lidských práv.
Úplný seznam dotčených nerostných surovin, takzvaných konfliktních minerálů, je uveden v příloze I tohoto nařízení. Ustanovení se přitom týkají veškerých částí řetězce − těžbou počínaje, konečným výrobkem konče.
V předpisu je definováno, kdo má povinnosti unijního dovozce. Tím je každá fyzická nebo právnická osoba, která deklaruje nerostné suroviny nebo kovy za účelem jejich propuštění do volného (evropského) oběhu či jejímž jménem je toto prohlášení učiněno. Povinnosti platí i pro subjekty zabývající se tavením a rafinací. Jsou však stanoveny minimální roční objemy dovozů. Dovozy spadají do oblasti působnosti nařízení až při překročení těchto prahových hodnot. Osvobozeny jsou například zásoby z doby před rokem 2013 a částečně i nerostné suroviny z recyklovaných zdrojů.
Pro podniky, které v dodavatelském řetězci následují, sice tato ustanovení (ještě) neplatí přímo, mohou si ale dobrovolně provést due diligence prověrku a nechat ji potvrdit Evropskou komisí. Podle odhadů se toto nařízení přímo dotkne zhruba tisícovky podniků.
Nařízení nijak taxativně nestanoví, které oblasti jsou považovány za postižené konfliktem a za vysoce rizikové. Každý unijní dovozce si musí sám ověřit, zda lze nějakou oblast takto klasifikovat. Za takové jsou považovány oblasti, v nichž probíhá ozbrojený konflikt či "přetrvává nestabilita" po jeho ukončení. Dále sem spadají i oblasti, ve kterých je "státní správa a bezpečnost slabá nebo neexistuje" a ve kterých dochází k všeobecně rozšířenému a systematickému porušování mezinárodního práva, včetně porušování lidských práv.
Úplný seznam dotčených oblastí dosud chybí. Neurčitost pojmu "oblasti postižené konfliktem či vysoce rizikové oblasti" představuje významné riziko vzhledem k právní jistotě. Doporučením Komise 2018/1149 byly sice vydány pokyny k výkladu pojmů, ale zbývá doufat, že do 1. ledna 2021 bude vydán i konkrétní seznam.
Přísnější povinnost náležité péče neplatí pouze v případech, kdy nerostné suroviny nebo kovy pocházejí přímo z nějaké oblasti postižené konfliktem či vysoce rizikové oblasti. Zpřísněná povinnost náležité péče se vztahuje i na jednotlivé součásti dodavatelského řetězce, které přes takovouto oblast vedou nebo jejichž původ je pochybný.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později